Praha - Evropské země posílily v roce 2008 svou přítomnost ve vesmíru. Vyslaly do něj svou vlastní kosmickou laboratoř, která nyní funguje na Mezinárodní kosmické stanici ISS. Současně také dokázaly vyvinout automatické vesmírné plavidlo schopné přinášet ze Země zásoby pro posádku kosmické stanice.
V únoru astronauti amerického raketoplánu Atlantis, v jehož sedmičlenné posádce byli i dva astronauti z Evropské kosmické agentury ESA, připevnili ke konstrukci Mezinárodní vesmírné stanice ISS evropskou laboratoř nazvanou Columbus.
Deset sestav pro experimenty
Laboratoř tvoří třináct tun těžký válec o průměru 4,5 metru a délce 6,8 metru. Uvnitř něj je vybavení, které budou astronauti používat podle předpokladů alespoň po dobu příštích deseti let. Laboratoř obsahuje deset pracovních sestav pro uskutečňování experimentů, každá o velikosti asi telefonní budky.
Pět experimentálních sestav slouží pro experimenty naplánované Evropskou kosmickou agenturou. Zbývajících pět sad je k dispozici Američanům za to, že jejich raketoplán laboratoř do vesmíru dopravil.
V laboratoři Columbus mohou současně pracovat až tři astronauti. Její přístroje umožní například zkoumat možnosti růstu polovodičových krystalů ve stavu beztíže (či přesněji mikrogravitace). Jiné přístroje budou měřit zdravotní stav astronautů, aby se dal lépe poznat vliv dlouhodobého pobytu ve vesmíru na lidské zdraví. Tyto údaje jsou potřebné i pro posuzování dalších dlouhodobých letů do vesmíru.
Jiné, zvenčí upevněné přístroje, nyní sledují dění v zemské atmosféře.
Kosmický Jules Verne
V dubnu se pak k Mezinárodní kosmické stanici úspěšně připojila první evropská automatická kosmická loď, pojmenovaná Jules Verne. Přinesla potraviny, vodu a kyslík a rovněž oblečení, náhradní díly, vědecké přístroje a materiály pro pokusy. A k tomu i opravdové, neelektronické dopisy ze Země.
Osudové osmičky
- Zásobovací loď Jules Verne má velikost zhruba dvoupatrového autobusu a k Mezinárodní vesmírné stanici dokáže dopravit až osm tun nákladu. Což je podle dat Evropské vesmírné agentury třikrát více, než dosud mohla vynášet zásobovací loď Sojuz, vyvinutá ještě v dobách Sovětského svazu.
Dvacetitunové kosmické plavidlo do vesmíru vynesla evropská raketa Ariane 5. Ke stanici se pak bez lidské pomoci automaticky připojila za pomoci optických senzorů a laserových naváděcích zařízení.
Mezinárodní vesmírnou stanici ISS zatím mohly zásobovat jenom ruské kosmické lodě a americké raketoplány. Nyní tedy přibyl nový typ zásobovacích plavidel, která dodá Evropská kosmická agentura ESA.
Evropské lodě však mohou nést pouze náklad, nikoli lidskou posádku. Nemohou se ani vrátit na Zemi: po ukončení úkolu a odpojení od stanice ISS shořel Jules Verne plánovaně v zemské atmosféře.
Po Julesu Verneovi by měl další stroj letět ke stanici ISS za rok nebo za dva, podle finančních možností evropských zemí. Agentura ESA předpokládá, že by takovýchto plavidel postupně objednala u mezinárodní společnosti EADS Astrium, která je hlavním dodavatelem, celkem pět.
Stále hráčem v pozadí
Schopnost evropských vědců a průmyslu vyvinout, vyrobit a poslat do vesmíru špičkovou laboratoř a automatické kosmické plavidlo je určitě velkým posunem pro evropskou kosmonautiku.
Je ovšem dobré jej vidět i v souvislostech. Hned v březnu vynesl raketoplán na vesmírnou stanici první část další laboratoře, japonské. Je větší než evropská a mohou v ní současně pracovat čtyři astronauti, tedy o jednoho astronauta víc než v evropské laboratoři.
Plavidlo Jules Verne je pouze nákladní a jen jednosměrné - může letět do vesmíru, nedokáže však přistát zpět na Zemi. Evropa tak stále nevstoupila do klubu zemí schopných vyslat do vesmíru člověka (a vrátit jej zpět). To stále umí jen Rusko, Spojené státy a Čína.
I z toho je zřejmé, že bez spolupráce s ostatními státy by zůstal výzkum vesmíru pro Evropu velmi limitovaný.
