VZP se k tomu rozhodla proto, aby se zefektivnily výdaje na léky. Špičkové medikamenty totiž nemohou ze zdravotního pojištění dostat všichni pacienti.
V první řadě VZP zaostřila na ty nejdražší léky. "Netvoří sice největší podíl výdajů, ale jejich používání na rozdíl od ostatních máme možnost ovlivnit," říká Karel Němeček z VZP.
Infobox
FAKTA O LÉCÍCH
- Ze zdravotnického rozpočtu na léky vydáváme čtvrtinu, podle údajů Státního ústavu por kontrolu léčiv je to zhruba 60 miliard korun. Tato suma každoročně dramaticky stoupá o 14-17 procent. To je spolu s výdaji na techniku největší nárůst z celého zdravotnického balíku.
- VZP ročně zaplatí za léky zhruba 30 miliard korun. Ze 3,5 miliard, které spolknou ty nejdražší léky, tvoří více než polovinu léky onkologické. Mezi těmi nejdražšími jsou dále léky na vrozené metabolické poruchy a biologická léčba revmatismu.
Pojišťovna nechala odborné společnosti vypracovat seznam pracovišť, která jsou dostatečně technicky i odborně vybavená a zaručí, že ty nejdražší léky dostane pacient, který je skutečně nevyhnutelně potřebuje.
Jen do těchto zařízení pak bude pojišťovna posílat peníze na léčbu závažných chorob těmi nejdražšími prostředky.
Podle průzkumů provedených v USA a ve Velké Británii potřebuje nejdražší špičkové léky pouze pětina pacientů. V případě většiny nemocných pak dobře fungují běžné léky.
Správná léčba správnému pacientovi
Nejpropracovanější seznam pojišťovně poskytla Česká onkologická společnost. Právě onkologické léky patří k nejdražším, výdaje na ně stoupají ročně zhruba o 37%.
"Zjistili jsme, že řada pacientů dostává léky, které stojí statisíce na jednoho pacienta, až do smrti," říká předseda onkologické společnosti Jiří Vorlíček. "Přitom víme, že v určité fázi choroby už cytostatika nemají efekt, pouze negativní vedlejší účinky."
Během několika let proto onkologové vybrali ze zhruba 200 pracovišť, kde se zhoubná onemocnění léčí, osmnáct míst, kde by měla být zaručena správná diagnostika a efektivní léčba.
"Tato onkocentra by měla zaručit, že se správná léčba dostane správnému pacientovi," říká přednosta onkologické kliniky v Olomouci Jindřich Macháček. "Měli by tam být lékaři, kteří jsou schopni rozhodnout o ukončení léčby a zároveň poskytnout kvalitní následnou péči."
- Kde nejlépe léčí rakovinu - ČTĚTE ZDE
Dobrý nástřel
Ostatní obory tak propracované seznamy nemají. "Většinou se vybíralo podle toho, kde se historicky dané choroby léčí a kde je dostatečné technické zázemí, a nejkvalitnější lidé z oboru," říká předseda České odborné společnosti J.E.Purkyněho, farmakolog Jan Švihovec. "Brali jsme zřetel také na geografické pokrytí."
V Česku ale zatím neexistuje systém, který by hodnotil kvalitu péče jednotlivých nemocnic. "Ty seznamy jsou krok dobrým směrem, ale zatím je to jen nástřel, se kterým je nutno dál pracovat," upozorňuje Švihovec. "Pojišťovna by měla využít data, která má k dispozici, a sledovat vazbu mezi použitými léky a výsledky léčby na jednotlivých pracovištích."
Způsob, jak to udělat, je podle Švihovce jednoduchý. "Ke každému léku existují mezinárodní studie, ve kterých je uvedeno, jaký má mít efekt," říká. "Podle toho by pak pojišťovna měla seznam center upravovat. Když by u některého zařízení zjistila, že jsou výsledky výrazně nižší než uvádí studie, měl by být ze seznamu vyškrtnut."
VZP se takovému postupu nebrání. "Budeme kontrolovat, komu byl lék podán a jak pacient například přežívá, nebo jaké jsou komplikace," říká Karel Němeček z VZP. "K takovému srovnání je potřeba zhruba dvou let."
Na koho se nedostane
Podle VZP je důležitým krokem k větší efektivitě už sama novinka, že od srpna rozhodují sami lékaři, komu který lék dají.
"Dosud o nasazení nejdražších léků rozhodovali revizní lékaři. Na ně se nevztahoval tak přísný limit, proplatili jsme jim vše, co schválili," říká Němeček. "Nyní dostanou peníze přímo nemocnice a budou moci zvýšit nárůst spotřeby tak, jak stanoví ministerská vyhláška tedy maximálně o pět procent."
Do konce měsíce chce pojišťovna ještě zvážit, zda přece jen nepovolí, aby spotřeba těch nejdražších léků rostla přece jen rychleji - uvažuje až o deseti procentech. "Počítáme s tím, že v centrech přibyde klientů," vysvětluje Němeček.
V nemocnici v Hradci Králové ročně padne na ty nejdražší léky až třetina všech peněz na medikamenty. Zhruba 150 milionů korun utratí za ty nejdražší, především za cystostaika a za léky na roztroušenou sklerózu.
"Je jasné, že zdravotnictví nemá na vše a že někdo to rozhodování, kdo který lék dostane, musí dělat. Není špatné, že se to přesunulo na nás," říká ředitel nemocnice Leoš Heger. "Revizní lékař pacienta, o kterém rozhodoval nikdy neviděl. Ošetřující lékař své pacienty dobře zná a také ví, že má roční balík peněz, se kterým musí vyjít a optimálně rozdělovat."
Podle Hegera nehrozí, že by léky nyní nedostal někdo, kdo je v jeho nemocnici užíval dosud. "Jestliže někdo lék nyní nedostane, je to proto, že ho ve skutečnosti nepotřebuje," říká. Potvrzuje i praxi, že drahé přípravky dostávali i pacienti, pro něž nebyly nezbytné."
Rathovy mantinely
Odborné společnosti, lékaři i pojišťovna si ale stěžují, že pro svůj postup, jakým nyní podávají nejlepší a nejdražší léky, nemají politické zaštítění. "Politici by měli jasně říci, že není možné dát úplně všem, úplně vše," upozorňuje Heger. "Měli by říci, že je nutné to omezovat a že to nyní musí dělat lékaři. Společnost to musí přijmout, nebo musí víc platit na zdravotnictví."
"Takové konstatování by znamenalo změnit celý systém, zákony a to by trvalo dlouho," říká na tuto výtku ministr Rath.
Julínkova cesta
Stínový ministr za ODS Tomáš Julínek ale upozorňuje, že drahou léčbu není vůbec nutné redukovat. "Stát by měl právě tuto péči plně zajistit," říká. "Šetřit neznamená nastavit přísná kritéria, ale omezit banální péči."
Podle Julínka má zdravotnický systém zhruba dvacetirpocentní rezervu. "Vznik center je určitě dobrý krok, ale to nestačí. Současně je nutné například zrušit úhradu banálních léků. Nikoho by to nepoložilo, a přitom by se ušetřila spousta peněz. Každý rok se za léky do sto korun utratí pět miliard."
Ušetřené peníze by se podle Julínka měly využít právě na léčbu těch "nejdražších" chorob. "Pokud víme, že existuje lék, který prodlouží život o 5 měsíců, měl by ho dostat dostat každý, i když je třeba 25krát dražší než jiné medikamenty," říká. "Regulací by mělo bý pouze to, že pacient splní kritéria pro indikaci daného léku. Nic jiného."
Julínek ale připouští, že tato cesta je obtížně politicky průchodná. "Znamená to, že osmdesát procent společnosti musí solidarizovat s dvaceti procenty nemocných," říká. "Měnit by se to muselo postupně."
