Herec, scenárista, básník a cimrmanolog - to vše je Miloň Čepelka. Nebýt armádní redakce Českého rozhlasu, Divadlo Járy Cimrmana by podle něj nevzniklo. Čepelka v něm dodnes hraje a na jevišti ho proslavily i ženské role. Ve svých 87 letech ovšem píše i knížky, scénáře, sonety a verše haiku.
"V těch haiku je neuvěřitelná svoboda. Na těch třech řádcích a v tom počtu slabik jsem svobodnější než kdekoliv jinde," vysvětluje dramatik.
"Už to děláme 57 let a nikdy jsme si ani náznakem nemysleli, že bychom to mohli vydržet takhle dlouho," říká Čepelka k mnohaleté existenci žižkovského Divadla Járy Cimrmana. Podle něj je to možná i tím, že v souboru nikdy nebyla žádná žena. "Možná na tom opravdu něco je," směje se herec, který vzpomíná také na to, jak si v začátcích divadla museli někteří jeho herečtí kolegové brát kvůli trémě i prášky na uklidnění.
A proč mají Češi Járu Cimrmana stále tak rádi? "Tenhle národ střídá chvíle velikášství a naprosté méněcennosti. A Jára Cimrman zažil obojí a obojí reprezentuje - je buď genius, anebo naprosto neúspěšný vynálezce. A my Češi se v tom vidíme, protože se současně litujeme, ale zároveň si připadáme jako mistři světa," vysvětluje Čepelka.
