Motat hadice umí, hasičským dovednostem se prý ale bude od starších kolegů učit celý život. Michaela Žďárská před absolvováním dvanáctitýdenního hasičského kurzu měla tříletou praxi jako dobrovolná hasička, přesto si jako profesionálka musela získat respekt svých kolegů: "Není to tak, že bych musela kolegům něco dokazovat, ale je potřeba, aby věděli, co vše zvládnu a jestli je třeba dokážu vytáhnout z ohně, když se jim něco stane," popisuje.

Právě důvěra je podle Žďárské základ práce hasiče. "Když jdu s kolegou do akce, tak na něj musím spoléhat a zrovna tak on musí spoléhat na mě," říká v rozhovoru s tím, že do každé akce vyráží hasiči vždy minimálně ve dvou. "Hasiči jsou nedělitelná skupina, takže určitě musí jít vždycky ve dvou a vždy se ve dvou musí vrátit."

První česká hasička profesionálka přiznává, že být ženou v čistě mužském kolektivu nepřináší jen nevýhody - na hasičárně má jen pro sebe sprchu, toaletu a ložnici. "Kolegové občas ve vtipu zkoušejí, jestli bych nešla k nim. Ale je naprosto přirozené, že ženy mají v rámci soukromí svoje místo," říká o životě na stanici Žďárská a přiznává, že mezi výhradně mužskými kolegy tak trochu zhrubla. "Je třeba se připravit na tvrdý humor a leckdy skousnout, co mužský kolektiv obnáší. Ne si hrát na princezny, o ty tam nestojí," dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci.