"Já si každý ten kopec pojmenovávám, respektive si ho polidšťuju. Je to kus neživé přírody, sice nádherný, ale přece jenom se tomu pak daleko lépe vyznává láska, ale také nadává," vysvětluje Holeček, proč Sura Peak, na jehož vrchol před několika dny vylezl, přezdívá "Čurda".
S kolegou Matějem Bernátem si severozápadní cestu na vrchol vybrali proto, že se jí spousta horolezců dosud vyhýbala. "Nikdy jsem nešel prošlapanou cestou, ale snažil jsem se jít právě tou trnitou, protože je zábavná," říká.
Horolezec v rozhovoru popisuje, jakými způsoby dostává tělo při výstupu "na frak". Na vrcholu prý není síla na nic jiného než promrzlé úsměvy a často na něm není prostor ani na euforii. Hlavně proto, že horolezce ještě čeká dlouhý sestup.
"Na vrcholu Sura Peak jsme strávili možná tři minuty. Ten výsledek je, až když sejdete, kdy si člověk může srovnat myšlenky a tomu kopci pohrozit nebo mu říct: Nazdar, mám tě rád. To je něco, co člověk na vršku nikdy nezažívá," popisuje.
A zdůrazňuje, že by lidé do hor měli vstupovat s respektem. On sám se mnohokrát dostal do bodu, kdy musel expedici předčasně ukončit a vrátit se. Nemá z vrcholů, které nezdolal, zraněné ego? "To, že se něco nedotáhne do konce, je normální. To je prostě život. Nemůžeme všechno uzavřít," říká, ale zároveň dodává, že třeba Mašerbrum, označovaný jako K1, by se rád pokusil zdolat znovu.
