Praha - Nový občanský zákoník už za necelý rok výrazně sníží právní ochranu nájemníků. Skončí totiž institut náhradního bydlení, soudy přestanou rozhodovat o výpovědi z nájmu a zmizí také výpovědní lhůty (podrobnější přehled najdete v grafice uvnitř textu).
Pokud do té doby Česko nepřijme nový zákon o sociálním bydlení, hrozí mnoha dalším chudým lidem bytová nouze a bezdomovectví. Vyplývá to z analýzy ministerstva práce a sociálních věcí, kterou minulý týden vzala na vědomí vláda a kterou má online deník Aktuálně.cz k dispozici.
"Nastala doba, kdy je nezbytné prakticky, tedy i legislativně, uchopit problém bydlení sociálně ohrožených skupin," uvádí analýza. Navrhuje zavést nový institut bytové nouze, který by chudým ve správním řízení udělovala obec ve spolupráci s úřadem práce. Obec by pak měla povinnost chudému člověku v bytové nouzi zajistit odpovídající bydlení.
"Analýza byla podkladem komplexního řešení sociálního bydlení, které bude připravovat ministerstvo pro místní rozvoj. Tento úkol vyplývá z Koncepce bydlení ČR do roku 2020," upřesnila Štěpánka Filipová, mluvčí ministerstva práce, které se má na přípravě zákona podílet. Nový zákon, který má toto "komplexní řešení" přinést, má být podle Filipové přijat do konce roku 2013.
Bytová nouze se rozšíří
Analýza se skoro z poloviny zabývá tím, jak se změní právní postavení nájemníka, až 1. ledna 2014 vstoupí v platnost nový občanský zákoník. "Lze předpokládat, že počet osob v bytové nouzi se bude v důsledku naznačených změn do budoucna rozšiřovat," uvádí na 28 stranách celkem šestkrát.
Po listopadu 1989 se právní ochrana nájemníka postupně rušila, nesla totiž prvky totalitního zákonodárství zejména z roku 1964. Zatím posledním významným krokem v tomto příběhu byla deregulace nájmu. Tím dalším má být právě nový občanský zákoník.
Při odstraňování reliktů komunistického práva se ale v praxi zapomnělo na ochranu sociálně slabých nájemníků, na které naopak prvorepublikové právo pamatovalo.
Trh v sociálním bydlení selhal
Státu tak dnes zůstalo minimum nástrojů, jak bydlení pro chudé zajistit, a jeho místo zabral volný trh. Ten však v sociálním bydlení podle analýzy selhal.
Jak je vidět například na Šluknovsku, státu se to vrací v podobě sociálního napětí ze vzniku ghett, kde lidé platí ze státních dávek podnikatelům horentní nájmy za podřadné bydlení. Analýza proto také v závěru naznačuje, co by mohl nový zákon o sociálním bydlení obsahovat.
Podívejte se, jak chudí na Šluknovsku platí desetitisíce za podřadné bydlení
Starší zákony chránily nájemníka zásahem do práv majitelů nemovitostí, jako tomu bylo u regulace nájmu. To už - mimo jiné i kvůli evropskému právu - není možné. Povinnosti ohledně sociálního bydlení tak musí přejít na veřejnou správu. Tedy na stát, kraje a obce.
Zákon by měl především definovat status bytové nouze. Ten by spočíval "buď v nemožnosti dosáhnout na odpovídající bydlení, nebo v hrozbě ztráty dosavadního."
Občanovi by status bytové nouze přiděloval ve správním řízení obecní úřad na základě podkladů od úřadu práce. Tím by vznikl nárok na pomoc ze strany veřejné správy při nalezení řešení.
Podle analýzy by ale bytová nouze neměla chudé automaticky poslat až na dno systému ani by neměla rozdělovat rodiny. Odebrat někomu už přidělené osvědčení bytové nouze by mělo být možné jen z vážných důvodů, protože jedinou alternativou je pak už jen bezdomovectví.
Sebrat polovině lidí dávky? Plán neprošel
Okruh těch, kteří budou mít na status bytové nouze nárok, je podle analýzy možné zúžit pouze na rodiny s nezaopatřenými dětmi, protože u nich to nařizuje evropská judikatura.
Zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková už dříve naznačila, že bezdomovectvím mohou být ohroženi nejen Romové, ale i o samotě žijící senioři. Obávala se hlavně záměru vlády sebrat polovině lidí dávky na bydlení a ušetřit tak 1,4 miliardy. Od toho ale kabinet nakonec upustil.
Podívejte se, jak se staví instantní domy v Číně:
Dostupnost sociálního bydlení dnes v Česku zajišťují jen sociální služby v podobě chráněných bydlení, domovů na půli cesty, domovů se zvláštním režimem, azylových domů nebo domovů pro seniory. To jsou vždy služby pro konkrétní skupiny lidí.
Po porevolučním osekání právní ochrany nájemníka je podle analýzy jediným nástrojem ochrany chudých lidí, kteří mají problém dosáhnout nebo si udržet kvalitní bydlení, antidiskriminační zákon. Ten ale dokáže řešit situace až po vystěhování nájemníka a vhodné bydlení mu nenajde. I tento nedostatek tak bude muset nový zákon o sociálním bydlení vyřešit.
Kvůli komplexnosti problému nelze věc řešit novelou, ale úplně novým zákonem, konstatuje analýza.
