Není divu, že si instalatér Mario drží svou popularitu i více než dvacet let poté, co prvně zazářil na konzoli NES. Na rozdíl od ježka Sonica, který už je v podstatě mrtvolou, jíž producenti vláčejí ode hry ke hře, aby z ní vyklepali ještě nějaký ten dolar, zasahuje Mario do herního průmyslu stále aktivně a plný elánu. Vždyť víceméně každá hra, ve které se tato postavička objeví, je hitem a to nejen co se prodejnosti týče, ale také u kritiků. Především to platí pro sportovní série se jménem Mario v názvu. Golf, tenis, baseball, basketbal - všechny jsou dobré. Ale nejlepší nebo spíše neoblíbenější je fotbal, konkrétně ten, jehož obal zdobí logo Wii.
#hodnoceni
A jaký že tedy je titul Mario Strikers: Charged Football? Ještě méně fotbalový než jeho předchůdce, ale stále zábavný. Základní koncepce zůstala beze změny: hraje se 5 na 5, v rolích fotbalistů účinkují známé nintendácké postavičky a pravidla jsou až neskutečně benevolentní. Každý ze sportovců, vyjma brankáře, disponuje speciální akcí a útokem, a do jisté míry se liší i vlastnostmi. Tak například dinosauří slečna Birdo umí jednak odpálkovat dotírající protihráče a má-li prostor, tak dokáže svým chobotem vyfouknout míč ukrytý v obrovském vejci do brány. Podobně je na tom jedna z želviček, jež míč pro jistotu zapálí a tím pádem přinejmenším znevýhodní gólmana, jemuž vzplanou rukavice. Tyto pompézní střely (Skillshots) však nemůžete sázet do brány, jak se vám zlíbí. Potřebujete prostor, abyste mohli nabít míč. Jedním z mnoha prvků, které ovlivňují, zda padne gól či nikoliv, je totiž stav míče. Přihrávkami a střelami nabíjíte míč, který podle toho mění barvu a vlastnosti.
Kapitáni mají v tomto ohledu ještě další možnost a to tzv. Megastrike. Pokud vám nestojí nikdo v cestě, můžete míč nabít tak, že najednou vystřelíte až šest střel na bránu. Rychlost a množství míčů letící do brány závisí jen vašem postřehu, počet vsítěných gólů je pak otázkou šikovnosti protihráče. Ten musí totiž míče letící za sebou pochytat pomocí Wii-mote. To je pouze jedna z možností využití pohybových funkcí ovladače, tou druhou je faulování (trhnutím Wii-mote). Pohyb fotbalistů, střely, skluzy atp. obstaráváte klasicky tlačítky a páčkou.
Na rozdíl od obyčejného fotbalu, kde jsou góly většinou výsledkem pečlivě provedených kombinací nebo úniku hráče, v Mario Strikers Charged jde především o výsledek brutálního masakru protihráčů, Megastriků, Skillshotů nebo prudkých střel přes půlku hřiště. Akce hráč vs. brankář končí gólem většinou jen při použití unikátní dovednosti (např. Toad gólmana přeskočí i s míčem).
Faktorů, jež udávají výsledek zápasu, je ale více a ne všechny můžete přímo ovlivnit. Na mysli máme především hřiště, která bývají zatížena určitými vlastnostmi. Buďme konkrétní - ne vždy hrajete na travnatém povrchu a je to znát, což by samo o sobě nevadilo, kdyby vývojáři nepřeháněli. Výsledkem je, že si před začátkem neřeknete pouze "safra, tohle je to klouzavé hřiště", ale "<doplňte strašně sprostou nadávku>, tohle je to klouzavé hřiště, kde každou půlminutu přeruší hru blesk". Je to zvláštní: jednou si kopete na klasickém stadionu a hned nato na hřišti, jež se naklání a které navíc dává fotbalistům elektrické šoky. Jednou se nám dokonce stalo, že jsme na nějakou chvíli přišli o všechny hráče kromě gólmana, kdežto protivník měl kompletní tým. Tohle je skutečně nefér!
Power-upy naopak v Mariově fotbálku vítáme. Bez nich by to zkrátka nebylo ono. Bonusy nesbíráte ze země, jak jste si zvykli například v Mario Hoops 3-on-3, nýbrž je dostáváte odměnou (za prudkou střelu, která neskončila gólem) nebo jako kompenzaci za faul na hráče, který neměl míč. Vedle klasických houbiček, jež vás dočasně zrychlí, krunýřů ke zneškodnění protivníka nebo bombového útoku získáváte občas taky bonus pro kapitána. Tak třeba dvojka Mario a Luigi povyroste do obřích rozměrů, Yoshi se pro změnu promění ve vejce, kdežto Bowser chrlí oheň a Wario pouští větry, čímž pochopitelně odstaví protivníky v blízkém okolí.
Pokud se naučíte těchto bonusů správně využívat, tak si výrazně zjednodušíte postup virtuálními turnaji. Ty jsou, dá se říct, hlavní devizou singleplayerové části. Kromě turnajového módu zde najdete také možnost zahrát si nezávazně podle vlastních pravidel a Výzvu, která vás postaví před dvanáct rozličných úkolů (vyhraj bez použití power-upů, vstřel gól jako první aj.). To nejdůležitější se však skrývá pod obrázkem Země. Ano, Mario Strikers: Charged Football je první hrou na Wii, která nabízí internetový multiplayer. Ostatně vědělo se to už dlouho před vydáním. Zároveň se však rozšířila fáma, že online zápasy budou znepříjemňovány nutností znát a zadávat Friend kódy. Vyťukávání předlouhých kódů vás bude otravovat jen pokud hodláte hrát online proti kamarádovi, náhodné zápasy proti lidem z celého světa nic takového nevyžadují.
Multiplayer, jakožto největší přednost této herní novinky, s sebou ale přináší nejvíce problémů. Krátce po vydání hry multiplayer často padal a i dnes někdy zlobí stahování statistik. Větším průšvihem však je, že neexistuje žádný matchmaking systém, takže se může klidně stát, že úplný nováček bude předhozen zkušenému profíkovi. Protihráče můžete odmítnou jen na základě kvality jeho připojení, jíž reprezentují čtyři hvězdičky: čím víc jich svítí žlutě, tím lépe na tom je. Jenže ani čtyři žluté hvězdičky vám nezaručí, že bude zápas probíhat plynule, takže je celý tento systém naprosto k ničemu. Kdyby se zobrazoval konkrétní údaj o odezvě, bylo by to mnohem lepší. Ale to je jen takový detail.
