Brno – Ústavní soud zrušil část úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví na letošní rok. Rozšiřovala regulaci úhrad také na ošetřovatelskou péči v zařízeních pobytových sociálních služeb.
Nález však nebude mít přímý dopad na úhradu služeb poskytnutých v letošním roce. Jeho účinky směřují do budoucna, navíc se zveřejnění ve sbírce nejspíš do konce roku nestihne.
Návrh na zrušení části předpisu podala skupina senátorů, za které jednal Jiří Čunek (KDU-ČSL). Ministerstvo zdravotnictví podle senátorů při vydání vyhlášky překročilo své kompetence, což nyní potvrdili i ústavní soudci.
Nález nebude mít přímý dopad na služby, které už byly poskytnuté. Jeho účinky platí až ode dne publikování ve sbírce. "Z derogace (zrušení) napadených ustanovení proto nelze v žádném případě dovodit, že by předmětná zařízení poskytovala hrazené služby protiprávně, respektive že by tyto služby neměly být za hodnocené období roku 2016 zdravotními pojišťovnami hrazeny," řekl novinářům soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Senátoři v návrhu zdůraznili, že úhradová vyhláška v minulosti na ošetřovatelskou péči v domovech pro seniory, hospicích nebo azylových domech nedopadala. Provozovatelé zařízení pobytových sociálních služeb uzavírali s pojišťovnami zvláštní smlouvy. Senátoři krok označili za nečekaný a nepředvídatelný. Ústavní soudci potvrdili, že ministerstvo zdravotnictví pro rozšíření dopadu úhradové vyhlášky nemělo oporu v zákoně. Podobné řešení by se v příštích letech nemělo opakovat.
Podle úhradové vyhlášky platí pojišťovny nemocnicím a lékařům. Podobný návrh na zrušení části předpisu letos podala také skupina dalších 15 senátorů reprezentovaných Přemyslem Sobotkou (ODS). Soud jej ale odmítl jako nepřípustný, protože už se zabýval návrhem skupiny kolem Čunka.
Ústavní soud řešil také loňskou úhradovou vyhlášku. Výhrady proti předpisu měly i tehdy dvě skupiny senátorů. Vadily jim například rozdíly v úhradách v různých částech Česka. Poukazovali na porušení práva podnikat, práva na spravedlivou odměnu za práci a bezplatnou zdravotní péči. Podle soudu ale vyhláška žádným základním právům neodporovala, navazovala na starší předpisy a pravidla byla předvídatelná a plošná, byť v důsledku mohla vyvolávat některé rozdíly a nerovnosti.
