Praha - "Vlastní odpovědnost odvozujeme i od toho, že se sedmdesát až osmdesát procent celé populace, žijící ve spádové oblasti, u nás minimálně jednou za půl roku vystřídá," říká Pavel Hradec, výkonný ředitel Inter IKEA Centre Group pro Českou republiku a Slovensko.
Inter IKEA Centre Group spravuje nákupní centra, ve kterých je vždy přítomna IKEA, a zároveň staví a financuje nákupní centra nová. Firma je sesterskou společností IKEA, která vlastní podíl ve výši 49 %; zbylý podíl drží společnost Inter IKEA.
V České republice vlastní Inter IKEA Centre tři nákupní centra (Praha, Brno, Ostrava), na Slovensku jedno (Bratislava). Ani jedno z těchto center zatím nesplňuje ještě to, čemu Pavel Hradec říká "nákupní centrum budoucnosti".
Najdete je prý v Portugalsku nebo v polské Lodži. Zásadní rozdíl? "IKEA je zde plně integrovaná do nákupního centra, takže do ostatních obchodů přejdete z IKEA suchou nohou," říká Hradec.
Myslel jsem, že nákupní centrum budoucnosti bude charakterizováno spíše ekologickou nenáročností či něčím podobným.
Ale jistě, kritérií je celá řada. My máme ke své práci tři základní motivy. Lepší každodenní život pro mnoho lidí, ekologickou udržitelnost a péči o vlastní zaměstnance.
Takže se časem dočkáme i „nízkoenergetického" nákupního centra?
Všeobecný trend na našem trhu i v zahraničí byl ještě před dvěma lety takový, že spotřeba energií v nákupních centrech šla do nebeských výšek. Teď jde definitivně spotřeba na metr kubický dolů. Používají se lepší izolace, osvětluje se přirozeným světlem ze světlíků, recirkuluje se vzduch, existují nové technologie na získávání zdrojů chladu. My například chladíme z páry, která vzniká v rámci komunálního vytápění. Jde o odpadní teplo z elektrárny. Důležité jsou i zdroje světla, vytvářející začarovaný energetický kruh. Všechny prodejny svítí, protože osvětlují zboží, které se tím ovšem nahřívá, takže je nutné ho chladit. Studené světlo LED je odpovědí, ale vy musíte dbát ještě na správnou barevnost, aby světlo nezkreslilo barvu zboží.
Měříte svou uhlíkovou stopu?
Ano, v rámci celé skupiny a přepočítáváme si to na naše centra.
Používáte třeba i solární panely?
Chceme je použít, ale v Čechách i na Slovensku se výrazně změnila legislativa. Na Slovensku tomu dáváme větší šanci. Máme na to nachystaný celý projekt, ale asi jsme byli mezi posledními, a tak jsme to nestihli. Ale nevadí, ten systém nebyl zdravý. Ale jakmile to půjde, jdeme do toho, třeba jen na vlastní spotřebu. Naší výhodou je, že když svítí slunce, musíme chladit, takže bychom uměli tu energii spotřebovat.
Pokud se týká nakupování - někde jsem si přečetl, že jedním z vašich konceptů budoucnosti má být "rodinné nákupní centrum". Co to znamená?
V podstatě studujeme rodinu ze všech možných aspektů: jak řeší spotřebu a nakupování, co potřebují, jak nakupují, proč někteří chodí s dětmi a jiní bez dětí, co můžeme udělat pro ty, co chodí s dětmi, a co pro ty, co chodí nakupovat bez dětí. Pak také řešíme muže a ženu zvlášť, co je pro ně příjemné, co nepříjemné. Někdy je to o maličkostech. Třeba žena hodnotí v nákupním centru jako první čistotu, a pak bezpečnost.
Jistě si děláte průzkumy i o tom, jak se v jednotlivých zemích mění chování spotřebitelů z hlediska útrat či investic. Došlo k posunu za krize posledních dvou až tří let?
Krize zahýbala s lidmi v tom smyslu, že investují spíše jen do té nutné spotřeby a pak reagují na cenu. Ale i přesto se zvětšuje skupina lidi, která hodnotí dohromady s cenou i kvalitu, a chová se dost investorsky: "Za tuto kvalitu bych mohl připlatit, protože se mi to dlouhodobě vyplatí."
Je velký rozdíl mezi chováním spotřebitelů v Česku a na Slovensku?
Na Slovensku lidem více záleží na zevnějšku, je to hodně o módě, o snaze ukázat se. Lidé tam jsou ochotní dát za módu i trošku víc peněz, než na kolik mají. V Čechách lidé více kalkulují a móda tím pokulhává. Na druhou stranu, Češi jsou ochotní hodně investovat do cestování, do vzdělání a do péče o zdraví.
Čím si to vysvětlujete?
Je to dané kulturou a hodnotovým systémem národa. Slovenská snaha ukázat se navenek je více jižanská, více východní. V módě mám Slovensko rád, Slováci se umí obléct, ukázat se a prodat sami sebe.
Možná to souvisí s tím, že Čechy jsou spíše protestantské, kdežto Slovensko je historicky katolické.
Z výzkumů také víme, že katolické země jako Španělsko dávají více peněz na módu, zatímco protestantské Německo se v módě chová konzervativně.
Stále více se mluví o tom, že Češi obětovali kvalitu, pokud se jídla týká.
Kvalita jídla v Čechách se dostala na takovou nízkou úroveň, že už je to téměř nesnesitelné. Kdysi jsme měli kvalitnější potraviny a větší sortiment než Poláci - a teď je to přesně opačně. Domácí výrobou si dokázali udržet jídlo ve velmi dobré kvalitě. Ale třeba nárůst obliby farmářských trhů je důkazem, že i Češi chtějí kvalitu, že se karta obrací.
Znamená váš "rodinný koncept" i to, že se budete snažit vést zákazníky k tomu, aby spojovali nakupování se zábavou a s trávením volného času vůbec?
O tom ve skupině diskutujeme, ale zatím na to nemáme jednoznačný názor. Za zábavu ovšem nepovažujeme pouze multikino. Byli jsme teď v Dubaji, kde to jde do extrémů. V nákupních centrech, které jsou hodně orientované na děti, najdete bazény, lyžařský svah, vlny, na co si vzpomenete. Ale otázka je, co je u nás realizovatelné. Zábava by měla být návratná sama o sobě. V Česku to zatím končí u restaurací - a dál už to moc nejde.
U restaurací? Určitě to neplatí u všech nákupních center, ale jsou taková, kde se sice prodává značkové zboží, ale když najdete oddělení restaurací, jste zklamán: několik čínských smažíren nudlí, jedna podivná výrobna pizzy, a dost. V podstatě nabídka zboží neodpovídá kvalitě nabídky jídla. Proč to tak je?
Toto je téma s velkým T. V žádné jiné zemi to není taková výzva jako v Čechách. Tady se lidé rozhodli dávat za jídlo limitovanou částku, kolem 60 - 70 korun za oběd, a to při dodržování kvality není naplnitelné. Jedním z důvodů současného stavu je i fakt, že v Česku postrádáme dobré fastfood koncepty. Máme jen ty klasické velké jako McDonald´s, KFC, Burger King. Chybí menší kvalitní alternativy s nabídkami různorodých jídel. Naším cílem je, aby v každém nákupním centru byly i dvě až tři klasické restaurace. Kde si člověk sedne, nechá se obsloužit, má rodinu kolem sebe, dítě si možná pohraje. To jste trefil správně, to dneska chybí. Na Slovensku nám běží jídlo dobře, o Španělsku a Portugalsku, kde je jídlo součástí kultury života, nemluvě. Ale třeba i sousední Poláci mají v tomhle ohledu zajímavé koncepty.
Mluvili jsme o rodinách, ale za nějakých deset, dvacet let může být nejsilnější skupinou spotřebitelů skupina seniorů. Máte nějakou vizi i pro ni?
Víme o tom, ale my jsme hodně závislí na prodejcích. Odezvu na starší generaci zatím vidím tak někde v Německu. Centra se ve své podobě posunou, ale určitě se nepřestanou věnovat dětem. Senioři budou mít vnoučata a dají do nich více peněz. Trend, který v této souvislosti čekáme, je „trend služby". Když budou žít senioři sami, nevyplatí se jim vařit, zároveň se budou chtít pěkně oblékat. Budou chtít cestovat, budou mít čas sportovat. Anebo, když už budou vařit, budou chtít něco zajímavého pro dva. Třeba kulinářské kurzy. Ale tento tělocvik jsme ještě neudělali.
Co by se muselo stát v příštích třech letech, abyste byl pracovně spokojený?
Definitivně potřebujeme být více vizionářští a jít dopředu. Hledat a zkoušet nové věci. Testovat je. Potřebujeme v Česku zlepšit jídlo. S jídlem více pracovat, nejen na bázi hypermarketů, ale v oblasti specialit typu Španělský obchod a podobně. Tam je perspektiva. Když se to povede, budu spokojený. A pak samozřejmě celkový rozvoj.
Z hlediska velikosti podílu na trhu, kam chcete za pět let dojít?
Pět let je strašně krátká doba.
Tak za deset let.
Definitivně bychom měli mít nový Zličín. IKEA se tam snažila postavit velkou IKEA, ale to se nepovedlo, takže budeme řešit, co s tím. Měli bychom udělat něco novějšího, přinést svěží vítr. Uvažujeme o tom samém místě, ale budeme s ním muset kreativně pracovat. Pak bychom chtěli nově obsadit minimálně jedno město v Čechách, měli bychom mít Ostravu v nové tváři a dotažené Brno, kde jsme ale dost omezeni velikostí. Možná se tam zaměříme jen na přesně cílenou skupinu. Na Slovensku chceme přidat ještě jedno město, Bratislava nám běží úžasně a toho je třeba využít. Tohle je myslím plán na deset let. Nezdá se to, ale je toho dost. Samozřejmě, že zároveň s tím budeme dál, vymýšlet a možná i hledat menší koncepty. Naším úkolem je "lepší život pro mnoho lidí", zpříjemnit současníkům obstarávání potřeb.
Nebojíte se konkurence internetu?
Internet velice rychle roste, ale má i slabé stránky. Jistě bude silný pro určitou klientelu a pro určité zboží. Ale pořád si lidé budou chtít na věci sáhnout. Trend nákupních center - a to není jen z mojí hlavy, nýbrž ze studií, které vznikly ve Spojených státech - bude více o zážitku, o zkušenosti se zbožím. Lidé si budou moci více věcí vyzkoušet a to jim samotný internet nikdy neposkytne.
Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR fórum - webového magazínu Byznys a společnost.
Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.
