Zákopy, ranění i vítězné Hurá! Bitva u Zborova ukázala odhodlání Čechoslováků

Štěpán Plaček Tomáš Kunc ČTK Štěpán Plaček, Tomáš Kunc, Čs. obec legionářská, ČTK
Aktualizováno 2. 7. 2022 20:21
Dne 2. července 1917, dosáhli českoslovenští legionáři vítězství v bitvě u Zborova. Ač byla bitva jen epizodou na bojištích první světové války, její výsledek v důsledku napomohl i vzniku samostatného československého státu. Grafiku k výročí bitvy připravila redakce Aktuálně.cz ve spolupráci s Čs. obcí legionářskou.

Bitva u ukrajinského Zborova byla v rámci bojů na východní frontě první světové války jen drobnou epizodou. Pro meziválečné Československo ale bylo první samostatné bojové vystoupení legionářů jednou z nejdůležitějších událostí. Grafiku k stému výročí této události připravila redakce ve spolupráci s Československou obcí legionářskou.

PRŮBĚH BITVY

Koncem června 1917 byli legionáři vysláni na frontu, kde převzali chabá opevnění po ruských jednotkách, a začali se připravovat na útok. Rozkaz k útoku byl vydán po nepříliš účinné dělostřelecké přípravě 2. července 1917 v devět hodin ráno a českoslovenští vojáci vyrazili proti mohutnému systému zákopů, kulometných hnízd a zátarasů. Nová taktika, při které se legionáři v malých skupinkách kryli za terénními nerovnostmi a pomocí granátů pronikali skrz zátarasy až do spojovacích zákopů protivníka, ale nakonec slavila úspěch.

Až během bitvy legionáři zjistili, že kromě maďarských a německých vojáků proti nim stojí také krajané, příslušníci jindřichohradeckého 75. pěšího pluku a známí „pětatřicátníci“ z Plzně. Ani to ale nesrazilo jejich morálku a do večera se jim podařilo postoupit tři až pět kilometrů, zajali na 3200 vojáků, ukořistili 15 děl a desítky kulometů. Zaplatili za to 185 životy a 800 zraněnými.

OKOLNOSTI BITVY U ZBOROVA

Zborovská bitva byla součástí tzv. Kerenského ofenzívy – poslední ruské ofenzívy první světové války, pojmenované po ministru války a pozdějším premiérovi Alexandru Kerenském. Demoralizovaná ruská armáda zasažená revolucí a bolševickou agitací ale už jen stěží plnila rozkazy. Na důležité úkoly proto velení nasazovalo dobrovolnické oddíly, mezi které patřily i tři pluky Československé střelecké brigády se zhruba 3500 vojáků.

Vítězství legií u Zborova se nakonec stalo jedním z mála úspěchů celé Kerenského letní ofenzívy. Postup ruské armády se zastavil po necelých dvou týdnech. Poté 19. července přešla rakouská a německá vojska do protiútoku. Centrálním mocnostem se rychle podařilo postoupit o téměř 250 kilometrů. Během ústupových bojů pak byli legionáři jako jedni z mála schopni klást účinný odpor.

VÝZNAM BITVY

Vojensky nevýznamné vítězství československých vojáků u Zborova mělo velký morální a politický význam. Podpořilo vytváření legií v Rusku - poté co prozatímní vláda zrušila omezení, se do československého vojska přihlásily desetitisíce mužů. Začátkem října 1917 byl z několika divizí zformován československý sbor v Rusku, ve kterém bylo koncem roku 1917 už 38 500 vojáků. Do konce roku 1918 vstoupilo do československých legií v Rusku přes 60 000 mužů, poslední z nich se do vlasti dostali až dlouho po válce, na jaře 1921.

CO BYLA MAPTAŠKA ČI SUMKY? STEJNOKROJE A VÝBAVA ÚČASTNÍKŮ BITVY

ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE: HLAVNÍ UDÁLOSTI

Příslušníky legionářských jednotek byli Češi a Slováci, kteří padli v 1. světové válce do spojeneckého zajetí nebo přeběhli, a rovněž krajané žijící v zahraničí. Koncem války měly tyto jednotky, které působily ve Francii, Itálii, Rusku či v Srbském sboru, přes 100 000 členů.

Od formování legií ke Zborovu

Nejpočetnější byly legie v Rusku. První československá vojenská jednotka – takzvaná Česká družina – vznikla se souhlasem carských úřadů již v srpnu 1914. Na frontě působili příslušníci české družiny v malých výzvědných skupinách jako součást třetí ruské carské armády s cílem získávat informace od zajatců a iniciovat přechod českých jednotek rakouské armády na ruskou stranu. Mezinárodní uznání si vydobyli v bitvě u Zborova v létě roku 1917.

Sibiřská anabáze

Situace legionářů v Rusku se zkomplikovala poté, co v říjnu 1917 převzali moc bolševici. Zlom nastal po ruské kapitulaci a podepsání brestlitevského míru Ruska s Německem v březnu 1918. Tehdy se rozhodlo o přesunu legií přes Vladivostok do Francie, čímž začaly události známé jako „sibiřská anabáze“.

Čeljabinský incident

Bolševická vláda odsun Čechoslováků komplikovala. V otevřený střet mezi bolševiky a legiemi přerostl tzv. čeljabinský incident z května 1918. Při incidentu legionáři usmrtili údajně maďarského zajatce, který z projíždějícího vlaku těžce a úmyslně zranil železným předmětem jednoho legionáře. Původně nevelký spor přerostl v rozsáhlý konflikt, v jehož důsledku legionáři obsadili obrovské území podél Transsibiřské magistrály od Povolží až po jihosibiřský Irkutsk.

Následky obsazení magistrály

Obsazení transsibiřské magistrály mělo dalekosáhlé vojenské a politické následky, protože mimo jiné umožnilo bělogvardějským vojskům svrhnout bolševickou nadvládu ve velké části Sibiře a zároveň posílilo prestiž československých exilových politiků v čele s Tomášem Garriguem Masarykem při vyjednávání o uznání samostatného Československa.

Transporty z Vladivostoku

Z dálněvýchodního přístavu Vladivostok bylo od ledna 1919 do září 1920 vypraveno celkem 40 lodních transportů, které přepravily zhruba 68 000 osob, z toho přes 50 000 vojáků. V bojích v Rusku padlo přes 4000 legionářů.

KLÍČOVÁ DATA 1. SVĚTOVÉ VÁLKY

28. června 1914

Atentátníci zabili v Sarajevu následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželku.

 
  28. července 1914

Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku (Rakušané ho vinili z podílu na atentátu), které nevyhovělo ultimátu týkajícímu se vyšetřování útoku na následníka

1. srpna 1914

Do války vstoupily Německo a Rusko, 3. srpna se zapojila Francie a den po ní i Velká Británie.

 
  11. září 1914

Po počátečním německém postupu zastavily francouzské jednotky Němce u řeky Marny. Koncem roku se válka na západní frontě změnila na poziční.

Jaro 1915

Velká ofenzíva centrálních mocností na východní frontě. Němci a Rakušané obsadili Polsko a Litvu. Situace na frontě se příliš nezměnila až do léta 1917.

 
  24. dubna 1915

Začalo masové vyvražďování Arménů v Osmanské říši. Celkový počet obětí vraždění, které probíhalo až do roku 1923, se odhaduje na 1,5 milionu.

25. dubna 1915

Na tureckém poloostrově Gallipoli se vylodil expediční anglo-francouzský sbor – největší výsadková operace námořních sil v první světové válce. Do prosince, kdy byla výsadková vojska evakuována, padlo na obou stranách na 300 000 vojáků.

 
  23. května 1915

Itálie, původně člen Trojspolku, vstoupila do války po boku dohodových mocností.

Říjen 1915

Po neúspěších na srbské frontě z počátku války obsadily německé a rakouské jednotky velkou část srbského území včetně Bělehradu. Do války vstoupilo na straně centrálních mocností Bulharsko.

 
  21. února 1916

Začala bitva u Verdunu, ve které na obou stranách padlo téměř 900 000 mužů. Bitva, která skončila 18. prosince 1916, však prakticky nezměnila rozložení sil na západní frontě.

1. července 1916

Začátek bitvy na Sommě na západní frontě. Britsko-francouzská ofenzíva neprolomila do listopadu frontu, v bitvě padlo na 1,3 milionu osob.

 
  15. března 1917

Ruský car Mikuláš II. se zřekl trůnu, byla jmenována prozatímní vláda.

6. dubna 1917

Spojené státy americké vstoupily do války. Bezprostředním důvodem bylo potopení pěti amerických obchodních lodí německými ponorkami v březnu.

 
  2. července 1917

V bitvě u ukrajinského Zborova se poprvé zapojily do boje československé legie. Později bojovali legionáři i ve Francii a Itálii.

7. listopadu 1917

V Rusku se dostali k moci bolševici.

 
  23. prosince 1917

Němci uzavřeli příměří se sovětskou vládou, což jim uvolnilo jednotky pro boj na západě.

3. března 1918

V Brestu Litevském uzavřena mírová smlouva mezi Ruskem a Čtyřspolkem (Německem, Rakousko-Uherskem, Bulharskem a Tureckem), což znamenalo konec války na východní frontě.

 
  13. června 1918

Začala druhá bitva na Piavě. Poslední rakousko-uherská ofenzíva byla po deseti dnech odražena.

15. července 1918

V druhé bitvě na Marně začala poslední německá ofenzíva na západní frontě – odražena začátkem srpna.

 
  26. září 1918

Začala ofenzíva britských, francouzských a amerických sil na západě, která přinutila Němce k ústupu a jednání o příměří.

28. října 1918

Po zprávách o tom, že vídeňská vláda přistoupila na mírové podmínky amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, byla v Praze vyhlášena Československá republika.

 
  3. listopadu 1918

Rakousko-Uhersko uzavřelo příměří s dohodovými mocnostmi.

11. listopadu 1918

Po třídenním jednání uzavřelo příměří i Německo. Oficiální konec první světové války.

 
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 38 minutami

Další americký stát zpřísnil přístup k potratům. Severní Karolína je zakázala po 20. týdnu těhotenství

Potraty v Severní Karolíně již nejsou legální po 20. týdnu těhotenství, výjimku mají jen závažné zdravotní obtíže, rozhodl ve středu soudce William Osteen. Dosud zde byly potraty možné až do okamžiku, kdy byl plod životaschopný, tedy zhruba 24. až 28. týden těhotenství. Severní Karolína dosud platila za útočiště pro zájemkyně o ukončení těhotenství ze sousedních států, ve kterých platí přísnější omezení, uvedla agentura AP.

Ústavní právo na potrat napříč celými Spojenými státy garantoval precedens Nejvyššího soudu z roku 1973 známý jako Roeová versus Wade, jenž stanovil federální právo na ukončení těhotenství zhruba do jeho 24. týdne. Pětice konzervativních členů devítičlenného soudu regulaci potratů v červnu vrátila do rukou amerických států.

Demokratický guvernér Severní Karolíny Roy Cooper podporuje právo na potrat a případné návrhy na jeho omezení, které by podali republikánští zákonodárci, byl připraven vetovat. Lídři místních republikánů se proto obrátili přímo na soudce.

Zdroj: ČTK
Další zprávy