Porno se v tuzemsku nejvíc sleduje v pondělí, vedou mladé Češky, říká výzkumnice

Petr Cieslar Petr Cieslar
Aktualizováno 15. 12. 2019 16:58
Co dělá pornografie se společností? Mění představy lidí o sexu a rozkoši? Těmto a podobným otázkám spjatým se sexualitou se věnuje relativně nový akademický výzkumný obor porn studies. V kontextu dnešní "pornografické" doby získává na důležitosti, věnovat se mu tak začali i výzkumníci z brněnské Masarykovy univerzity. Na to, jak a proč porno zkoumat, jsme se zeptali socioložky Michaely Lebedíkové.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock

Obor porn studies neopomíjí ani témata spjatá se znázorněním ženského těla jako nástroje k (sebe)uspokojení muže, pracovní podmínky pornoperformerů i poznatky aplikovatelné do sexuální výchovy. Ze statistik vyplývá, že Češi se nejraději koukají na porno v pondělí, 25 procent přístupů je od žen, nejpopulárnější kategorií je Teen (mladiství) a nejvyhledávanější jsou snímky s "Czech" v názvu. Z toho se dá usoudit, že nejoblíbenější kategorií jsou tak mladí Češi či Češky.

Foto: Ali Kazmi

Jaký by byl sex, kdyby nebyla pornografie?
To je velmi těžké říct, doteď totiž neumíme přesně změřit a oddělit vliv pornografie (ani médií a kultury) na lidskou sexualitu. Z výzkumů víme, že vyšší sledování pornografie je asociované s určitými jevy - s vyšším počtem partnerů, větší touhou zkoušet nové sexuální praktiky či s menší četností používání kondomu při sexu. Na druhou stranu, jak praví oblíbená poučka, korelace není kauzalita, a proto nemůžeme říct, že tato chování jsou pornografií způsobená.

Dostupnost lechtivých i tvrdých snímků se s nástupem internetu rapidně zvýšila, sociologové dokonce často mluví o fenoménu pornografizace společnosti.
Jak říkáte, dostupnost pornografie se rapidně zvýšila - a s tím se i rapidně zvyšuje její používání, což ostatně dokumentuje například blog PornHub Insights, kde jedna z nejnavštěvovanějších pornostránek PornHub publikuje svá data. Ve chvíli, kdy se pornografie stává tak masovou záležitostí, je třeba ji zkoumat. A to nejen její obsah, co zobrazuje za praktiky či jaké stereotypy prezentuje, ale i kdy a za jakých podmínek ji lidé konzumují, její vliv na naše (nejen sexuální) životy.

Porn studies jako takové jsou navíc rozšířené především v euroamerickém prostoru, existuje jen velmi málo studií týkajících se pornografie z Asie nebo třeba Afriky, takže je pořád hodně oblastí, o kterých vlastně vůbec nic nevíme.

Zmínila jste, že z porna se dnes de facto stala masová záležitost, dostupná všude tam, kde je internet. Proniká pornografie do životního stylu lidí?
Nejde popřít, že konzumace pornografie se zvyšuje a stává se součástí životů mnoha lidí. Například Ševčíková a Daneback, jejichž studie vyšla v roce 2014, zkoumali používání pornografie u 2950 českých adolescentů ve věku 11-17 let a zjistili, že 56,8 procenta dotázaných dětí pornografii on-line někdy vidělo či sleduje.

Nesmíme ale zapomínat, že stále existují lidé, kteří pornografii nesledují a součástí jejich sexuálních životů není. Nerada bych tedy generalizovala a tvrdila, že používání pornografie se týká každého, jen se o tom nemluví. Určitě ale můžeme říct, že se konzumace pornografie stává více normalizovanou.

Nepodporuje a nenormalizuje sledovanost různých pornostránek právě benevolentní přístup západních společností vůči pornografii? Přece jen v zemích, kde je pornografie zakázaná, většinou liberální demokracie nefungují.
Vypadá to tak a říct, že to tak je, se přímo nabízí, ale ve skutečnosti je to složitější. Německá kolegyně Madita Oeming v současnosti zkoumá mediální diskurzy o pornografii v USA, které můžeme považovat za model liberální demokracie, a nedávno publikovala článek o tom, jak často se tam v souvislosti s pornografií v médiích mluví o morální panice, pornografické epidemii, či dokonce národní zdravotnické krizi.

A co v Evropě?
Příkladem může být Velká Británie, kde se poslední rok diskutovalo o zavedení zákona, který by zpřísnil podmínky sledování pornografie - v platnost by vstoupil tzv. legal ban a pouze lidé, kteří by předtím vždy on-line verifikovali svůj průkaz totožnosti, aby tak opravdu dokázali, že jim je více než osmnáct let, by měli k pornografii přístup. Zprávy o zrušení dohod o tomto zákonu přitom přišly teprve před pár dny.

V Británii je také od roku 2014 zakázáno produkovat pornografické snímky obsahující určité praktiky, namátkově například spanking (plácání, např. na zadek), pissing (praktiky zahrnující močení), bondage (svazování a jiné znehybňování) či squirting (ženská ejakulace) a fisting (penetrace celou pěstí). Neřekla bych tedy, že přístup k pornografii je tak benevolentní.

To, co máme v Česku, je světový unikát, údajně tady máme jedny z nejliberálnějších zákonů na světě, což je jeden z důvodů, proč jsme v 90. letech byli jednou z nejoblíbenějších destinací, kde porno točit a produkovat.

Dělá pornografie společnost svobodnější, tolerantnější? Nebo ji naopak spíš svazuje do stereotypních a nerealistických představ o sexu?
Těžko říct, pornografický průmysl i jeho produkt mají své pozitivní i negativní stránky. Mezi negativní stránky samozřejmě patří nerealistické zobrazování sexu, jsou zde i výtky odpůrců pornografie související se sexuální objektifikací žen. Nesmíme zapomínat ani na pracovní podmínky performerů, protože bohužel stále existují nekalé firmy a agenti, kteří performery nutí do praktik, které jim nejsou příjemné, vyhrožují jim neplacením a podobně.

Tyto případy bohužel existují a neměli bychom se tvářit, že ne. Na druhou stranu pornografický průmysl není plný jen těchto "vykořisťovatelů", existují i produkce, které si opravdu dávají záležet na dobrých podmínkách pro performery, pak je tady také feministická pornografie, která se snaží o realističtější zobrazení sexu a zapojení žen do produkčního procesu.

A pozitiva?
Jak argumentují zastánci pornografie, díky snímkům s různými sexuálními praktikami můžou lidé z pohodlí domova zjistit, co se jim líbí či nelíbí, bez nutnosti to zkoušet v reálném světě. Pornografie je taky způsob, jak se uvolnit, prožít rozkoš. Osobně si myslím, že bychom k pornografii měli přistupovat kriticky - uvědomovat si její pozitiva i negativa. Cesta ke kritickému vnímání podle mě leží v otevřené konverzaci a výzkumu, nikoliv v zákazech a tabuizaci.

Vraťme se ke zmíněnému zobrazování žen v pornografii. Často se pornografickým snímkům vytýká znázorňování žen v podřízených a podbízivých rolích, v extrémních případech dochází i k násilí.
S tím argumentem přišly tzv. antipornografické feministky, které následně usilovaly o zakázání pornografie v USA a Kanadě. Je pravda, že existuje část pornografie, která zobrazuje ženy jako sexuální objekty, které jsou nonstop po chuti svým mužským partnerům.

Původní argument zakladatelek antipornografického hnutí Andrey Dworkin a Catharine MacKinnon se ale týkal především BDSM pornografie (praktik), ve které jsou všechny aktivity, i ty, které mohou být pro některé šokující, jako fyzické znehybnění či působení bolesti, předem domluvené a žádoucí a jsou zdrojem vzrušení a rozkoše pro všechny zúčastněné, což ony nebraly v potaz. Navíc BDSM se rozhodně netýká jen "podřadného" zobrazení žen - existují samozřejmě i role opačné, ve kterých je žena dominantní a muž submisivní.

Jenže ve videu jde v tomhle případě jen o fantazii, ne? O jakýsi scénář?
Ano. Musíme ale rozlišovat, zda se jedná o předem domluvené, konsenzuální praktiky, nebo o jednání, které je proti vůli někoho ze zúčastněných - pak jde samozřejmě o sexuální zneužívání. Jedna věc je, že pornografie představuje sexuální fantazii, idealizovanou verzi sexu, nikoliv návod; druhou věcí je pak to, jak k pornografii přistupujeme jako konzumenti.

Existují výzkumy, které tvrdí, že lidé si při sledování pornografie neuvědomují, že koukají jen na fantazii, kterou někdo zrežíroval a vymyslel, ale berou to jako reálný sex. Proto je důležité vést o pornografii otevřenou konverzaci a zohledňovat jak její pozitiva, tak negativa, případně mluvit o takovém zákonném ošetření produkce pornografie, které by performerům zajišťovalo bezpečné pracovní podmínky.

Ve své bakalářské práci jste se primárně zaměřila na sexuální scénáře nejsledovanějších videí na serveru PornHub za rok 2017. Spojovalo něco ty snímky?
Ne, byly poměrně různorodé - od "klasiky" v podobě sexu syna s nevlastní matkou až po fetiš video, ve kterém žena kope do mužova penisu. Předpokládala jsem, že sledovanost videí bude ukazatelem jejich oblíbenosti, ale podcenila jsem algoritmus PornHubu - ten totiž populární videa propaguje na hlavní stránce a generuje jim tak ještě větší sledovanost. Konverzace s okolím pak ukázaly, že jedním z důvodů, proč pak uživatel klikne i na video, které ho nevzrušuje, je zvědavost a touha po objevení něčeho "bizarního".

Máme nějaká data o české společnosti? Jak česká kotlina vnímá pornografii? Jaké jsou preference diváků a divaček?
Kontinuální výzkum českého sexuálního chování dělá Sexuologický ústav co pět let, již od roku 1993. Nicméně jde o výzkum sexuality obecně, a pokud vím, položky zahrnující pornografii tam představují pouze pár otázek. Co se týče diváckých preferencí, určitým vodítkem mohou být data pro Česko, která publikoval PornHub v roce 2015.

Co o nás vypovídají?
Češi podle nich nejraději koukají na porno v pondělí, 25 procent přístupů je od žen, nejpopulárnější kategorií je Teen a nejvyhledávanější jsou snímky s "czech" v názvu. K datům z PornHubu však musíme být kritičtí, jak poukazuje italská vědkyně Silvia Rodeschini, PornHub nepublikuje metodologii. Takže například nevíme, zda pohlaví odečítá z analytických nástrojů jako Google Analytics, nebo třeba podle přihlášených uživatelů, kteří si na profilu vyplní své pohlaví a že jsou z Česka.

Kritičtí musíme být i k tomu, jaká data PornHub nepublikuje. Například se nikde oficiálně nedozvíme, kolik lidí, kterým ještě nebylo 18, tento web navštěvují - přitom je jasné, že jich určitě nebude zanedbatelné množství, už jen proto, že PornHub se při přístupu neptá na potvrzení věku a jde o nejrozšířenější pornografickou síť, na kterou jsou odkazy i v populárních seriálech a filmech.

Co všechno vůbec obor porn studies zahrnuje? Bizáry, veškerou audiovizuální pornoprodukci…? Pokračuje dál, třeba k výzkumu závislosti na pornu? Může poskytnout podklady k výuce sexuální výchovy?
Porn studies mají nesmírně široký záběr. První debaty, které oboru položily základ, se odehrávaly v 70. letech minulého století během tzv. feministických Sex Wars. To je označení pro debatu, ve které jedna strana argumentovala pro zakázání pornografie, která z žen dělá sexuální objekty, a druhá byla pro přijetí pornografie, protože umožňuje prožívat rozkoš a svobodně objevovat své sexuální touhy.

Co začalo studiemi obsahu pornografie a experimentálními měřeními vlivu pornografie na násilí u mužů, se pak díky filmové teoretičce Lindě Williams v 90. letech přehouplo ve zkoumání téměř všech oblastí spojených s pornografií.

Dalším důležitým milníkem bylo založení akademického časopisu porn studies v roce 2014 pod vydavatelstvím Routledge. Za těch několik desítek let se zkoumal dost široký záběr: od toho, jak funguje žánr pornografie a jaké má konvence, přes zkoumání historie pornografie, jejího vlivu na sexuální život nebo toho, jak pornografie mění sexuální výchovu.

Porn studies ale řeší i to, jak funguje pornografický průmysl, jak jsou ve společnosti vnímání performeři, věnuje se hrozbě deepfake pornografie (realistické videomontáže) nebo třeba zkoumání homosexuální či VR pornografie. A i v tomhle výčtu jsem určitě na něco zapomněla.

Kdo je Michaela Lebedíková

Michaela se na magisterském studiu sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity věnuje výzkumu pornografie. Ve své bakalářské práci se věnovala problematice sexuálních scénářů v současné pornografii. Cílem bylo zjistit, jaké sexuální scénáře jsou mezi námi Čechy a Češkami v současnosti nejoblíbenější.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 8 minutami

V centru Bagdádu došlo ke dvěma útokům. Během výbuchů zemřelo nejméně 28 lidí

Při dvou sebevražedných útocích na rušném bagdádském tržišti přišlo ve čtvrtek o život nejméně 28 lidí a dalších 73 bylo zraněno. K útoku se dosud nikdo nepřihlásil. V minulosti za podobnými atentáty ale stáli radikálové z teroristické organizace Islámský stát (IS). S odkazem na irácké úřady o tom informovala agentura AP.

Útoky zasáhly obchodní čtvrť Báb aš-Šarkí v době, kdy se země potýká se zvýšeným politickým napětím kvůli ekonomické krizi a předčasným volbám plánovaným na říjen. Irácká armáda uvedla, že zahynulo 28 lidí a dalších 73 bylo zraněno, někteří vážně. Nemocnice v Bagdádu po útoku aktivovaly tzv. traumaplán. Podle mluvčího armády příslušníci bezpečnostních složek před útokem pronásledovali dva sebevražedné atentátníky. Ti se poté odpálili na náměstí Tajaran.

Jde o první útoky v rušné bagdádské obchodní čtvrti za poslední tři roky. Naposledy se na místě odpálil sebevražedný atentátník v roce 2018 krátce poté, co tehdejší premiér Hajdar Abádí oznámil, že teroristická organizace Islámský stát byla v Iráku poražena.

Zdroj: ČTK
před 16 minutami

Británie odmítá udělit zastoupení Evropské unie v Londýně diplomatický status

Británie odmítla v rozporu s obvyklou praxí udělit zastoupení Evropské unie v zemi diplomatický status, unijní vyslanci budou namísto toho považováni za pracovníky běžné mezinárodní organizace. S odvoláním na vyjádření britského ministerstva zahraničí o tom dnes informovala agentura DPA. Podle ní rozhodnutí vzbudilo v Bruselu otevřenou nevoli.

Británie opustila EU loni na konci ledna a na konci loňského roku skončilo i přechodné období, během kterého ještě dodržovala většinu unijních pravidel.

Britské ministerstvo zahraničí uvedlo, že odmítá udělit diplomatický status a s tím spojené výsady velvyslanci EU ve Spojeném království Joau Valemu de Almeidovi a dalším pracovníkům zastoupení. Zdůvodnilo to tím, že EU není svrchovaným národním státem, a tudíž jí takovýto status nepřísluší.

Šéf unijní diplomacie Josep Borrell podle serveru stanice BBC napsal dopis britskému ministrovi zahraničí Dominiku Raabovi, v němž v souvislosti s postupem Londýna vyjádřil "hluboké znepokojení".

Evropská komise podle agentury Reuters uvedla, že všech 143 unijních delegací ve světě užívá stejného diplomatického postavení jako mají zástupci států. Londýn si je toho podle ní vědom.

"Poskytnutí recipročního zacházení na základě Vídeňské konvence o diplomatických vztazích je standardní praxí mezi rovnými partnery a jsme si jisti, že si tuto záležitost s našimi přáteli v Londýně můžeme uspokojivým způsobem vyjasnit," řekl mluvčí komise Peter Stano.

Dokud byla Británie součástí bloku, podporovala diplomatický status delegací EU v jiných zemí, dodal Stano. Nynější změnu britského postoje podle něj nic neospravedlňuje.

Londýn podle BBC ve svém kroku argumentoval, že udělení diplomatického statusu pro unijní zástupce by vytvořilo precedent v očích představitelů dalších mezinárodních organizací. EU oproti tomu tvrdí, že není typickou mezinárodní organizací.

Podobný krok jako nyní Londýn učinila před více než dvěma roky administrativa bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, která ponížila diplomatický status mise EU ve Washingtonu. Komentátoři opatření hodnotili jako důkaz zhoršujících se vztahů mezi Bruselem a Washingtonem. Po silných protestech unijních představitelů bylo původní diplomatické postavení mise EU v USA po několika měsících obnoveno.

Zdroj: ČTK
Další zprávy