Rádi se kocháte představami, jak by to vypadalo, kdyby se spojili věci zdánlivě nespojitelné? Výborně, tak si zkuste představit, co se stane, když se spojí například filosofický koncept s myšlením herního vývojáře. Nebo ještě absurdněji, MMORPG a originální herní schéma. Že si na něco takového netroufáte ani pomyslet? Ukážeme vám, že to jde!
Autor první skutečně masové online hry, Richard Garriott, je zpět tam, kde ho to vždy bavilo nejvíce a s ním přichází nepopsaná deska, pardon, totiž Tabula Rasa. To, že se Ultima Online mimo pirátské shardy, hraje už jen v Asii, je vina nedostatečné inovace ze strany provozovatele, ale to, že se ještě vůbec hraje, je geniální zásluhou právě ideového otce Tabuli Rasy.
Malý předkrm na úvod
Za projektem stojí vedle Garriotta i další zvučné značky, hlavního producenta dělá hře Starr Long a o zázemí se postarala korejská NCSoft, která má na svědomí úspěšné Guild Wars nebo Lineage. A jak to bude celé vypadat? Naštěstí jsme měli pár týdnů, nebo déle? Uteklo to všechno tak rychle Zkrátka jsme pro vás hru v její ještě ne úplně stabilní podobě otestovali a věřte nám, že vstávat ve tři ráno kvůli zátěžovým testům byla fakt oběť. Ok, kecáme, dělali jsme to rádi a pravidelně.
Podobně jako v další chystané novince, Age of Conan: Hyborian Adventure, se celý tutorial odehrává v privátní instanci, kde kromě vás a skriptovaných (patřičně zeslabených) nepřátel, nenarazíte vůbec na nikoho. Vzhledem k tomu, že máme tu čest s převážně akčním (i když ne zrovna hack and slash) RPG, čeká nás od začátku bojové nasazení. Prvotní impulz není nikterak nápaditý. Jsme v nedaleké budoucnosti a naše modrá planeta je nečekaně napadena mimozemskou civilizací Bane.
Kupodivu systematická evakuace vyvolené části lidstva nasvědčuje tomu, že možná zase o tak veliké překvapení nešlo. Zformuje se pozemské hnutí odporu, do jehož řad spadáte i vy a aby mělo vůbec nějakou šanci, pomáhá mu také meziplanetární sdružení "Allied Free Sentinels", jemuž jsou Bane už docela dlouho pěkným trnem v oku. Vaším prvním úkolem bude znovu dobýt předsunutou lidskou bázi, kterou střeží několik naskriptovaných emzáků a následně ji ubránit před novým útokem. Není to nic, nad čím by srdce zaplesalo, ale vše je navrženo tak, abyste si rychle osvojili základní herní mechanismy.
Hrdina strázně a vany
Možnosti volby charakteru jsou na první pohled trochu omezené, navíc si zprvu vytvoříte pouze vlastní vzhled. Povolání, pokud se oněm vůbec dá mluvit, si volíte až v proběhu hry. Ostatně vše vyplývá z logiky věci, každý hráč začíná jako řadový vojín a v závislosti na zkušenostech se později specializuje. Prvním významnějším milníkem je pátá úroveň, zde si vybíráte své zaměření. Pokud hodláte pokračovat v agresivní hře, zvolíte pravděpodobně frontového vojáka, pokud dáváte přednost trochu něčemu jinému, zvolíte specialistu.
Druhá "profese" neskýtá sice z počátku tolik výhod, ale o to zajímavější variace s ní dokážete vykouzlit později. Z odvozených profesí se můžete těšit na takové perly, jako jsou například psionici, nebo inženýři stavějící bojové a špionážní roboty a další techniku. Zajímavým prvkem je duplikování postav. Před každým dalším profesním větvením, nebo chcete li, specializací, dochází k uložení kopie současného stavu postavy, ke které se můžete vrátit v případě, když zjistíte, že to před tím nějak nebylo ono.
První kroky ve hře
Ovládání je celkem intuitivní a pro hráče akčních her prakticky samozřejmé. Jistou slabinou je zaměřování. Ne snad, že by bylo příliš složité, spíše naopak. To, jestli zamíříte někam tam, kde stojí nepřítel, nebo si dáte tu práci a zacílíte snipersky přesně přímo do levého oka, je prakticky lhostejné. O výsledek se tak či tak postará součet pravděpodobností a porovnání vaší útočné síly (síla zbraně atp.) a síly brnění na straně soupeře. Na druhé straně svoji roli hrají například terénní nerovnosti nebo jiné překážky, za které se lze efektivně schovávat.
Co se koncepce zadávání úkolů týče, neliší se hra příliš od běžných MMORPG. Ovšem je zde přeci jenom jeden háček, skoro každý úkol se postupem času větví a prolíná s dalšími. To samo osobě není nijak revoluční, ale na vás je, jak se zachováte po jeho splnění - poctivě odevzdáte ukradené materiály armádě nebo je za úplatu odprodáte nepřátelskému agentovi? Každé rozhodnutí vás přiblíží k jedné ze znepřátelených frakcí a údajně ovlivní celý příběh. V počátečních fázích hry jsme si to pochopitelně nemohli plně ověřit, ale zase není důvod v tomto směru Garriottovi nedůvěřovat.
Vývoj postavy
Vývoj postavy působí trochu rozporuplně, na jedné straně nám byla slibována obrovská svoboda a prakticky volně navržené charaktery, ale dočkali jsme se klasické stromové struktury ala Diablo. Na té druhé však bylo všechno navrženo a sladěno tak precizně, že toto malé omezení prakticky nepocítíte. Ostatně jednotlivé schopnostní stromy jsou opravdu hodně košaté a s každou novou úrovní vám ve statistikách naskočí další tři body, které můžete přelívat.
Vedle praktických tělesných dovedností budete moci rozvíjet také schopnosti duševní, u těch je ovšem jeden malý háček. Bionické a další spirituální schopnosti představují cosi jako sci-fi ekvivalent magie, ta je relativně mocná a rozhodně není zrovna obvyklá. Aby se tyto supernaturální schopnosti nějak vyvážili, jsou z počátku blokované a můžete je použít a ž v okamžiku, kdy někde naleznete nebo dostanete speciální symbol (Logos), jímž se vám jejich používání odemkne. Přitom zde platí přímá úměra, co Logos, to jeden talent.
Zváženo, sečteno a podtrženo ehm, viděli jsme zatím ze hry jen jakousi ochutnávku. Vypadá sice velmi lákavě, hlavně pro nás již trochu otrávené z konvenčních MMO titulů, ale jestli tenhle koncept bude fungovat ve velkém, lze zatím předpovídat jen velmi těžko.
