Ústavní soud odmítl stížnost předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, a uzavřel tak letitý spor s vydavatelstvím Czech News Center kvůli užívání pojmu Pitomio na stránkách časopisu Reflex. Soud připustil, že výraz je hanlivý a může Okamuru urážet. "Ve veřejné či politické debatě jsou však i názory nadnesené a přehánějící ústavně chráněnými," stojí v usnesení. Vždy záleží na kontextu, v principu ale podobná karikatura politikova jména zakázaná není. O výsledku řízení informovala mluvčí soudu Kamila Abbasi.
Kauza už jednou prošla celou soudní soustavou. Justice zprvu v obecné rovině připustila možnost použít zkomoleninu Okamurova jména v oprávněné kritice. Poslance se však tehdy zastal Ústavní soud. Konstatoval, že svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byl jakýkoliv člověk, včetně veřejně činných osobností, samoúčelně cíleně zesměšňován.
Pražský městský soud znovu rozhodoval v červnu 2020, přiznal nárok na dílčí omluvu, ale z převážné části Okamurovu žalobu opět zamítl. Verdikt zvrátil Vrchní soud v Praze, který v květnu 2021 stanovil, že Reflex nesmí sporné označení dál používat. Výraz Pitomio byl podle odvolacího senátu vulgární zkomoleninou politikova jména, která může zasáhnout do jeho osobnostních práv.
Další zvrat přinesl Nejvyšší soud, který se přiklonil k názoru městského soudu. Označení Pitomio má podle nejvyšší instance povahu hodnotového soudu ve formě slovní karikatury, a to alespoň s minimálním skutkovým základem. V ústavní stížnosti Okamura tvrdil, že označení Pitomio tvořilo součást úmyslně vyvolané kampaně s cílem znemožnit jej v očích veřejnosti v souvislosti s kandidaturou na prezidenta.
Ústavní soud v novém usnesení zdůraznil princip svobody projevu, jejíž součástí je také karikování politiků, ať už obrazem, nebo slovem. "Kritizovaná osoba může být karikována různými způsoby a neexistuje důvod, proč by karikatura či parodie na jméno měla být z této možnosti vyloučena. Půjde vždy pouze o přiměřenost zvoleného hodnotícího soudu, respektive o zvážení kontextu," uvedl soud. V případě Reflexu a Okamury prý nešlo o samoúčelné zesměšnění ve smyslu prvního nálezu Ústavního soudu, ale o součást oprávněné, byť ostré a velmi expresivní kritiky.
