Česko má jednu z nejpropracovanějších sítí institucí, které mají nahradit rodinnou výchovu.
Máme kojenecké ústavy pro malé děti. Ústavy pro děti s postižením. Dětské psychiatrické léčebny pro děti nemocné. Dětské domovy a výchovné ústavy.
Jen institucí pod ministerstvem školství, které mají pečovat o děti od tří do osmnácti let, je 219 a žije v nich skoro 8000 dětí.
Jsou diagnostikovány, sledovány, hlídány, učeny a vychovávány armádou odborníků na výchovu a vzdělávání.
Není to zadarmo, bez nákladů na investice stojí výchova každého dítěte kolem půl milionu ročně.
Děti jsou v teple, mají co jíst a každý rok jezdí k moři.
Jen v loňském roce více než šedesátkrát napadli žáci fyzicky své vychovatele. Každé třetí dítě se ještě během výchovného procesu nebo do roka po jeho ukončení dostane do konfliktu se zákonem.
Před měsícem dva pracovníci výchovného ústavu v Králíkách skončili po napadení svými svěřenci v nemocnici. Ministr školství volá po zpřísnění trestů a rozdělení školských zařízení do kategorií po vzoru věznic.
Každý rok stovky dětí dosáhnou plnoletosti a měly by se začít starat samy o sebe, pracovat, vydělávat, vychovávat svoje děti, radovat se a platit daně.
S pár tisíci korunami a získanými dovednostmi z ústavní péče nedovedou na svobodě dlouho přežít.
Stát si tuto tristní situaci uvědomuje, vznikají koncepce a strategické plány. Lobby zaměstnanců ústavů však brání urputně svá zařízení.
Neziskový sektor se v posledních letech snaží napravovat škody, které státní výchovný systém napáchá.
Vznikají domy na půl cesty, sociální zařízení, které mají pomoci mladým lidem získat potřebné dovednosti k životu ve svobodě.
Tu je pohled do jednoho z nich.
