Dragon Age: Origins je nový projekt od vývojářů z BioWare, kteří na tomto RPG pracují už nějaký ten rok, avšak teprve nedávno se odhodlali k většímu a opětovnému oznámení (Dragon Age už byl jednou představen v roce 2004), čímž nám přinesli daleko více informací o hře (naše preview). Ovšem BioWare nedávno spadlo pod křídla gigantickému publisherovi v podobě Electronic Arts, který toto kanadské studio odkoupil, a tak nebyl pochyb o tom, že se Dragon Age: Origins objeví v bohatém výčtu předváděných her na letošním Games Convention. My jsme se na tuto konferenci šli podívat a nyní si můžete přečíst naše dojmy.
Už z prvních slov vývojářů jsme poznali, jakým směrem Dragon Age (DA) vlastně půjde. Dan Tudge nám to vysvětlil jasně - jedná se o duchovního nástupce Baldur Gate, což znamená návrat ke starým kořenům.
Na prezentaci nám byly ukázány dvě odlišné cesty hraní za dva zcela jiné charaktery. Nejdříve jsme se vžili do kůže pomalovaného válečníka. Vše začalo jednoduchým pohledem na ne zrovna živý svět. Ve městě bylo opravdu jen pár NPC postav, a tak okolí působilo celkem prázdně. První ukázka rozhovoru přichází se zdejším quartermasterem, jenž očividně nesnáší elfy (hledáme totiž zmizelého z tohoto plemene), ale proti nám nic neměl, tudíž to byla bezkonfliktní konverzace (pak všemu bylo jinak, viz níže).
Dialogy jsou zde provedeny na stejný způsob jako v Knights of the Old Republic. Hlavní postava opět nemluví a na výběr máme hned několik odpovědí. Avšak ve stylu Mass Effect vám tady možnosti naskočí dříve, než stačí druhá postava domluvit. Nicméně hra se pak bude i odvíjet od toho, jaké odpovědi a činy zvolíte. Jakákoliv situace navíc půjde vždy vyřešit různými způsoby. Hned uvedu příklad: jdeme kolem klece s bídně vypadajícím vězněm, jenž na nás hned začne pokřikovat. Prý když mu pomůžeme, dá nám svůj klíč od jeho lupu, kvůli němuž dopadl tak, jak dopadl. Háček je ovšem v tom, že ten klíč se nachází v jeho trávící soustavě. Nabízí se tedy hned tři možnosti. Absolutně nám je to jedno a jeho prosby projdou jedním naším uchem dovnitř a druhým zase ven. Anebo mu přineseme nějaké jídlo, pomocí něhož dostaneme ten klíč či ho prostě zabijeme a někde to z něho vyhrabeme.
Předvádějící byl ale velký tvrďák a ukázal nám tu nejdrsnější variantu – vězně rozpáral a klíč si vzal sám. Hned na to přiběhl strážný, jemuž se to sice příliš nelíbilo, avšak nikterak si zase moc nestěžoval (divný chlápek). Kašleme na to a posunujeme se dále, kde na nás čeká první boj. Při potyčce se dá souboj zastavit a rozdat příkazy, což znamená, že tady nepůjde o žádnou zběsilou akci. Z third-person kamery můžete lehce přepnout na pohled z větší výšky, díky čemuž pak budete mít lepší přehled o boji. Malá bitva netrvala dlouho a po chvilce mlácení, střílení šípů a sesílání kouzel bylo po všem.
To už se ale přepojujeme rychlým loadem na druhou postavu, s níž se na předchozí věci podíváme z jiného úhlu pohledu. S elfskou kouzelnicí míříme za protivným quartermasterem, jenž nás tentokrát nepřivítal příliš vřele. Jako elfka jsme mu příliš nevoněli a získat z něho jisté informace bylo těžké. Nicméně projevil jakousi vstřícnost a úctu k ženám a hned se k nám choval jinak a my z něj vydolovali to, co jsme potřebovali. Nyní přichází pasáž se zlodějem, kterému nakonec přátelsky slíbíme jídlo. Zajdeme tedy přesvědčit strážného, aby mu přinesl něco dobrého k snědku. Ten je sice ze začátku proti, ale nakonec uzná, že máme asi pravdu.
Při výběru postavy si kromě vzhledu, pohlaví a rasy zvolíme taky původ, podle kterého se k nám budou ostatní postavy chovat. Předchozí odstavce budiž jasným příkladem.
A opět přichází rychlé nahrání pozice na jinou situaci. Je pár hodin před bitvou a vrchní generálové a král ladí poslední taktické manévry. Vše je jednoduché, král a jeho garda budou u hlavní brány čelit nepříteli, přičemž jeho věrný generál bude vyčkávat s posilami v lese, s nimiž se na signál zapojí do bitvy. O to důležité znamení pro posily se nakonec postaráme my – půjdeme zapálit maják.
Plán zní jasně a bitva začíná. Nepřátelští Darkspawn krutě útočí a my se ocitáme na hradbách, abychom splnili náš úkol. Postupně se probíjíme, až dojdeme k poslední bestii, která byla pro naši partu tvrdý oříšek. Po docela dlouhé potyčce úspěšně tuto nenasytnou potvoru drsným způsobem dorazíme. Maják zapálen, posily mohou vyrazit. A zrovna v pravý čas, protože náš král dostává jednoznačně na frak. Velitel si všímá signálu a…na pomoc nakonec nevyráží (teda osobně jsem to tak vycítil . Krutá zrada. Od BioWare nás to ale nepřekvapuje, jelikož tyhle čáry máry v příběhu jsou u nich na denním pořádku.
Pár věcí nám ale k připomenutí zbylo. DA je velmi drsný a krvavý. Postavám dokonce po bitvě zůstanou na těle a obličeji krvavě stopy a cákance. Ani výše zmiňované skolení bestie se neobešlo bez hutných gejzírů krve. Jak jsem tak hru detailně sledoval, nemohl jsem ji upřít fakt, že se svým designem podobá Pánovi prstenů. Je tam více než dost viditelných odkazů, avšak tohle není věc, kterou bych hře vyčítal.
Grafický vzhled bych v momentální chvíli nerad soudil. DA je značně nedotažený a mnoho věcí potřebuje vyladit. Co mě ale potěšilo, byly efekty u různých kouzel, které působí opravdu pěkně. Některé kouzla ale budete muset používat s rozvahou. Třeba takový fireball nezasáhne jenom cíl, ale pokud mu stojí v cestě i vaši spolubojovníci, buďte si jisti, že zapálíte i je. Proto před sesláním kouzla uvidíte, kudy ta ohnivá koule poletí. Chytlavý hudební doprovod je pak příjemnou třešničkou na dortu.
Sečteno a podtrženo. Na Games Convention jsme po fiasku u LOTR: Conquest díkybohu navštěvovali jen lepší a lepší hry. A Dragon Age: Origins mezi ně patří. No aby ještě ne – vždyť za tím stojí naše oblíbená parta z BioWare.
