Bývalému zaměstnanci detroitské továrny Fordu by možná zaskočila nedělní polévka, kdyby si u oběda pročítal testy nových aut. Samozřejmost, s jakou marketing propojil název elektrického crossoveru se svatými grály fordí historie, modely Mustang a GT, by mohl brát jako drzost, za kterou by autora nápadu s chutí sešvihal bičíkem.

Související

Podej kabel, strýčku Same. Když spustí Tesla s Fordem, padají Evropané do mdlob

32 fotografií

Kdyby se však druhý den vypravil do některého ze showroomů na obhlídku, patrně by mu prodejce s rozhalenkou a kurzem asertivity vysvětlil, jak krátkozraký je jeho pohled na věc. "Všimněte si zadních partií," řekl by obchodník, "nevidíte náhodou splývavou záď Mustangu z roku 1964?" A než by se pamětník stačil nadechnout, přistál by na jeho bedrech další argument: "Víte vy vůbec, jak dobře se s ním budete cítit na dlouhých cestách?" Jeden by se musel zastydět, kdyby chtěl tomuhle autu upřít zkratku Gran Turismo.

I když je zřejmé, že bateriový Mustang postrádá svěží placatost toho osmiválcového ani není tak dramatický jako supersport GT, příchod elektromobility nepochybně vytáhl Ford z letargie minulých let. Automobilka začala dělat fascinující věci, ve které už málokdo doufal: třeba zběsilý pick-up F-150 Lightning, kterého se snad jednou dočkáme i v Evropě.

Nejsilnější verze elektrického Mustangu je uhnětena ze stejného těsta, jehož základ tvoří opojný přebytek výkonu. Tentokrát se však americké auto odchýlilo od předpokladu, že jej dobře odprezentuje jen na rovinkách.

Zatímco někteří testeři vyčítají Mustangu s poháněnou zadní nápravou, že umí být velmi rychle přetáčivý, verze GT s pohonem na všechna čtyři kola takovým neduhem netrpí. Široce rozkročená karoserie a dlouhý rozvor pomáhá autu projet serpentinu rychle a suverénně. Vděčí za to i speciálním elektromagneticky řízeným tlumičům, které umějí bleskurychle změnit svou tuhost a omezují také náklony karoserie. Takové nemá žádná jiná verze.

Kdo by však právě od jejich sofistikované techniky čekal nadstandardní komfort, mohl by být zklamán. Mustang je docela tvrdé auto, i když nikoliv otravně. Drobné výmoly jeho dvacetipalcová kola dokážou absorbovat dobře, horší je to s příčnými prahy nebo terénními vlnami.

Autor fotografie: Jakub Stehlík

Designér Jiří Král: Chybí mi schůdek, ale Mustang poznávám

Elektrický Mustang? Schválně jsem si o něm nic předem nehledal, abych se nechal naživo překvapit. Zrovna nedávno jsem navštívil výstavu, kde byly všechny generace Mustangu pěkně pohromadě, takže je mám čerstvě v oku. A musím říct, že si jejich design spojuji se splývavou zádí a typickým schůdkem, kterým jejich karoserie zpravidla končí. V případě elektrické verze tu nic takového nevidím, je tu jen splývavá záď, pro aerodynamiku patrně výhodnější. Oceňuji však tradiční koncová světla rozdělená na tři segmenty, která odkazují na slavnou minulost modelu. Auto jako celek nepůsobí vůbec špatně. Na Mustang odkazuje i dlouhá kapota, kterou má řidič stále na očích, jen se tu sedí asi o čtvrt metru výš než ve spalovací verzi. Ale musím uznat, že zrychlení je opravdu fascinující. Nevzpomínám si, že bych někdy v silničním autě zažil srovnatelný pocit. Ještě bych dodal, že autu jeho konstruktéři nadělili adekvátní brzdy. Jak rychle umí zrychlit, tak rychle umí i zastavit. Považuji to za velmi důležité.

Zdroj: Jakub Stehlík

Pokud by ale někdo trval na vlastnostech typických pro Gran Turismo, jsou tu například velmi povedená sedadla, zejména ta přední: Tak dobře vyměkčená opěradla v oblasti ramen nemá hned tak nějaké auto, zvlášť v kombinaci se sedákem, který dobře drží tělo v zatáčkách.

Je tu i dobře použitelný zavazadlový prostor, kam se vejde víc než jen cestovní kufr. A interiér s dostatkem prostoru, zejména v příčném směru. Jen je nutné vzít v úvahu svažující se střechu, která trochu komplikuje přístup k zadním sedadlům.

Koneckonců i řízení přesně odpovídá vozům kategorie GT. Je lehce rozostřené, ale vůbec ne odtažité. Pohled přes dlouhou přední kapotu k rysům takového vozu patří také.

Pak jsou tu však věci, které jdou až nad rámec očekávání. Především je to dokonalé odhlučnění podvozku, kdy při předjíždění na dálnici zřetelně slyšíte auto, které zrovna míjíte.

Nepochybně to také souvisí s dobře propracovanou aerodynamikou karoserie, která má zase vliv na spotřebu. A ta je také vcelku pozoruhodná, za naměřených 21,5 kWh / 100 kilometrů by se v zimním počasí nemusel stydět žádný větší elektromobil. Ani takový, u kterého si řidič nepřivodí stav lehké mdloby, když sešlápne akcelerační pedál až k podlaze.

Jistěže lze na elektrickém Mustangu najít i věci, které by stály za vylepšení. Třeba volič směru jízdy, který nelze ovládat po paměti. Nebo ne úplně intuitivní strukturu palubního menu s graficky velmi povedenou, ale občas zamrzající navigací. A také neschopností najít v okolí dobíjecí stanici, i když jich na místě prokazatelně funguje hned několik.

Ale jinak? Drobné lapálie nemohou zastřít skutečnost, že Ford tentokrát postavil velmi dobré auto. Pro někoho možná okázale zbytečné, pro většinu lidí zcela jistě moc drahé. Navzdory tomu si dovolíme tvrdit, že poměr ceny a výkonu je v jeho případě v pořádku.