Vše o Call of Duty 4 najdete zde!
Již třikrát jsme vyslyšeli volání povinnosti a vydali se se zbraní v ruce bojovat proti Němcům. Jenže druhá světová válka skončila už i v Call of Duty. Znamená to, že čtvrtý díl je pohádkovou adventurou?
Bývá zvykem, že se na začátku recenze autor pozastaví nad trendem nekončících sérií, nad taháním peněz z nebohých hráčů, případně provede podrobný rozbor, proč je série tak skvělá/příšerná. Dnes tomu tak nebude, na talíři je totiž čtvrté Call of Duty a na plané řečičky tu není místo. Vezměte si dovolenou, řekněte přítelkyni, ať se odstěhuje zpátky k mamince, zaplaťte nájem nejméně na měsíc dopředu, a hlavně pevně sevřete gamepad a připojte se k Xbox Live. Světe div se, Halo 3 má konkurenci a nejen ono!
#hodnoceni
To dobré
O tom, jak první krůčky v CoD 4 vyrazí dech každému bez rozdílu věku, pohlaví i vyznání se už rozepsal Lukáš v obsáhlých prvních dojmech. Každému racionálně uvažujícímu hráči s otevřenýma očima a fungujícím mozkem musí být jasné, že vizuální orgie se v tomto případě dostavily ve větším než malém množství a já můžu jen doporučit brát si k hraní Visine, neboť se od hry neodlepíte několik dní. Vývojáři z Infinity Ward nás krmili neuvěřitelně vypadajícími trailery už od letošní E3 a po detailním prolezení všeho možného i nemožného v celém CoD 4 můžu směle prohlásit "WTF?"! Reakce na grafiku CoD 4 je vždycky stejná: první fáze - koukání s otevřenou pusou; druhá fáze - opatrné doteky gamepadu pro zjištění, jestli to je už opravdu hra; třetí fáze - fanatické zkoumání četných a neuvěřitelných detailů herního světa, jako je tráva nebo voda, které si náhodný pozorovatel může snadno splést s mentálním postižením hrajícího.
Další peckou jsou "loadingy". Něco takového, jako načítání, jsem totiž zaznamenal asi až u třetí mise a to jen proto, že loading sám sebe prásknul plazícím se bílým proužkem. Před každou misí vás hra v brífinku obeznámí s danou situací, přičemž na pozadí si mezitím nenápadně načítá svá data. Vtip je v tom, že samotný brífing je udělaný tak poutavě, že ho neodkliknete i když máte herní data už dávno načtená a jakákoliv prodleva je tedy nulová. On vás totiž seznámí s krásami vojenské techniky, takže budete vědět, s jakým kanónem tak jdete do mise, potažmo s čím tam vůbec pojedete. Pro militaristu zátátečníka čistá slast.
Intenzivním testováním prošla Xbox 360 verze, která ukázala, že limitem "next-genu" rozhodně nejsou Gears of War. CoD 4 jsou k dnešnímu dni jednoznačně nejlépe vypadající hrou a to nejen na konzolích (můžeme totiž potrvrdit, že i verze na PC vypadá naprosto fantasticky). Jinými slovy: Crysis bude mít dost práce na sesazení nového multiplatformového krále FPS a to i na poli grafiky. Beze srandy...
Konflikt moderní doby
CoD 4 nezapře své předchůdce. Vlastní hra je opět mixem reality a zábavy v dokonale vybalancovaném poměru. Bojiště se přesunulo z reálií Druhé světové války na Střední východ, do Ukrajiny a několika dalších lokací. Nejmarkantnější je ale onen prvek moderní doby, protože - jak hlásá název - v CoD 4 můžete říct sbohem Thompsonům, Mauserům a dalším historickým kouskům. Nejsme přeci v muzeu a člověk je tvor natolik vynalézavý, že od čtyřicátých let minulého století vylepšil nástroje k zabíjení lidí skutečně neuvěřitelně. I když by se mohlo zdát, že po všech těch Rainbow Six, GRAW a America's Army už nikoho podobný koncept nenadchne, opak je pravdou - atmosféra bitevní vřavy je absolutní. Jen si vynásobte předchozí tituly...
Modern Warfare je rozdělené na mise, v nichž se střídají hlavní protagonisté. Nikdy se vám tak nestane, že byste se zabývali jedinou činností příliš dlouho. V jednotlivých levelech se nebude střídat jen hlavní hrdina, ale i prostředí, úkoly, tempo hry a některé mise dokonce ani nezapadají do "first-person" zpracování, což maximálně uspokojí vaši pozornost. Sice ve výsledku jde o klasické Call of Duty, takže kempování na místě nemá smysl, nicméně požitek z válečného nasazení je věru výtečný.
Ve hře bohužel nemůžete ovládat žádné dopravní prostředky, avšak některé levely vám na tenhle drobný neduh dají zapomenout. Když budete sedět za kulometem bojového vrtulníku a sledovat, jak se rozbombardované město utápí v oranžové záplavě zapadajícího slunce, jak se zdeformovaný a protáhlý stín helikoptéry líně přesouvá z budovy na budovu, nebudete myslet na nic jiného, než že jste ve válce a vaši pomoc zoufale potřebují jednotky, které bojují v ulicích hluboko pod vámi. V okamžiku, kdy se pak z vysílačky ozve rozkaz k přistání a vy v těch mravenčích postavách rozeznáte obrysy krčících se vojáků, začnou vám kolem hlavy hvízdat nepřátelské kulky, ozve se rázné "go, go, go", právě nyní si uvědomíte, že jste jedním z nich. Válka se přiblížila natolik, že jí máte doma v obýváku. Ano, to je Call of Duty - počtvrté a intenzivně.
To horší
I když je CoD 4 bezesporu hra nadmíru povedená, nevyhnulo se jí několik drobných vad na kráse. Asi nejotravnější na celém singleplayeru byl fakt, že když omylem zastřelíte některého svého kolegu, znamená to automaticky konec hry s nemastným nápisem "friendly fire will not be tolerated" a přesun k poslednímu checkpointu (naštěstí okamžitý, bez loadingu). Na zemi je tento problém jen občasný, že vám kamarád vleze přímo před hlaveň, nicméně i to se stane. Problém začíná u misí v letadle, které kontroluje situaci na zemi díky mnohamilimetrovým kanónům (k volbě jsou tři různé průměry).
Pod sebou vidíte skupinku černých teček, z nichž některé jsou nepřátelé a zbytek vaši, a jediným orientačním bodem je hlas operátora, který vás naviguje systémem "teď můžeš" a "to jsou naši", tedy pokud si nezapnete infra a nezačnou vaši spojenci blikat. Jak už to ale u minometu bývá, zbraň příliš nerozlišuje přátele a nepřátele, a hromádku mletého masa udělá z kohokoliv. Nejsem expert na vojenskou techniku, ale při hře za granátometčíka operujícího nad obydleným městečkem zahaleného rouškou tmy mě dost zamrazilo. Při nočním bombardování nad skutečnými městečky pilotovi na obrazovku nenaskočí nápis GAME OVER, když omylem zabije pár civilistů. Vhledem k tomu, že celá hra působí jako jedna velká reklama na americkou armádu ale nepředpokládám, že by tohle mělo být poselství o tom, jak je válka krutá. Když se kácí les, tak přeci létají třísky, že?
A co dál?
Poslední kapitolou je multiplayer. Ten si však musíme prozatím nechat otevřený, jelikož na objektivní zhodnocení něčeho tak obsáhlého a komplexního je potřeba trochu víc času (velmi zdatně totiž konkuruje čemukoliv válečnému, co jste doposud po onlinu hráli). Na jedno z největších lákadel online hraní - tvorbu vlastní třídy postavy - navíc potřebujete dosáhnout určité hodnosti, stejně jako pro odemčení většiny herním variant. Od začátku je k dispozici pouze Team Deathmatch a Free-for-all.
Call of Duty 4 je po všech směrech dílem nové generace. Ať vezmete v potaz dokonalé audiovizuální zpracování - hlavně doporučujeme si všimnout nuancí v animaci postav, kdy se chovají naprosto realisticky, sklouzávají v palbě ke stěnám, hazí granáty atd., nic podobného momentálně nikde jinde neuvidíte. Stejně tak jako naprosto výtečný soundtrack Harryho Gregson-Williamse(autor hudby k Metal Gear Solid), který ve vás dokáže zažehnout i tu nejmenší dušičku moderního válečníka.
To všechno pak vyvolává otázku, kolikrát nás next-gen konzole ještě překvapí (samozřejmě, že několikrát, ale nechceme snad ani raději vědět, čím to bude, protože pak si svůj život, nejen ten sexuální, můžeme klidně vyškrtnout). Budou to luxusní naskriptované sekvence, díky kterým hra nevídaně ožívá, nebo multiplayer, jenž máme stále na mušce? Každopádně Call of Duty 4: Modern Warfare je absolutní nutností pro všechny fanoušky válečných FPS a nejen pro ně. Jde o možná kratší, ale naprosto intenzivní zážitek, který si zaslouží své jméno vyryté hodně hluboko v herní historii. Válečné hry se možná dělí na ty před Call of Duty a ty po ní, nicméně Modern Warfare je dalším mezníkem.
