Analýza - Po dlouhých dvanácti letech vydala Evropská komise povolení k pěstování nové geneticky modifikované plodiny v Evropě. Je to průlom? Znamená to, že genetické inženýrství může nyní dobývat naše pole stejně, jako se mu to už daří zejména na severoamerickém kontinentě?
Odpověď zní: Je to sice průlom, ale zdaleka není jisté, že teď už budou nové plodiny skutečně přímočaře mířit do evropského zemědělství.
Vypnutý gen vylepšuje škrob
Už před třemi lety odborníci jistojistě očekávali, že Evropská komise vydá povolení k běžnému pěstování brambor nazvaných Amflora. Jenže komise se nakonec rozhodla až teď, kdy je v novém složení. Tyto brambory tedy přibyly ke genově modifikované (neboli transgenní) kukuřici, jejíž pěstování je v Evropě povoleno z dávnější minulosti.
Amfloru vytvořili vědci v německém koncernu BASF tím, že v laboratoři vyřadili z činnosti jeden gen.
Transgenní plodiny
Do geneticky upravených čili transgenních rostlin vědci v laboratoři vnesli požadovaný gen z jiného organismu, případně některý původní gen vyřadili z činnosti. Dnes se ve světě pěstují dva základní typy transgenních plodin. První je odolnější vůči postřikům proti plevelům. Zemědělec tedy pole postříká, plevel zničí, ale plodině neublíží. Druhý typ transgenní plodiny v sobě vytváří toxin, který neškodí zvířatům a lidem, ale zabíjí housenky nebo brouky, kteří ji okousávají.
Nejčastějšími geneticky upravenými zemědělskými plodinami jsou zatím sója, bavlník, řepka olejka a kukuřice. Nyní by k nim mohly přibýt i brambory, které rozšiřují možnosti využití genetických úprav.
Běžné brambory v sobě obsahují dvě složky škrobu, amylopektin a amylózu. Amylopektin způsobuje zahušťování škrobu, zato amylóza vyvolává rosolovatění. To první průmysl potřebuje, to druhé naopak překáží. A tak se bramborový škrob při průmyslové výrobě chemicky upravuje, aby se jeho rosolovatění snížilo.
V Amfloře je však gen řídící vznik nechtěné amylózy uměle vyřazen z činnosti. Takže tyto brambory obsahují téměř výlučně žádaný amylopektin. Jejich další zpracování je mnohem jednodušší. Uplatnění by měly najít v papírenství, textilním průmyslu, při výrobě lepidel, stavebních materiálů, kosmetiky... Současně však mají pěstitelé povoleno těmito bramborami také krmit dobytek.
V Česku už na polích byly
Na českých polích už ostatně tyto brambory rostly v roce 2005, ale jen při polních pokusech. To znamená, že se po sklizni mohly pouze otestovat a zničit, avšak nesměly se použít na nic jiného. Nyní by se sem mohly zase vrátit, už jako běžná plodina.
Mezitím Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o použité genové modifikace rozhodl, že její "dopad na zdraví lidí a na životní prostředí je nepravděpodobný".
Současně se schválením brambor Amflora povolila Evropská komise i dovoz dalších tří typů geneticky modifikované kukuřice americké společnosti Monsanto: smí se do Evropy přivážet a zpracovávat tady, ale ne pěstovat na polích.
Brambory a kukuřice přírodu neohrožují
Vědci rozhodnutí spíše vítají. I v Česku.
"Genetické úpravy plodin představují obrovský potenciál pro zemědělství. Umožňují dosáhnout lepších výnosů, používat míň chemických postřiků. A také dávají možnost vylepšovat kvalitu zemědělských plodin. Třeba tak, aby obsahovaly více látek prospěšných lidskému zdraví," hodnotí docentka Jana Albrechtová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
"Určitě je zapotřebí opatrnost," dodává ředitel Botanického ústavu Akademie věd Jan Kirschner. "Musíme posuzovat, jaký vliv mohou mít transgenní rostliny na přírodu. Ale například kukuřice nebo brambory nemají v evropské přírodě žádné blízce příbuzné rostliny, takže nemůže dojít k žádnému křížení s rostlinami v přírodě."
Naopak ekologická organizace Greenpeace povolení k pěstování nových brambor ostře kritizovala.
V Evropě jinak než v USA
O tom, co se skutečně bude dít, však nerozhoduje jen Evropská komise. Ta uvedla, že bude zřejmě záležet na jednotlivých členských zemích, zda budou geneticky upravené plodiny pěstovat.
Brambory Amflora chce společnost BASF pěstovat nejdříve na 250 hektarech, z toho bude 150 hektarů v České republice. To je zatím docela málo.
Evropané jsou vůči geneticky modifikovaným plodinám celkově spíše odmítaví. Netrpí ostatně žádným nedostatkem jídla a dotované zemědělství si ani nevyžaduje podstatné vylepšování ekonomických parametrů. K poptávce po transgenních plodinách tedy v Evropě zatím není důvod.
Zato v USA se komerčně pěstují už od roku 1996, zemědělci o ně mají zájem a veřejnost je ve své většině lhostejná, protože se neprokázalo, že by jídlo z nich mohlo poškodit lidské zdraví.
Teď se teprve ukáže
Evropa si transgenní plodiny raději dováží - například bez geneticky modifikované sóji by nebylo čím krmit hospodářská zvířata. Až dosud jedinou povolenou transgenní plodinu - kukuřici - na polích pěstuje Španělsko, Portugalsko, Rumunsko a v malé míře i Polsko, Slovensko a Česká republika. Zato Rakousko, Maďarsko, Řecko, Francie, Lucembursko a naposledy i Německo její pěstování zakázaly.
Takže když teď Evropská komise nové transgenní brambory povolila, otevřela tím genovému inženýrství nový prostor. Ale co se bude doopravdy dít v evropských zemích, se teprve ukáže.
