Jistě si vzpomenete, jaké pozdvižení způsobil kanadský Ubisoft, když v roce 2003 udělal zdánlivě nemožné - oživil jednu z největších legend videoher Perského prince (a že teď nemyslíme Ali Amiriho) a navíc se to ještě dalo i hrát. Vlastně je první díl z novodobé Prince of Persia trilogie právem považován za díl nejlepší. I přes recenze, které jej vynášely do nebeských výšin, se však neprodával moc dobře, a tak jsme v rámci portovací mánie na PSP mohli zatím vidět jen jeho druhé, krví nasáklé pokračování Revelations (na konzolích jako Warrior Within). I když právě recenzovaná hra nenese žádný z podnázvů uzavřené trilogie, určitě jste se nenechali za nos tahat dlouho a podle obrázků jste si všimli náramné podobnosti se třetím dílem, který se nesl jméno The Two Thrones. Otázkou zůstává, jestli se autoři dokázali dostatečně poučit z příšerných chyb Revelations a dostrkali princovo finální dobrodružství na PSP v hratelné podobě.
#hodnoceni
Prince chtít domů
V PoP: Revelations jsme byli svědky toho, jak se princ vrátil v čase až na samotný úsvit věků, kde se mu nakonec podařilo zabít vládkyni času a tím zabránit samotnému stvoření písků času. Mohl se tak vrátit do svého času, do své země a žít v míru, beze strachu ze strážce času Dahaky. Nebyl by to však princ, kdyby se cestou nestačil zaplést se sličnou děvou, která do jednoduchého plánu dokázala vměstnat pořádný guláš. Princ své milé Kaileeně slíbil, že jí ochrání před vším nebezpečím a na malé loďce se společně vydali vstříc domovu, bájnému Babylonu.
Tím, že ji odvezl z ostrova času však opět uvedl do chodu události, které měly za následek změnu historie a tak naší dvojici v Babylóně místo vřelého přivítání čeká sprška zapálených šípů a pár výstřelů z katapultu, po kterých jde jejich plavidlo ke dnu. Když se princ probere na břehu pod městskými hradbami, stačí si ještě všimnout, že si jeho milou opodál přehazuje přes rameno nepřátelský voják a odchází s ní do neznáma. Samozřejmě neváhá ani vteřinu a pouští se zachránit svou lásku. Během hraní se setkáte i s dalšími starými známými, jako je zlý vezír nebo princezna Farah, s níž princ v prvním dílu zažil nejednu žhavou chvilku.
Plácat mečem do písku
Stejně jako minule se náplň hry bude skládat všehovšudy ze dvou částí skákání a bojování. V soubojích si opět můžete zvolit, jestli bojovat s jednou nebo dvěma zbraněmi, přičemž se oba způsoby boje liší a mají své plusy i mínusy. Se dvěma zbraněmi se z prince stane neskutečná sekačka a pokud začne tančit svůj tanec smrti, jen máloco unikne z dosahu jeho čepelí. Na to, že se boj ovládá jen dvěma knoflíky (trojúhelník a čtverec) je seznam všech komb úctyhodně dlouhý.
Naštěstí pro hráče, kteří se je neplánují naučit všechny nazpaměť, i náhodné mačkání působí náležitě destruktivně a dá se s ním projít celá hra. I přesto, že jsou tentokrát ve hře náznaky návratu k pohádkovým motivům prvního dílu, zůstaly souboje stejně brutální a zábavné jako v Revelations. Jedinou bojovou novinkou jsou stealth killy, díky kterým můžete nepřítele odstranit potichu, rychle a s adekvátně krvavou animací. Démoniční vojáci jsou na každém rohu, k většině z nich můžete buď přijít a rozdat si to s nimi na férovku nebo využít převisů, propastí či jiných předností prostředí k tomu, abyste se k nepříteli připlížili nepozorovaně.
Zlé dvojče
Poslední novinkou je princovo špatné já, které se v něm probudí, když ho zasáhnou písky času. Každou chvíli se tak promění v jakousi písečnou zrůdu, jako zbraň používá ozubený řetěz, s nímž dokáže vážně parádní kousky. V této podobě však potřebuje drahocenný písek k holému přežití (což se projevuje tak, že vám konstantně ubývá ukazatel života). Fáze hry, kdy hrajete za zlého prince tak fungují jako adrenalinové vložky. Pokud zrovna nebudete bojovat, budou vaše prsty zaměstnávat skákací, šplhací a padací pasáže, které se od minule taktéž nezměnily, jsou tedy stále nesmírně zábavné (i když už poněkud recyklované).
Exkluzivní problémy rivala s mečem
Když už jsme si rozebrali, co se všechno povedlo, pojďme se podívat na princovu odvrácenou tvář, kterou je opět technické zpracování. Celá hra je oproti PS2 verzi upravená jenom tak, že je zmenšeno rozlišení všech textur, což má za následek jednak fakt, že hra vypadá dost ošklivě a druhak se od začátku do konce neskutečně poškubává a z toho, jak zoufale bude UMD načítat nové lokace budete mít pocit, že do PSP tajně zabudovali vibrace. Extrémně otravné je především padání frameratu. Když se hra v jednom místě dostala odhadem na pět snímků za sekundu, automaticky jsem v menu hledal položku detaily, kterou bych snížil. Tu možnost samozřejmě nemáte, optimalizovat hru měli vývojáři, udělali to špatně, a tak se musíte připravit na občasné rušivé cukanice.
I přesto však Prince of Persia: Rival Swords zůstává dobrou hrou, nad kterou by se měli zamyslet všichni fandové akčních skákaček, kterým třetí Prince z nějakého důvodu před rokem unikl. Pokud jste však finální kapitolou velkolepého příběhu již prošli, nemáte důvod znovu se k němu v téhle, řádně osekané verzi vracet.
