O tom, zda se minimální mzda v Česku na tento popud pohne směrem vzhůru, rozhodne podoba, v jaké bude případně směrnice přijata. Tedy zda půjde pouze o doporučení, jak a podle čeho minimální mzdu v každém státě nastavit, nebo zda skutečně určí konkrétní pravidla výpočtu.
První, volnější variantu prosazují zaměstnavatelé napříč zeměmi. Naopak odboráři tvrdí, že bez jasně stanovených pravidel to nepůjde. Podle odborů totiž to, co není v legislativě, je v praxi velice těžko dosažitelné.
Pokud by byl přijat návrh, který přesně stanovuje, že minimální mzda by se měla určovat jako 50 procent průměrné mzdy v zemi nebo jako 60 procent mediánové mzdy, znamenalo by to, že by Česko muselo minimální mzdu výrazně zvýšit. Pro letošní rok je stanovena na 16 200 korun. Pokud by se například její výše odvíjela od průměrné mzdy, měla by být 19 455 korun.
"Proti tomu jsme nejvíce bojovali. Nechtěli jsme, aby se vazba na průměrnou mzdu či medián či společně uznávané mezinárodně používané indikátory ve směrnici vůbec objevily. To byl společný zájem zaměstnavatelů a České republiky," uvedla k tomu pro český zpravodajský portál Evropské unie Euractiv Vladimíra Drbalová ze Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Také mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro je přesvědčen, že vztah minimální mzdy k národnímu průměru je pouze jedním z měřítek přiměřenosti.
"Ani navrhovaný rozšířený standard přiměřenosti minimální mzdy, tedy 50 procent průměru a/nebo 60 procent národního mediánu, nezaručuje důstojný životní standard. Hodnocení přiměřenosti minimální mzdy v konkrétních národních podmínkách musí vzít v úvahu další kritéria, jako je kupní síla nebo třeba vývoj produktivity práce. Podíl minimální mzdy na průměru nebo mediánu mzdy je tedy možným indikátorem, nikoliv nástrojem ke zvyšování minimální mzdy," říká Diro.
Podle Lucie Studničné z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) je ale úprava minimální mzdy na evropské úrovni jednou z cest, jak napomoci k vyrovnávání životní úrovně v Evropské unii.
"Navržená směrnice rozumným způsobem zohledňuje různé formy stanovení minimální mzdy v jednotlivých zemích a ponechává možnost stanovení minimální mzdy legislativně i prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Vzhledem k drasticky odlišným úrovním minimální mzdy v zemích unie je pro dosažení důstojné mzdy a životní úrovně třeba učinit i kroky v oblasti pracovních podmínek, kam mzdy patří. Koneckonců úroveň cen či produktivity se v zemích unie takto propastně neliší," uvádí pro online deník Aktuálně.cz Studničná.
Směrnice má posílit kolektivní vyjednávání zaměstnanců se zaměstnavateli. Jak uvádí Euractiv, podle Evropské komise by mělo být do vyjednávání zapojeno minimálně 70 procent zaměstnanců v členské zemi. Podle ambicióznější vize by pak mělo kolektivní vyjednávání zahrnovat minimálně 80 procent zaměstnanců.
"V současné době probíhají vyjednávání mezi Evropskou radou, tedy členskými státy, Evropskou komisí a Evropským parlamentem o konečném znění navrhované směrnice," připomněla dále Studničná.
Ukáže jaro. Nebo až české předsednictví
Jasno by mělo být do poloviny letošního roku. Možná i dříve. Podle slov francouzského prezidenta Emmanuela Macrona bude Francie, která nyní předsedá Radě EU, usilovat o to, aby směrnice byla přijata ještě do francouzských prezidentských voleb. A ty mají být v dubnu.
Vzhledem k choulostivému tématu se ale může jednání protáhnout a bude se ho muset ujmout české předsednictví, které začíná 1. července.
Směrnice se má týkat celkem 21 států Evropské unie, které mají stanovenou minimální mzdu. Šest zemí, převážně těch skandinávských, institut minimální mzdy vůbec nemá. Podle nových lednových údajů Eurostatu je Česko mezi jednadvacítkou států až na 15. místě. Minimální mzda ve výši 16 200 korun hrubého představuje při přepočtu 652 eur. Jde ale o číslo, které nereflektuje kupní sílu, což je množství zboží a služeb, které lze koupit za určitou sumu peněz při dané cenové hladině.
Eurostat proto nabídl také minimální mzdu přepočtenou na kupní sílu. "Po zohlednění cenových hladin jsou rozdíly mezi jednotlivými státy podstatně menší. Vyjádřeno ve standardu kupní síly (PPS) - minimální mzdy v členských státech s nižší cenovou hladinou jsou relativně vyšší ve srovnání s těmi v členských státech s vyššími cenovými hladinami," uvádí Eurostat.
I tak na posledním místě opět skončilo Bulharsko s 604 eury měsíčně a první příčku si udrželo Lucembursko s 1 707 eury. Rozdíl je už "jen" trojnásobný. Česko přitom ani při přepočtu nevychází ze srovnání dobře. Ze všech zemí s minimální mzdou je na pátém nejhorším místě s asi 800 eury.
Nejnižší příjem má jen minimum zaměstnanců
Podle informací ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobíralo minimální mzdu podle posledních dostupných údajů za 1. pololetí loňského roku necelých 127 tisíc zaměstnanců. To představuje jen 3,6 procenta všech zaměstnanců.
Z jednotlivých odvětví je největší podíl pracovníků s minimální mzdou v sektoru ubytování, stravování a pohostinství, a to 16,9 procenta zaměstnanců. Na druhém místě jsou administrativní a podpůrné činnosti, kde za nejnižší garantovaný příjem pracuje 12,5 procenta lidí. Méně než jedno procento zaměstnanců má minimální mzdu v odvětvích těžba a dobývání, peněžnictví a pojišťovnictví, vzdělávání a zdravotní a sociální péče.
Skutečné číslo zaměstnanců s minimální mzdou ale bude nižší. Mezi lidmi, kteří pobírají minimální mzdu, je totiž část zaměstnanců, kteří ji pobírají jen naoko. Ve skutečnosti mají vyšší příjem, ale dostávají zbytek peněz jinou formou, často takzvaně na ruku. Jde převážně o lidi v exekucích.
A je tu ještě skupina lidí, která má nějakou nenáročnou práci k částečnému či plnému invalidnímu důchodu, takže jim minimální mzda stačí výměnou za nižší tlak a náročnost práce. Případné zvýšení minimální mzdy by tak mělo dopad spíše na státní rozpočet, kam připutuje více odvodů od zaměstnanců a firem.
Zrušme zaručenou mzdu, říká třetina firem
Ačkoliv je zaměstnanců s minimálním příjmem málo, problém podle zaměstnavatelů je hlavně v její navázanosti na takzvanou zaručenou mzdu.
"Při zvýšení minimální mzdy dojde ke zvýšení zaručené mzdy pro jednotlivé skupiny prací odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Odměňování minimální mzdou není příliš časté, a to ani v současné komplikované ekonomické situaci. Naopak odměňování zaručenou mzdou je běžnou praxí," vysvětluje Diro z Hospodářské komory.
Zvýšení zaručené mzdy vyvolá zase tlak na zvýšení všech mezd, což se negativně projeví v mzdové politice firem - sníží třeba nenárokové složky mzdy nebo omezení možnosti výkonnostních odměn. "Administrativní zvyšování minimální mzdy, aniž by odměňování zaměstnanců bylo navázáno na zvýšení produktivity, je nebezpečný scénář pro tuzemské hospodářství," pokračuje mluvčí komory.
Připomíná přitom loňský průzkum mezi členy komory. Z něj vyplynulo, že zatímco samotná existence minimální mzdy vadí 28 procentům zaměstnavatelů, především těm nejmenším, zaručené mzdy by zrušila více než třetina (34 procent) všech dotazovaných firem bez ohledu na jejich velikost.
O tom ale odbory nechtějí slyšet. "Minimální mzda na své základní úrovni nezohledňuje složitost práce, kvalifikační předpoklady, profesní zkušenosti. K tomu slouží institut zaručené mzdy, který alespoň částečně chrání profese, jež jsou obecně podhodnocené, jako je například kulturní sféra nebo i některé profese ve školství," říká odborářka Studničná.
Minimální mzda se má u nás valorizovat
MPSV podporuje návrh evropské směrnice v podobě, kdy by úrovně minimální a průměrné mzdy, respektive minimální a mediánové mzdy, byly uvedeny pouze v bodu odůvodnění, nikoliv v samotném textu směrnice. Nešlo by tedy o nařízení, ale doporučení.
Zároveň chystá vlastní nástroj na úpravu minimální mzdy. Má jím být každoroční valorizace. "Ministerstvo podporuje zavedení automatické valorizace minimální mzdy. Záměrem je zakotvit v zákoníku práce mechanismus umožňující předvídatelný výpočet výše minimální mzdy na základě vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství tak, aby byla výše minimální mzdy jednoduše a dostatečně včas odhadnutelná," uvádí Jakub Augusta z tiskového oddělení MPSV.
Podle něj by valorizace vycházela ze zaznamenaného skutečného vývoje mezd, nikoliv například z jeho predikcí.
"Základní měsíční sazba minimální mzdy by byla pro následující kalendářní rok odvozována od poslední známé výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na přepočtené počty zaměstnanců za předchozí kalendářní rok stálým koeficientem. Bude však třeba dosáhnout mezi sociálními partnery shody právě na výši koeficientu pro určení měsíční sazby minimální mzdy," uvádí Augusta.
Záměr legislativní úpravy valorizačního mechanismu minimální mzdy úřad zahrnul do výhledu legislativních prací na rok 2023.
"Predikovatelná valorizace by jistě byla stabilizačním prvkem pro ekonomiku firem i státu. Jedním z modelů, který by mohl být použitelný, je nárůst o inflaci a adekvátní část produktivity. Je to ovšem model, který by měl být aplikován až poté, co minimální mzda dosáhne u nás hranice příjmové chudoby, tedy již zmíněných 50 procent průměrné mzdy nebo 60 procent mediánové mzdy," dodává Studničná.
