Narodili se mezi roky 1995 až 2010. Tvoří jednu třetinu světové populace a v roce 2020 už představovali ve světě 40 procent zákazníků. Říká se jim v angličtině "digital natives", narodili se do digitálního světa. V roce 1995 byl totiž internet poprvé komerčně využit. "Doteď jsme si generace Z moc nevšímali, ale budeme muset začít," říká Pavlína Louženská, která se chování nastupující generace dlouhodobě věnuje.
Proč?
Protože mění všechno, na co jsme my starší byli doposud zvyklí. Starší generaci digitální svět ovlivnil, ale oni v něm žijí. Je také důležité podívat se na to, kdo je vychoval. Je to veskrze generace X, která to neměla úplně jednoduché. Když se podíváme jen na Česko, tak zažila v 90. letech spoustu změn, spoustu pádů i úspěchů. Ve škole se učila něco, co jí pak k ničemu nebylo, vzdělávala se za pochodu, zažila kuponovou privatizaci, finanční krizi v roce 2008. Jsou to lidé, kteří vědí, že život je tvrdý a že potřebují mít nějaké zajištění. A tohle vložili do svých dětí, které se teď stávají dospělými.
Jací jsou tedy mladí lidé, kteří míří na trh práce?
Zajímají je peníze. Při pracovních pohovorech chtějí vědět hned: co za to? Podle různých světových průzkumů jsou u nich peníze na prvním místě. A to souvisí i s tím, že budou mít více zaměstnání. I když budou mít práci na plný úvazek, tak u ní budou mít další zdroj příjmů, kterému se třeba budou věnovat po večerech, o víkendech. Bude přibývat různých komunitních projektů po celém světě, do kterých se budou zapojovat, něco podobného, jako je třeba Česko.Digital.
Jak jste uvedla na jedné konferenci, mladí lidé jsou podnikaví, už 13 procent z nich má vlastní byznys.
Přesně. Podnikají ve věcech, které nejsou moc vidět, například přeprodávají tenisky, oblečení, vydělávají na sociálních sítích natáčením videí, programují weby. A ti starší už investují na finančním trhu. Podle průzkumu Facebooku třetina z nich viděla během pandemie u někoho z blízkých ztratit práci nebo přijít o peníze. A nechtějí to zažít znovu.
Takže na trhu práce nepůjde o vyplašené absolventy, kteří nevědí, co chtějí.
Vůbec ne, jsou to a budou to tvrdí vyjednavači. Rozhodně to na pohovoru nebude roztomilý kandidát, ale bude to s nimi ostré. Chtějí uspět. Je to generace, která je hodně rychlá a rychlost vyžaduje i od ostatních. Takže 25 procent z nich očekává, že dostanou pracovní nabídku do týdne od pohovoru. Rozhodně nebudou čekat několik týdnů, než jim z firmy přijde výsledek, jako je to teď běžné. To už budou mít dávno jinou práci.
Stále více zaznívá, že škola nedokáže připravit na budoucí zaměstnání. Jak se ke škole staví generace Z?
Školu moc neuznávají. Takže řada z nich vůbec nepůjde na vysokou školu, i když na to má. Bude jim to připadat zbytečné. Takže když jsme nyní ve firmách filtrovali kandidáty podle dosaženého vzdělání, tak to už nebude fungovat. Není to o tom, že by se nechtěli učit. Naopak. Učí se pořád. Ale jako hlavní zdroj vzdělání označují internet. Na Youtube tráví v průměru tři hodiny denně právě kvůli hledání informací a učení se. Nejraději mají výuková videa. Všechno si hned vygooglí. Nechtějí se učit memorováním - proč se učit datum bitvy na Bílé hoře, když si ho můžu během pár vteřin najít? To se radši naučím něco jiného.
Pavlína Louženská
- Vystudovala anglistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
- Pracovala v několika firmách na manažerských postech, například ve firmách H1.cz nebo Zoot.
- Založila projekt #holkyzmarketingu, jenž pravidelně pořádá workshopy a setkání na různá témata.
- Konzultuje produkty, marketing a byznys primárně pro IT start-upy a módní značky. Pomáhá stovkách firem v zemích po celé Evropě a Africe jako lead mentor Googlu pro start-upy.
- Je členkou správní rady Transparency International.
- Na webu Hospodářských novin má pravidelné podcasty s názvem Trendspotting o současných trendech.
Když do práce nastoupí, jací budou zaměstnanci?
Jako zaměstnanci jsou hodně nezávislí. Zatímco generace předešlá, označovaná písmenem Y, byla komunitní, přátelská, chtěla pracovat v open space - tihle už budou chtít mít určitou míru soukromí. Proto se už začíná postupně vracet myšlenka menších kanceláří.
Musíme se naučit je nebrat jako juniory, jako ty mladé, kteří nejprve musí něco zažít. Oni totiž umí internet používat mnohem lépe než kdo jiný, můžeme se od nich učit a měli bychom je brát jako sobě rovné. Jejich nadřízené asi hodně překvapí, že se nebojí delegovat práci na ostatní. Budou chtít jasně definovat úkol, který mají splnit, ale jak ho splní, bude na nich. Takže třeba část toho úkolu za něj udělá někdo na počítači v Indii. Většinou umí výborně jazyky, hlavně angličtinu, je to dáno právě zase tím, že většinu času tráví na internetu, a tudíž pro ně přestávají platit hranice států.
Budou si vůbec s kolegy v práci rozumět?
Potkají se s generací Y, tedy se současnými třicátníky a čtyřicátníky. S těmi si moc rozumět nebudou, protože jsou úplně jiní. Platí, že nastupující generace se vždycky silně vymezuje proti generaci předcházející. A tady to platí ve velkém. Takže blíž jim bude generace jejich rodičů. Oceňují jejich pragmatismus.
Na co se u nich mají firmy ještě připravit?
Nestydí se, dávají najevo, co si myslí. Netají mzdu. Zpochybňují zažité pořádky, budou hledat "zlepšováky". Protože jsou rychlí, tak dlouho nevydrží na jednom místě. Bude chtít střídat pozice. Některé firmy už to pochopily a nabízejí jim rotace. Naučí se tak v práci více věcí.
Hodnocení od šéfa jednou za půl roku nebo dokonce za rok nebudou vůbec akceptovat. Oni mají sociální sítě a tam jim lidé dávají okamžitou zpětnou vazbu. To budou chtít i od šéfa. A kritiku snesou, protože ji opět zažívají neustále na síti.
Co může být pro firmy ještě možná v budoucnu problém, je to, že neuvidí jako dnes, jak se jejich zaměstnanec na sítích chová. Tato generace totiž jede debaty za "zavřenými dveřmi". Mají několik účtů na Instagramu, které jsou ale určené jen pro někoho. To bude změna i pro náboráře, kteří si teď přes sociální sítě zjišťují o uchazečích spoustu informací. Teď už jich bude méně.
Když odhlédneme od práce. Sledujete také dlouhodobě trendy v chování zákazníků. Jak mladí lidé změní nákupní zvyklosti?
Generace Z bude v roce 2030 představovat největší zákaznický segment. Takže podle nich se budou měnit i obchody. Jsou to úplně jiní zákazníci, než na které jsou obchodníci zvyklí. Oni si k určité značce vytvářejí vztah, takže chtějí něco víc než jenom si dojít nakoupit.
Jak je zajímají peníze, tak chtějí nakupovat takové zboží, které si uchová hodnotu. Hledají limitované zboží, které se dá přeprodat. Nákupy tak trochu berou jako investici. Proto se spojují různé značky, aby vytvořily něco jedinečného, příkladem může být například spojení Louis Vuitton a Supreme. Nebo známí sportovci či umělci udělají s nějakou značku unikátní kolekci bot nebo oblečení v omezeném množství. A to je zajímá.
Takže se budou měnit i obchody?
V Americe už můžete zajít do obchodu se sportovním zboží, který je koncipovaný jako hřiště. Mladí lidé si tam jdou zahrát basketbal a zároveň si nakoupí. Navíc začínají fungovat jiné distribuční kanály než kamenné obchody a e-shopy. Už se dá rovnou nakupovat ze sociálních sítí, třeba na Instagramu.
Je to podobný způsob prodeje, jako známe od Horsta Fuchse (teleshoppingový prodavač úspěšný především na přelomu století, pozn. red.). Prostě někdo tam říká, že tyhle tenisky jsou zrovna teď pět minut za tuhle cenu a za chvíli už budou o dost dražší. To bude stále častější. Prostě nastupující generace je vážně "hustá", spoustu věcí změní, nás ostatní posune a myslím, že i posílí.
VIDEO: Debata Aktuálně.cz o generaci Z.
