28. října roku 1918 došlo v Praze a v jiných městech i obcích Zemí koruny české ke spontánnímu shromažďování obyvatelstva, které oslavovalo skutečnost, že se i jejich země kapitulací říšských ozbrojených sil ocitla mimo utrpení světové války. Tohoto davového shromažďování zneužily mocenské a nacionalistické kruhy, které se pasovaly na zástupce veškerého obyvatelstva Čech, Moravy a Horních Uher, a večer onoho dne, předstírajíce, že jim davy v ulicích poskytly mandát, vyhlásily revolučním aktem odtržení Zemí Koruny české od celku Rakousko-Uherské monarchie. Revolucionáři nevzali v potaz dekret císaře a českého krále Karla III. (I.), (který již 16. října udělil Zemím Koruny České samostatnou vládu i parlament) a pokusili se strhnout moc v zemi na sebe. Tímto revolučním aktem se fakticky dopustili velezrady na svém legitimním panovníkovi. O několik dnů později tento Revoluční národní výbor (nikoliv parlament), svévolně a bez mandátu obyvatelstva prohlásil Čechy, Moravu a Slezsko za republiku, ke které později za pomoci ozbrojených sil vítězných mocností připojil odtrženou část Horních Uher. Následky tohoto činu vedly k vpravdě apokalyptickému utrpení všech národů nového a umělého státního útvaru po celý zbytek 20. století, vedly k periodicky se opakujícímu okrádání různých a vrstev a skupin obyvatelstva, ke ztrátě paměti i kontinuity s vývojem evropské civilizace, k válkám, ztrátám samostatnosti a křivdám i k nacionálnímu rozeštvání tisíciletého národa Bohemie. (z pozvánky Koruny České)