Po dohrání posledního Conflictu bych klidně mohl zkopírovat text z prvních dojmů a jenom k němu přidat hodnocení se šedesátkou procent. Přesně podle předpovědi jsem se dočkal naprosto průměrné střílečky, kterou zachraňuje jen to, že jsou levely ušité dvěma ostříleným agentům přímo na míru.
Tajní hrdinové
Lang a Graves pracují pro tajnou sekci CIA, která řeší ty nejdelikátnější problémy. Když se něco povede, nikdo je nepochválí. Když se něco podělá, nikdo se k nim nepřihlásí, nepřijde je zachránit a ani jim nesundá elektrody z bradavek. Jsou to agenti dokonce tak tajní, že se o nich za celou hru nedozvíte téměř nic. Ale co, stejně důležitý není ani příběh o generálovi Ramirezovi, který se dostal k několika raketám a jedině oba borci ho mohou praštit přes ukazováček těsně před tím, než zmáčkne ono pověstné červené tlačítko.
#hodnoceni
Hlavní je, že před sebe dostanete deset misí rozházených po třech kontinentech a pěti zemích, z nichž si alespoň ze začátku budete moci vybírat. Volba mise však nemá žádnou váhu, jenom nebudete mít k dispozici některé zbraňové upgrady, které se vám zpřístupní za jejich splnění. Zlepšení typu větší zásobník, kadence, přídavný granátomet a brokovnice však alespoň trochu oživí chabý arzenál, jenž čítá těžký kulomet, odstřelovací pušku, raketomet a granáty.
Kolem světa za pár hodin
Vaše pátrání začne v chrámu Sváté Cecílie ve Venezuele, který slouží jako základna Ramirezových jednotek, a pak pokračuje k polárnímu kruhu do velrybářské vesničky, fabriky na ponorky, nebo naopak do diamantových dolů v Africe, na tanker nebo do ropné rafinérie a Ramirezových bunkrů zpátky ve Venezuele. Pravda, nejde o nijak profláknuté turistické destinace, ale i tak je nabídka celkem různorodá.
Ať už vyrazíte kamkoliv, scénář bude v podstatě stejný - přijedete, všechny postřílíte, najdete kufřík, stáhnete data nebo uděláte něco podobně špiónského a dostanete se na místo, kde vás má vyzvednout vrtulník. Jako na potvoru ale nepřítel natahá zbytky svých jednotek právě tam, takže budete muset několik minut odolávat těžké palbě.
Bossové a vozidla
Během svého putování narazíte i na několik bossů, resp. postav, které vypadají jinak než ostatních 99 teroristů, které jste již stačili v dané lokalitě postřílet. Ti však většinou padnou ani nevíte jak a jejich místo tak zastoupí několik Hindů a stíhačka, které musí Lang sejmout raketometem. Podobně "navíc" působí i pasáže s řiditelnými vehikly. Zhruba třikrát usednete do BVP, vznášedla nebo tanku, abyste ani ne za minutu zase vylezli ven a šli po svých.
Drobným zpestřením jsou úkoly s časovým limitem, kdy máte jen několik minut na to, abyste se dostali k položené náloži, která pošle tanker na dno oceánu, pokud včas nepřiběhnete s kleštičkami na nehty. Zajímavá je také úroveň u překupníků se zbraněmi, mezi nimiž se musíte pohybovat neozbrojeni a zabíjet je neviděni. Jeden z party tak vždy vojáka zaměstná rozhovorem a druhý mu prostřelí palici pistolkou schovanou pod tílkem. Škoda, že podobných situací není ve hře víc.
Výbušná akce
Conflict tak sází na výbušnou akci a kooperaci ve dvou (v jednom je z toho prostě obyčejná střílečka s přepínáním charakterů). Prvnímu pomáhá největší hustota výbušných barelů na metr čtvereční, jakou jsem kdy ve hře viděl, a nekonečné zásobníky. Proč by se měl hráč stresovat při hledání nábojů? Takhle bude moci aspoň pořádně kosit a nebude mu vadit, že nemůže sebrat žádné jiné zbraně. Geniální a popravdě to i docela funguje, malý arzenál je totiž to poslední, na co budete nadávat.
Druhému pak hraje do karet postavení úrovní, kdy do každé místnosti vedou dvě cesty. Graves tak může z dálky a nejlépe odněkud z vrchu kontrolovat situaci svojí puškou, Lang zase kosit nepřátele a výbušné barely po desítkách. Hlavní zbraní hráčů a vlastně i samotného Conflictu je nutnost načasování a spolupráce a to zejména na vyšších obtížnostech.
Sliby chyby
Jinak ale hra nepřináší nic, co autoři slíbili. Avizovanou rozsáhlou destrukci uvidíte možná v první misi, kdy zničíte několik věží a kamenných zídek. To je záhy degradováno na dřevěné bedny a desky, za které se vaši nepřátelé tak rádi schovávají. Provedení vůbec je velkým zklamáním a graficky může Denied Ops konkurovat snad jenom svým předchůdcům. Jednoduché modely a doopravdy hnusné koridory, které zde představují venezuelské exteriéry, jakoby značily, že hra měla vyjít ještě na starou generaci konzolí.
Horší je to i s umělou inteligencí. Nepřátele podezřívám z cheatování, jelikož na vás začnou reagovat až v okamžiku, kdy jejich obličej dostanete do zaměřovače. Jinak se sice kryjí a přebíhají, nicméně někdy ani nezareagují, když jim odprásknete parťáka přímo před očima. Pokud jde o zásahové zóny, mluvit můžeme jen o dvou - hlava a zbytek. Je úplně jedno, jestli někoho trefíte do palce u nohy nebo kolene, stejně bude pobíhat kolem, dokud ho nesejmete třemi ranami do těla nebo jednou do hlavy.
Conflict: Denied Ops vypadá jako mrtvý projekt, který Pivotal Games narychlo splácali, aby se stihli svést na vlně zájmu o konkurenční next-gen pecku Army of Two, která stále ne a ne vyjít. Není to vyloženě špatná hra, ve dvou to má docela náboj a rádi tomu prominete spoustu věcí, ale za ty peníze to rozhodně nestojí a to hlavně na konzolích.
