Na svém kontě má dva filmy s nominací na Oscara. O zlatou sošku se ucházely Želary, které režíroval, a Musíme si pomáhat, kde figuroval jako producent. Ondřej Trojan není ve filmovém světě rozhodně žádným nováčkem, přesto přiznává, že návštěvy kina v poslední době dost "fláká". "Mám navíc výhodu, že pořád dostávám pozvánky na premiéry. Což je trochu nespravedlivé, protože ta pozvánka znamená, že do kina jdu pěkně zadarmo," směje se úspěšný český režisér.
V rozhovoru také popisuje, že se v návštěvnosti a programu kin může promítat i skutečnost, že mladá generace má jiný filmový vkus než ta starší.
"Celý život jsem si myslel, že nebudu chtít být jako moji rodiče, ta tesilová generace, která se vymezovala vůči nové generaci. Věřil jsem, že když dozraju do pokročilejšího věku, budu daleko víc shovívavý. Ale já mladé generaci taky někdy nerozumím. Ten generační střet se ale opakuje a je to asi přirozená věc," říká Trojan, dodává však, že mu současní mladí přijdou v něčem naivní. "Jejich generace řeší zástupné problémy na primárním místě," doplňuje.
A jak si Trojan vybírá filmy, které si pustí? Prý je volí velmi pečlivě, aby si uchoval vlastní integritu. "Sdílený zážitek v kině je sice fajn, a když jdu na film, který se mi hodně líbí, může to být skvělý pocit, ale zároveň mám vlastně rád, když si některé věci pouštím v noci, kdy už celý barák spí. Vyberu si film a beru to i jako takové sebevzdělávání nebo inspirační moment," dodává režisér.
