Titan Quest je charakteristický především snahou autorů o dovedení žánru klikacího RPG k dokonalosti. Tenhle žánr vznikl kdysi s příchodem legendy jménem Diablo. Označován bývá taky nadneseným výrazem "akční RPG", a nebo přesnějším "klikfest". Dodnes by zřejmě většina hráčů zvolila za nejvyšší agonii myších tlačítek právě druhé pokračování Diabla. Konkurentům, jež zvolili trochu jiný styl hry, byla invence a snaha o odlišení často vytýkána, a tak nebyli natolik úspěšní. Hodnocení diablovských klonů vždy poskakovala od extatických po mírná zklamání.
Nebudeme rozebírat jednotlivé hry, jež tvoří evoluční kroky, ani názory, zda si tento žánr zaslouží nést v názvu zkratku "RPG". Sdělením tohoto odstavce má být spíš zamyšlení, jestli není někdy lepší zapomenout na originalitu, a sebrat to nejlepší z jiných her a smísit to jednoho perfektního díla. Ironlore se podle nás pokusili vytvořit TQ právě podle tohoto receptu. Všem je jasné, že takový mix může dopadnout asi podobně jako když se pokusíte smísit to nejlepší z různých druhů alkoholu, tedy v lepším případě bolehlavem. Může dopadnout, ale nemusí, pokud autoři mají dostatek zkušeností - a Ironlore jich mají na rozdávaní. TQ je sice v portfoliu firmy pouze prvním zářezem, ale osazenstvo studia má na svém kontě již ledacos; za všechny jmenujme příklad v podobě vůdce studia, Briana Sullivana, jež je spolutvůrcem Age of Empires.
TQ nejen, že měl být (a je) neskrývaný klon Diabla po herní stránce. On je navíc originální po stránce prostředí. Místo rubání všemožné fantasy havěti v kobkách pod vesnicí ve vymyšleném světě si tady proběhnete mýtická prostředí z antických dob. Kdo by si nechtěl zkusit souboj proti medúze jako ve filmu Souboj Titánů? TQ jde dál. Kouknete se na Čínskou zeď, prošmejdíte Gízu, a tak dále. Vše ale začne v antickém Řecku, a jako bylo v těchto dobách zvykem, za vším stojí neposední Titáni, jež uprchli ze svého vězení. A tak vy, jako jediný momentálně volný hrdina, musíte začít velkou honičkou přes tři kontinenty.
Již první kroky směrem na Delphi nebo Spartu (bonusovou úroveň se Slavií jsme nenašli) vám rozmáznou atmosféru po monitoru tak hustě, že bude okapávat ještě dlouho po vypnutí hry. Prostředí antického Řecka vypadá tak nádherně, že byste nečekali něco lepšího, a ono to přesto přijde. Egypt, Babylon, Čína a pak zase Řecko. Úchvatnost lokací jde nahoru po celou hru a vrcholí epickým finále, tak jak to má být. A nemůže za to pouze nádherná grafika. Prostředí jsou sice vyobrazená nádherně realisticky, ale hlavním tahákem je právě jejich exotičnost a design, jež ve spojení s neustále ze země vyskakujícími kostlivci tvoří hutnou směsici, udržující vás vzhůru do ranních hodin. Souboje s mytickými monstry mají právě takový nádech, jaký by měli mít. Tedy pocit, že plujete mořem potvor, jejichž vlny se o vás rozbíjejí jako o ledoborec. Jste přece antický hrdina, jemuž se můžou postavit pouze nejsilnější mýtický nepřátelé. A tyto souboje jsou předlohami pro legendy.
Pořádně epický hrdina musí umět udělat pořádně epický nepořádek. Cesta vede přes dosáhnutí mistrovství v jedné z osmi možných specializací, ve hře zvaných "masteries". První klasickou specializací je Warfare, jenž vám dovolí vytvořit vskutku vraždící mašinu, maximalizující zranění nepřátel. Příkladem dovedností je schopnost nosit dvě zbraně, nebo útočení na víc nepřátel najednou. Druhým typem bojovníka je mistr v Defense. Specializuje se více na použití štítu a než o nemoci protivníků se zajímá spíš o své vlastní zdraví. Mezi skilly tak najdete vlastní regeneraci, vracení útoků, nebo omračování protivníků. Za bojovou postavu lze považovat taky mistra Rogue. Jeho parketou jsou jedy, oslepení protivníci, a řezné zbraně, jež v jeho podání zanechávají pořádně krvácející rány. Posledním bijcem do party je Hunter. Má skilly přidávající bonus na používaní luku a kopí. Dost mu v boji pomáhá schopnost odhadnout slabiny nepřátel a pak je třeba chytnout do sítě. Jeho magické a vybuchující šípy zabíjející z bezpečné vzdálenosti jsou vhodné pro povahy, které nemají rádi jizvy na svém těle.
Krom těchto čtyř bojových povolání jsou ve hře ještě další čtyři, pro změnu magické. Storm mastery z vaší postavy udělá klasického kouzelníka ala Diablo, který vládne živlu bouřky. Umí tedy různá blesková nebo mrazící kouzla, a v případě největší nudy si umí povolat bludičku. Bojovou bludičku. Nesmějte se, ona se o sebe umí postarat. Stejně nebezpečný je kouzelník elementu Earth, tedy země. Pod jeho specializaci spadají taky ohnivá kouzla, takže jako pomocníka může mít lávového elementála. K ruce se někdy hodí mít schopnost vytvořit pod nepřátelským kempem vulkán, nebo jim během souboje jednoduše roztopit kovovou zbroj. Přírodě je jistě nejmilejší kouzelnické zaměření na Nature mastery. Postavička s touto specializací může být poměrně brzo schopným tým-manažerem, protože může vyvolávat spousty vlků a k tomu ještě nymfu. Když k tomu přidáte ochranná kouzla a schopnost léčení, vyjde vám téměř klasický druid. Zůstali jsme vám dlužni pouze Spirit mastery. Takto nadneseně pojmenovali tvůrci klasického nekromanta, jež umí vysávat z nepřátel životy a vyvolávat v nich smrtelný strach. Potěšilo nás, že jeho pohůnkem nejsou nějací neschopní kostlivci. Téměř od začátku si může nechat nosit vodu od majestátně vypadajícího Lich Kinga.
#hodnoceni
Strom zkušeností by se možná na první pohled mohl zdát jednodušší než v Diablu, ale pak přijde osmý level, a s ním překvapení. Svou první volbu povolání zde můžete rozšířit o sekundární povolání. Ze slabého mága se tak může stát magií nadaný bojovník. Bouřkový specialista pak může své protivníky mrazit a pálit zároveň díky přibrání Earth mastery. Do systému vývoje postavy se tím podařilo tvůrcům vměstnat neuvěřitelnou variabilitu. Ty tam jsou předpoklady, že válečník potřebuje pouze sílu, kouzelník intelekt, a lučištnice obratnost. Ne, tady to neplatí.
Je libo kouzelníka v těžkém brnění, s ohromnou silou, a vedlejší specializací na štíty? Nic vám nebrání! Možností, jak vytvořit postavu je tolik, že už během druhé desítky levelů u vaší první postavy budete mít tik a klikat omylem na tlačítko "create" v menu postav. Dohrát tuto hru za pouze jednu postavu značí, že jste chronický FPSkař, nebo že jste vývojář Sacred. A možná i ti tuto hru dohrají vícekrát. Protože i po skvělém zážitku v singleplayeru vás čeká parádní multiplayer. Nic se nemusíte učit, mechanizmy fungují tak, jak jste zvyklí z Diabla. Vezmete sekyru, hůlku, nebo myš, a rubete bez potřeby tutoriálu.
A to jsme se zatím nezmínili o systému předmětů, jež je také podobný Diablu. Sice odpadá potřeba identifikovat magické předměty, ale zase jich padá mnohem víc, a asi by to bylo brzo otravné. TQ jde dokonce tak daleko, že základní magické, tedy žlutě označené předměty, budete brzo bez povšimnutí nechávat ležet na zemi vedle jejich předešlých vlastníků. Pouze lepší zelené a nejsilnější modré budete pouštět do svého vždycky nedostačujícího místa v inventáři. A pouze na ně si budete šetřit upgrady v podobě jakýchsi run nebo artefaktů, které můžou enchantováním vylepšit již tak oblíbený předmět. Jestli se vám ale bude chtít, můžete vše co najdete prodat. Variace na kouzlo Town Portal zde nestojí nic. Tedy kromě vašeho času.
Zatím z recenze vyznívá, že TQ je vlastně dokonalost sama, a vyvíjet něco po příchodu této hry už nemá smysl. Bohužel je tady "bohužel". Technické zpracování. A tím nemyslíme grafiku, která svou neuvěřitelností vyvolá reakce typu "kdy skončí intro?" nebo dokonce " ...! " (prázdné uvozovky značí: "nemám slov!"). Zvukový doprovod je vynikající taktéž, dabing postav i potvor, jestli se v jejich případě dá mluvit o dabingu, jsou na skvělé úrovni. Náročnost na hardware není překvapivá. Při pěkném nastavení je vysoká, při méně pěkném, ale únosném, je taky únosná. Problémem, ke kterému se blížíme, je však doladěnost hry. Nebo, chcete-li, její NEdoladěnost, tedy zabugovanost. I když promineme zasekávaní se potvor o libovolný objekt ležící mezi nimi a vaší postavou, je tu pořád možnost častého padání do systému.
Jak tvrdí sami autoři a naše zkušenosti, většinou se jedná o problém s kompatibilitou jistých typů hardware. Na některých sestavách tak hra běží normálně, jinde padne každých deset minut. Došlo to tak daleko, že patch 1.11 obsahuje logovací systém pro rozeznání příčin pádu a jejich zaslání na support oddělení v Ironlore. Taky se vám zdá, že si z nás někdo dělá betatestery?
Výhrady jistě máme i k někdy až přehnanému kopírování Diabla. Jasně, TQ je (i díky tomu) hodně kvalitním kouskem, ale herní princip neobsahuje snad jediný originální nápad. I přes tyto nedostatky je TQ natolik chytlavá hra, že jej zřejmě budete hrát i když občas spadne. Loadnete pozici u poslední oživovací studánky, proplesknete pár již dříve zabitých potvor, a hrajete dál. Tato hra totiž chytne a nepustí. Napsali by jsme "nepustí dokud ji nedohrajte". Jenže ona prostě nepustí. Nebo až ve vzdálené budoucnosti, kdy nám nic nebude bránit v návratu domů k Diablu...
