EA už svou strategií licencemi prolezlých her naštvalo nemálo hráčů, proto není divu, že ke každé vydané hře s jakoukoli licencí všichni přistupují s velkou nedůvěrou. O to víc, pokud se jedná o licenci na takovou klasiku, jakou Kmotr bezesporu je. První díl se nesl na vlně neutrálního zážitku a i přes několik svěžích novinek na poli gangsterek dostával převážně průměrná hodnocení. S druhým dílem si však vývojáři dali podstatně více práce a kromě tolika oblíbených vydírání a mafiánských kodexů tu nyní narazíme i na RTS a RPG prvky, tvoření rodiny či skutečný pokus o nadvládu nad městem.
#hodnoceni
Již od samého počátku, kdy si naší milí užívají rautu na Kubě, se druhý díl prezentuje jako vyleštěná jednička a je cítit, že si vývojáři hodně věcí převzali. Proč také, když něco funguje, že? Ovládání postavy a celkové seznamování se hrou je hodně podobné a jediné, z čeho je cítit inovace je o něco lepší grafika, za kterou se druhý Kmotr narozdíl od svých začátků stydět nemusí. Do začátku si pěkně splácáte svého Dominika (doslova) a pokusíte se utéct z Kuby, kde jako na potvoru propukla revoluce. New-Yorkského Dona a vašeho blízkého přítele však pošechrají kulkou do krku a tak jediné, co zbyde je převzít pomyslné žezlo a dát dotěrným mafiánům co proto. Přes počáteční překvapení z opravdu velkého počtu činností, které můžete ve hře provádět, se ale po čas hry dostanete do fáze, kdy se věci začnou opakovat. V momentě, kdy GTA IV dorazí s příběhovým zlomem a dalším kusem města k průzkumu tak v druhém Kmotrovi dokola omýváte to samé.
Hlavním úkolem v celé hře je zabrat celé město, čehož docílíte následovně. Napřed musíte převzít všechny obchody, striptýzové kluby, ilegální obchody se zbraněmi a další majetky od znepřátelených rodin. A pokud řikám převzít, myslím tím profackovat majitele, dokud vám dobrovolně nezačne platit za ochranu, případně s ním vysklít jeho vlastní výlohu. Každá postava má jiné slabé místo a na vás je zjistit, zda na něj zabere koleno do břicha či golfová hůl ve výloze. Ke každému vybojovanému obchodu pak přiřadíte hlídače, konkurence totiž rozhodně nebrečí v koutě a po půlce hry už budou město sužovat dost brutální války klanů.
Pak nastupuje moment obrany, což je prvek poprvé skvěle využitý v předchozím dílu GTA s názvem San Andreas. Nepřátelé se totiž budou vždy snažit získat si svoje obchody zpět, na vás pak je na místo rychle přijet, dokud vámi postavená ochranka drží nášup olova. Vystřílejte všechny nenasyty a máte zase na chvíli klid. Důležitým faktorem ve hře je strategie a taktika, každý z obchodů totiž nabízí jiné výhody. V nemocnici si přijdete zašívat rány, ilegální obchody zase přispějí do arzenálu atd. Je tedy na vás, co si vyberete.
Jedním z klíčových herních prvků je tzv. Donův pohled, tedy podstatně rozšířená strategická (a značně povedeně zpracovaná) mapa, ve které máte přehled o všem, co se ve městě děje. Vidíte zde, zda je některý z vašich obchodů pod útokem, co již máte pod palcem a hrajete si tu také na bankéře. Ochrana nemovitostí totiž stojí peníze a nikdy nestihnete ochránit vše najednou, proto nastanou chvíle, kdy se budete muset rozhodnout mezi výhodou léčení či nějakých těch zbraní navrch. K úspěšnému projítí příběhu pak potřebujete zlikvidovat všechny hlavy konkurenčních rodin a přitom ochránit tu svou. Poprvé v sérii si bude moci najímat své vlastní členy, které s vámi budou na život a na smrt. Ty se dělí na skupiny dle svého zaměření. Do týmu si tak můžete přivzít žháře, který lehce vyhodí konkurenční budovu do povětří, medika, který vás během boje oživí či rváče, se kterým je vždy sranda. Výběr tedy závisí na vašem stylu hraní.
Předtím, než však vyrazíte za hlavou nepřátelské rodiny musíte nasbírat dost informací, které nahodí chodci milerádi poskytnou za protislužbu. Ty nabízejí široký repertoár vydírání, vražd, loupeží a dalších zločinci milých věcí. Aby to ale ke konci nebylo tak jednoduché, musíte hlavouny popravit speciálně vyžádaným způsobem. Někoho tak musíte umlátit, jiné uškrtit, podpálit či shodit ze střechy. Pokud tak neučiníte, po chvíli se oklepou a máte je opět na krku.
Vše výše vyřčené možná vypadá lákavě a bohaté možnosti využití vás ze začátku skutečně budou bavit. Pak ale nastupuje onen nevyhnutelný stereotyp, který nezachrání ani propracované souboje či lehce plytký příběh. Druhému Kmotrovi zkrátka schází jiskra, která by vás u mafiánských válek udržela déle, než pizzu v mikrovlnce.
Graficky je Kmotr 2 veskrze průměrnou hrou s několika světlými momenty, laťku prvního dílu ale rozhodně přeskakuje (ono ani nebylo moc co přeskakovat). Potěší velmi pěkně zpracované výbuchy a oheň, také brutalita se ke hře podobného rázu velmi hodí, ostatní už ale nepotěší. Postavy jsou žalostně nedetailní, stejně jako prostředí města, které je poněkud prázdnější a spící (i ve dne). Navíc zážitek kazí hodně bugů a nedodělků, které při větší přestřelce opravdu nepotěší.
Vykreslovací vzdálenost je velmi a často na silnicích narazíte na krabice s kolečkama, než vám dojde, že se jedná o pomalu vykreslovaná auta. Kmotr 2 prostě zaspal dobu a ve stínu natolik živých a detailních skvostů, jako je GTA IV či Burnout Paradise nemá nejmenší šanci. Hudba a dabing jsou jedny z mála věcí, které herní prezentaci tahají z vod průměru nahoru a zde musíme požehnat EA za onu licenci.
Godfather 2 je důstojným nástupcem svého mladšího bratříčka, nikoli však důstojným konkurentem na poli dnešních free-form her. Na jednu stranu nabízí skvělý Donův pohled a překvapivě velké možnosti vyžití. Na stranu druhou se i ta nejlepší písnička po čase ohraje a zde se to kvůli stereotypu a grafickým nedostatkům stane nepříjemně rychle. Koupi zvažte.
