Modrava / Pec pod Sněžkou - Na Šumavě, v Krkonoších či v dalších českých horách se mohou objevit přehrady. Jejich stavba by přitom nemusela trvat až tak dlouho. Vyplývá to z nejnovějších studií předních českých hydrologů a geografů.
Nejednalo by se ovšem o betonová monstra, nýbrž oživení dávných vodních děl našich předků na horních tocích řek. Jen na Šumavě, kde výzkum vědců pokročil nejdále, lze zadržet množství vody jedné středně velké přehrady. V celém Česku by pak celkový objem vody obnovených vodních děl vydal na až sedm středně velkých přehrad.
Pro roky 2016 až 2018 experti vytipovali 17 míst, kde by mohla opět vzniknout umělá jezera.
"Tahle stará vodní díla jsou velmi blízká a šetrná k přírodě, protože tam jednoduše kdysi po staletí byla. Dnes - v době klimatických změn - by mohla velmi prospět obcím a městům na dolních tocích zvláště v období sucha, ale i hrozících povodní," vysvětluje expert na rizikové přírodní procesy Bohumír Janský, vedoucí katedry fyzické geografie a geologie Přírodovědecké fakulty UK.
"K zadržení vody využívali s úspěchem tyto zaniklé ´klauzy´ (údolní přehrady sroubené ze dřeva, pozn. red.) už naši předci. Dnes nás kromě toho s rostoucí extremalitou počasí čekají v budoucnu obří povodně, ale i sucha, jaká jsme dosud nezažili. Prostě to přijde a někdejší klauzy mohou tyhle hrozby výrazně zmírnit," říká Janský.
Z pověření vlády vznikl mezirezortní tým odborníků s příznačným názvem "Sucho", který se má zaměřit i na obnovu starých vodních děl na horních tocích řek. A šéf týmu, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského Mark Rieder, se netají tím, že je mu idea nenásilného zadržování vody v přírodě sympatická. "Ta voda tam po celá staletí kdysi totiž byla. Vraťme ji tam tedy," říká. Projekt obnovy někdejších nádrží považuje za nejméně bolestivé řešení, jak zadržet vodu v oblastech, kde vznikají povodně - tedy v horních tocích povodí. V období sucha pak naopak zadržená voda pomáhá strádající přírodě.
Právě tento týden se otázkou mokřadů a podmáčených ploch v krajině zabývají vědci na mezinárodní konferenci v Českých Budějovicích. Dorazilo tam 160 odborníků nebo zástupců ochrany přírody z Evropy, z Austrálie, Izraele, Alžíru nebo Iráku.
Letošní rok lze podle hydrologů již nyní zařadit k nejsušším v poválečné historii. A nepochybně ke třem vůbec nejsušším letům. Hladiny pozemních vod jsou tak "zakleslé" nebývale hluboko. "Například řeky letos dosáhly nejnižších průtoků, jaké tu kdy v éře jejich měření byly," varuje Janský.
Modrava: studně byly na suchu
Například šumavská obec Modrava byla letos v létě se studnami na suchu, což se podle jejího starosty Antonína Schuberta ještě nikdy nestalo. "No a v Sušici měla Otava hloubku pouhých čtrnácti centimetrů. Mohli jste ji tedy přejít suchou nohou. Pokud by se ale opět zaplnily někdejší nádrže v povodí Roklanského či Modravského potoka - jen na tomto území je jich ve slušném stavu osm -, tak by Modravsko vodou už nikdy nestrádalo," míní Schubert.
O užitečnosti obnovy retenčních nádrží proto nepochybuje. "Kde je voda, tam je i život - pro lidi, cenné biotopy a také zvěř. Nikdy tomu nebylo na Šumavě jinak. Zatím z ní ale vodu jen marnotratně odvádíme, protože se třeseme o kdejakou kytičku, takže ji vlastně dál plundrujeme," říká starosta a kritizuje nově navrhovaný Plán péče Národního parku Šumava. "Ten dokument jakoukoliv lidskou činnost v bezzásahových zónách, kde ty klauzy většinou jsou, striktně zakazuje."
A jak přiznává i Janský, vyjma lesníků jsou všichni ochranáři na Šumavě proti obnově někdejších jezer a jezírek. "Ještě to ale nevzdáváme. Ostatně i proto jsem o prázdninách procestoval bavorskou stranu Šumavy, kde slouží obdobné nádrže plné vody (v 18. století je na obou stranách hranice projektoval a stavěl inženýr Josef Rosenauer - pozn. red.) jen ku prospěchu přírodě i lidem. Zvláště dnes - v době hrozby extrémních teplot, ale i přívalových dešťů," říká.
Zadržování vody v krajině je velké téma i v Krkonošském národním parku. "Sucho i časté povodně vnímáme jako hrozbu. Takže se snažíme různými způsoby zadržet vodu v Krkonoších co nejdéle. Nasloucháme přitom názorům odborníků, podle nichž by se situace zlepšila obnovením v minulosti zaniklých vodních nádrží, klauz či poldrů," vysvětluje ředitel parku Jan Hřebačka. V nižších částech hor by podle něj bylo možné najít taková místa, která dříve sloužila k zadržení vody, a uvažovat o jejich obnově. Takový projekt by podle Hřebačky jistě podpořili i představitelé místních samospráv.
Chránit přírodu nelze ostnatým drátem, míní Janský
"Největší odpůrci nádrží jsou botanici. Jenomže idea ochrany přírody z dob socialismu, že nejlepší ochranou přírody je ostnatý drát, takže by se lidé neměli do cenných lokalit pouštět, je už dávno překonaná. A důkazem pro to prý má být někdejší železná opona, bez níž by se Šumava nezachovala! Nežijeme ale už přece v totalitě," říká vědec. Podle něj je dnes už možné - tak jako třeba v parcích v USA či ve Švýcarsku - ukazovat lidem za přesně stanovených podmínek i ta nejcennější místa.
Janský tvrdí, že obnova starých nádrží by pomohla ekologické stabilitě krajiny. "A podporuje se tím i vznik nových chráněných biotopů. Voda - to jsou mokřadní ekosystémy, za něž se botanici tolik vášnivě berou, ale třeba i vodní ptactvo. Samozřejmě že chceme o obnově každé nádrže diskutovat," hájí projekt.
Tým "Sucho" zkoumá ovšem i možnost obnovy rybníků, které byly rušeny už za císaře Josefa II. a zejména v padesátých letech minulého století. Zanikly tak i mnohé kvalitní vodní kanály - například ten opatovický, z něhož bylo napájeno na třicet rybníků, přičemž některé ze zrušených patřily k největším v Česku, čímž tamní krajina podle hydrologů i geologů velmi utrpěla.
Vodohospodář: Vzít rozum do hrsti a přestat blbnout
"Ony v této chvíli nefunkční klauzy či vodní nádrže jsou v českých a moravských horách historicky (v Krkonoších například již od středověku - pozn. red.). Vyřazeny jsou tedy většinou jen nějakých padesát let. Zkusme jich tedy pár opravit, zatopit je a vyhodnotit, co to s přírodou udělá. Osobně věřím, že to bude jen k jejímu prospěchu," navrhuje šéf týmu "Sucho" Mark Rieder.
Leckde jde o principiální střet ochrany přírody a zájmů člověka. Jako například v lokalitě Litá na Královéhradecku, která je zdrojem vody pro obce. Mohou však odebírat jen určité množství vody, aby neuhynuly žáby či ve zmíněných mokřadech nezanikly vzácné biotopy. "Když je tedy jako letos sucho, tak voda není pro lidi, aby žáby nepřišly o životní prostředí. A takových míst je v republice víc než dost," konstatuje Rieder.
Ten se pokusí přesvědčit ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby například řediteli Národního parku Šumava Pavlu Hubenému rozmluvil jeho odpor k obnově zaniklých šumavských nádrží. "Měli by tam přestat blbnout a dobrat se rozumného kompromisu," shrnuje Rieder.
Prioritou ředitele šumavského parku Pavla Hubeného je naopak budování rašelinišť a mokřadů, které podle něj zadrží až milion kubíků vody. "Zejména proto říkám ´ne´ obnově klauzů na Šumavě. Budu ale samozřejmě respektovat ministra, pokud veřejný zájem převálcuje ochranu přírody, takže se na několika místech obnoví na zkoušku zaniklé nádrže."
"Důležitost mokřadů nepodceňuji, avšak jejich role je při povodních podle nejnovějších výzkumů minimální," oponuje Janský. Ve vládním dokumentu se podle něj zvažuje konkrétně rekonstrukce Roklanské a Rokytské nádrže nedaleko Modravy. Další jsou ale na horních tocích Křemelné, Vltavy či Blanice. Například v Krkonoších či Krušných horách je podobných vhodných míst dvacet.
