Země je u konce svých sil a lidstvo pátrá po novém světě, který by mohlo osídlit. Jednou možností se zdá být planeta E. D. N. III. Ta sice prožívá svoji dobu ledovou, nicméně život na ní není nemožný. Následuje tedy kolonizace a budují se první města. Jak už to ale bývá, po vzoru Hvězdné pěchoty se objeví nepřátelská havěť, v tomto případě mnoha druhů, rozměrů a silných pařátů, která s novými sousedy není spokojena. Nazývá se Akridé.
#hodnoceni
Následky hrozných bitev jsou zdrcující. Ti, co přežili, by jistě tuhle velkou kru opustili, jenomže Akridé mají pozoruhodnou vlastnost - v tělesné schránce ukrývají oranžovou hmotu, která zásobuje jejich tělo potřebnou tepelnou energií. A tomu chtějí lidé přijít na kloub. Nicméně ztráty byly tak vysoké, že se přeživší pozůstalí museli stáhnout do bitevních opevnění v těžko přístupných částech planety. Nakonec rezignovali na svůj původ a stávají se Sněžnými piráty, jejichž cílem je ukořistění oranžové termální hmoty jen a jen pro sebe.
Po stovce let přilétají další lidé, kteří již nejsou vítání ani Akriďany ani původním lidským osazenstvem. Na lodi je také náš hrdina Wayne se svým otcem. Při své první misi jsou však napadeni obrovským stvořením přezdívaným Green Eye a Waynův otec se vrhá vstříc smrti, aby zachránil svého syna. Ten sice přežije, ale končí v bezvědomí a se ztrátou paměti. Díky tomu se může rozjet kolotoč tajemství, poslání, zvratů, krásných animací a dalších ingrediencí tolik typických pro japonské hry. Nicméně Lost Planet tyto kombinuje možná až přespříliš. Nicméně nepředbíhejme.
Akční jízda
Jedno musíme uznat, hra je neuvěřitelně akční a vydechnete si leda při videích, která od sebe postupně oddělují jedenáct misí. Vše ostatní je jen boj, boj a zase boj. Nutno dodat, že pocit stereotypu s neustálým štěkáním samopalů, odpalováním raket z raketometů nebo pliváním kousků olova z brokovnice nikdy nepřijde. To je způsobené různorodostí broukovitých nepřátel, rozličností lidských protivníků, respektive jejich vybavení a výzbroje, a nemalou zásluhu na neutuchající zábavě má i design úrovní. Tady není vývojářům co vytknout. Kromě perfektního vzhledu jsou snad všechna prostředí naprosto originální. Po celou dobu hraní jsme neměli pocit "tohle už jsem někde viděl". A nejedná se jen o rozlehlé zasněžené pláně, octnete se i pod povrchem země nebo v rozestavěné či provizorní městské zástavbě.
Velký podíl na atmosféře má taky všudypřítomný chlad. Wayne a ostatní lidé musí mít při pohybu venku speciální oblečení, které zabrání tomu umrznutí. To se samozřejmě musí pravidelně dobíjet a ukazatel ubývá mnohem rychleji, než si myslíte, obzvláště, když se kocháte okolními scenériemi. Drahocenné teplo můžete získávat z mrtvých nepřátel díky oné oranžové hmotě a ve všech lokacích jsou též rozmístěny speciální majáky. Holt tulení vás v Lost Planet nezahřeje.
Zbraně, spousta zbraní
Posledním fragmentem zběsilé akční jízdy jsou zbraně. Klasický samopal představuje ideální kompromis mezi dostřelem a účinností, brokovnice je vhodná při souboji na blízko a proti větší skupině nepřátel, puška pak plní funkci sniperky, raketomet je stejně nekompromisní jako snad v každé akční hře a po zemi se válí také různé druhy granátů a min. Důležitou součástí výbavy je však vystřelovací kotva, díky níž se můžete kdykoliv přemístit na vyvýšenou pozici nebo ji použít k rychlým úprkům.
Kompletním se výčet bojových prostředků stane, až když uvedeme bojové Vital Suit mechy. Ve hře je hned několik typů těchto strojů a zpravidla je naleznete různě rozmístěné ve všech lokalitách. Každý z nich má trochu jiné ovládání dané rozličnými vlastnostmi, ať už jde o možnost pořádně vyskočit nebo se proměnit ve vozítko a urychlit tak postup. Všichni však mají dvě ramena schopná pojmout různé druhy zbraní (raketomet, kulomet, laser atp.). Stejně jako klasická výzbroj se i tyto povalují všude možně po zemi. Nejlepší na tom je, že výbavu určenou pro VS může Wayne popadnout do ruky a pořádně to s ní roztočit.
Jsem boss
Přítomnost většího počtu volných VS a jejich zbraní v určitém místě značí jediné - na řadě je souboj s bossem. Toho potkáte na konci každého levelu a nikdy nejde o jednoduchou záležitost. I na normální obtížnost nám dávaly tyto souboje pěkně zabrat, hlavně v pokročilejších fázích hry. Trošku ale vadí rozfázování misí podle stále stejného modelu, kdy úroveň postupně gradovala a byla vždy zakončena právě střetem s přerostlým broukem. Možná by neuškodilo, kdyby bylo bossů méně, neobjevovali se s takovou pravidelností a nebyli by tedy tak jednoduše předvídatelní.
Prostě nádhera
Grafika je nádherná. Rozsáhlé exteriéry, podrobné modely, výborné grafické efekty, kde naprosto excelují exploze a oheň, to vše dává znát, že Lost Planet je právoplatným členem rodiny next-gen. K tomu připočtěte zmíněnou pestrou škálu protivníků - Akriďané mají mnoho podob, vyskytují se v neuvěřitelném množství nebo velikostech a přitom jsme nezaregistrovali jediné zakolísaní framerate. Ozvučení a soundtrack pak podmalovávají tyto hody taktéž na výbornou.
Lost Planet disponuje multiplayerem o několika klasických modech - všichni proti všem, týmová hra, lov na jednoho atd. Těch se může zúčastnit až 16 lidí. Nicméně nedosahuje vysokých kvalit a je tak spíše jen zpestřením. Kde jinde ale můžete na rozlehlých planinách bojovat pěšmo nebo nasednout do obřího mecha? Uvidíme, jak do budoucna pomohou nové mapy a slíbené updaty. Zatím však stále dáváme přednost Rainbow Six: Vegas nebo Gears of War.
Nedostatky a shrnutí
Ačkoliv jsme doteď mluvili víceméně jen v superlativech, Lost Planet má i svoji odvrácenou stanu. Jak již bylo naznačeno na začátku, příběh začne časem upadat, budete se v něm ztrácet a v třeskuté akci jej raději nebudete moc vnímat, hlavně že můžete rozstřílet další Akridskou havěť. Pokud pak dobu hraní přetáhnete přes osm hodin, asi jste si chtěli za svoje peníze užít každý pixel. Dalším problémem je ovládání, které je na tak nabitou náplň jaksi zpomalené. Běhání, otáčení (které jsme stejně využili jen dvakrát a omylem), vstávání ze země, let rakety atd., všechno by mohlo být rychlejší. I když se dá ovládání nastavit, k výrazným změnám nedojde.
Lost Planet má skvělý singleplayer, podbarvený příběhem, který ale nehraje tak důležitou roli. Multiplayer sám o sobě už tak skvělý není. Smeknout ovšem musí každý před parádní prezentací, která patří mezi to nejlepší, co se na monitorech a televizích hráčů všech platforem kdy objevilo. Výsledné hodnocení snižuje jen krátkost příběhové linie, pomalé tempo a těžkopádné ovládání. I přesto jde o jednu z nejlepších her pro Xbox 360 a Lost Planet: Extreme Condition je velmi příjemné vkročení do nového roku.
Za zapůjčení hry k recenzi děkujeme obchodu Herní Svět.
