Kopřivnice - Ještě roce 2012 byla kopřivnická automobilka Tatra kvůli dluhům tehdejšího zahraničního managementu na zavření. O rok později byla bez dluhů a za rok 2014 odvedla státu na daních 88 milionů korun. V této době ale už patří českým podnikatelům Jaroslavu Strnadovi a René Materovi.
"Když o tom dnes přemýšlím, tak se příběh kopřivnické tatrovky podobá story z červené knihovny," uznává předseda představenstva společnosti Tatra Trucks Petr Rusek. Před dvěma lety mu podnikatel Jaroslav Strnad oznámil, že chce koupit tatrovku, Rusek se ho zvědavě zeptal, zda tří či čtyřnápravovou. Strnad mu ale řekl, že nemá zájem o jeden náklaďák, nýbrž o celou fabriku. Fabriku de facto v konkursu a před krachem.
"O Strnadově nabídce, abych z fungující firmy přešel do kopřivnické Tatry v úpadku, jsem proto zprvu ani neuvažoval. Proč si ničit kariéru?," říká Rusek, který do té doby působil jako obchodní ředitel úspěšného dodavatele dílů pro automobilový průmysl a za sebou měl i kariéru obchodního ředitele u výrobce autobusů IVECO z Vysokého Mýta.
"Pak jsem si ale uvědomil, že ještě v roce 1990 byli v Česku čtyři výrobci kvalitních nákladních automobilů: Praga, Avia, LIAZ a Tatra. V roce 2013 zůstala jen Tatra, ale už tři měsíce nevyráběla, protože neměla peníze na materiál ani na výplaty. A banky? Ty tatrovce prodlužovaly splatnost stamilionových úvěrů vždy o pouhý týden. LIAZ s Pragou už dávno umřely, Avii zavřeli její vlastníci - Indové," vysvětluje Rusek, proč se nechal strhnout k riskantnímu kroku a vstoupil na palubu potápějící se automobilky.
Ta nyní spolupracuje s průmyslovými podniky skupiny Excalibur, a to včetně největší české zbrojovky Excalibur Army. Jsou propojeni přes většinového vlastníka Tatry, podnikatele Jaroslava Strnada.
Obrat v Indii
Kopřivnická automobilka Tatra je jedním z důkazů, že produkce českých zbrojovek a strojírenských podniků, které jsou se zbrojovkami často úzce propojeny, prudce roste.
Petr Rusek chvíli váhá, ale pak zlom ve výrobě automobilky vysvětluje na setkání se státním ministrem obrany Indie, v jehož závěru se dozvěděl, že slovo "tatra" už nebude v Indii sprostou nadávkou. Tatrovky tvoří páteř indické armády (jezdí jich tam přes 8000). Sami Indové odhadují spotřebu terénních nákladních na 600 až 900 kusů ročně.
Problémem v Indii nebyly technické kvality českého terénního náklaďáku, ale korupční podezření spojené s jeho dodávkami do Indické armády. Indičtí vyšetřovatelé kvůli nim trestně stíhají tamního podnikatele Kumara Rishiho, významného akcionáře Tatry z éry, kdy jí vedl Američan Ron Adams.
"Snažil jsem se indického státního ministra obrany přesvědčit, že Tatra Trucks není ona stará Tatra a.s., že už má jiného majitele a že nemáme nic společného s Rishim, jemuž ze staré tatrovky zbylo pouhé IČO. A když jsme se loučili, tak mi ten pán řekl: ´Dobrá, tatrovku vyjímáme z černé listiny. Není už důvod, aby ´tatra´ byla v indické armádě sprostým slovem a abychom si už od vás nemohli koupit ani ten nejmenší náhradní díl´."
První objednávku z Indie má Rusek sotva několik dnů na stole: jde o 17 speciálních vozidel 12 krát 12 (dvanáct poháněných kol) pro strategické zbraňové systémy. "Jsou to obrovská sofistikovaná, ale také velmi drahá, vozidla," konkretizuje zakázku Rusek.
V dohledu jsou však mnohem významnější zakázky. Ve hře jsou například dodávky na 388 speciálních nákladních vozů pro indickou armádu v hodnotě 80 milionů amerických dolarů. Od příštího roku by pak česká automobilka ráda do Indie ročně dodávala komponenty na montáž až 700 terénních nákladních vozů. "Jen v Indii jde o první z mnoha smluv, které jsme v poslední době na asijském trhu uzavřeli," upřesňuje Petr Rusek.
Kopřivnický podvozek nemá konkurenci
S obratem v produkci kopřivnické automobilky (a platí to i o českých zbrojovkách) souvisí ovšem i změna v chování českých politiků. "Českému obrannému průmyslu chyběla dlouho politická podpora státu. Spíše se dalo mluvit o krocích proti tuzemským zbrojovkám. Tohle se v poslední době hodně změnilo v podporu zbrojařských firem - ať již v přístupu ministerstva zahraničí, průmyslu či obrany," říká spolumajitel kopřivnické tatry Jaroslav Strnad. A netají, že k tomu přispěly i konflikty na Ukrajině, Iráku, Sýrii anebo v Africe.
Ale jak upřesňuje Petr Rusek, obrat nastal za minutu dvanáct. "Zásadní obrat to ale je. S jeho přispěním jsme zpět v Indii a rozjíždíme další velký projekt v Saúdské Arábií. Saúdové až po dlouhém rozhodování a velmi tvrdých zkouškách v terénu pochopili, že nejlepším nákladním terénním autem na světě je česká tatrovka. Postupně jsme tak začali dodávat vojenské i civilní podvozky ke speciálním pancéřovaným vozidlům po celém světě. Například Jihokorejci si od nás kupují podvozky, na nichž staví svá pancéřovaná vozidla. A stejně tak Izraelci, Brazilci, ale třeba i Francouzi. Totálně se to otočilo."
K vítězství pravdy a lásky se musí pomoci
Po pádu komunismu podlehli tehdy i Čechoslováci naději, že svět už bude jednou pro vždy bez válek. "A mám-li se odvolat na Václava Havla, tak pravda a láska nikdy sama o sobě v boji se zlem a nenávistí nezvítězí. Zlo má na své straně zbraně se strašlivými účinky a je bez morálky. Pokud se tedy nepostavíme těm, kteří popravují novináře, vyhazují vlaky a metra do povětří, stínají zajatcům hlavy a budeme jen apelovat či je prosit, aby to nedělali a polepšili se, tak se sami stavíme do role příštích obětí. Prostě se agresorům neubráníme," objasňuje Rusek význam českých zbrojovek.
Má to ovšem i ekonomický aspekt. Například Švýcaři vyrábějí špičkové hodinky, kdy z malého množství materiálu a při nízké spotřebě energie vzniká velká přidaná hodnota. A zbrojařina (respektive strojařina) se hodinářskému odvětví podle Ruska hodně podobá. Česko tak prý opět začíná být schopno prodávat výrobky s velkou přidanou hodnotou, jimiž moderní zbraně jsou. A může jít o loveckou kulovnici, vojenský náboj, pasivní radar či tatrovácký terénní podvozek. "Přitom většina z této významně velké přidané hodnoty, kterou tvoří málo lidí, spotřebuje málo energie, materiálu a zůstává zdaněná v Česku," připomíná jeden z šéfů tatrovky.
Zmíněné bezpečnostní a ekonomické souvislosti si podle něj jen málo lidí uvědomuje, takže považují zbraně za něco, čím se jen vraždí a co přináší lidem pouze zlo. "Zkusme raději přemýšlet o faktech a nepodléhejme domněnkám či pocitům," radí Rusek.
