Ke sportu vedli Ferdinandovou rodiče už od dětství. Její otec je atletický trenér a bylo tak jasné, že i jeho dcera se jí bude věnovat. "Mně se ale od mala strašně líbila gymnastika," vzpomíná dnes jednapadesátiletá knihovnice, která v minulosti závodila v běžeckých sprintech.
O pole dance se poprvé dozvěděla asi před deseti lety. "Připadalo mi to jako spojení gymnastiky a špatného baru. Bylo to strašně vtipné a zároveň atraktivní," říká vystudovaná učitelka speciální pedagogiky. Tanec se ale odhodlala vyzkoušet až o několik let později, když kvůli nešťastné náhodě skočila v nemocnici.
Při ranní cestě na hodinu spinningu se tehdy Ferdinandová zřítila téměř ze 30 schodů. V nemocnici doktoři zjistili, že má otřes mozku a dvojité krvácení do mozku. "Měla jsem podpatky, koukala všude možně a na třetím schodě se mi zamotaly nohy," vzpomíná žena, která už se od té doby vysokým botám raději vyhýbá. Na operaci nakonec sice nemusela, doteď má ale kvůli prodělanému vnitřnímu krvácení částečně ochrnutý oční nerv a na jedno oko vidí dvojitě.
Nehoda ji ale změnila i po jiné stránce, když se vrátila z nemocnice, rozhodla se, že si splní své přání.
Díky pole dance se lépe vyrovnává se stárnutím
S pole dance začala na skupinových lekcích, kam původně chodila se svou tehdy třináctiletou dcerou. Sport ji ale začal bavit natolik, že postupně začala cvičit s vlastní trenérkou a po 4 letech se zúčastnila i své první soutěže.
Dnes trénuje denně a koníček jí zabírá většinu volného času. "Někdy jdu běhat, jindy trénuju na tyči. Neznám moc lepších pocitů než se příjemně odrovnat na tréninku, cítit celé tělo a dát si opravdu velkou večeři," přibližuje svou rutinu žena, která má kromě dcery také dnes šestadvacetiletého syna.
Pole dance jí kromě radosti ze sportu dává také nové výzvy a lépe se díky němu vyrovnává se životními situacemi. "Pomáhá mi to přežít stereotyp života i stárnutí. Pocit, že dokážu třeba závodit s poledancerkami, které jsou mnohdy i o třicet let mladší, je nejlepší lék proti depresi ze stárnutí," říká tanečnice, podle které je pro tento sport důležitá především flexibilita a síla.
Při soutěžích je Ferdinandová nervózní vždy, závodění ji ale baví. "Dělat to jenom pro sebe je sice taky dobré, krásné opojné pocity jsou ale jenom u závodů," míní. Na vystupování si nejvíc užívá interakci s publikem. "V pole dance lidi hodně fandí, když se mi třeba povede prvek, hlasitě pískají a křičí," popisuje závodní atmosféru.
Závodnice na soutěžích tančí vždy na dvou tyčích, mezi kterými se během skladby přemísťují. Kromě předvedených povinných prvků hodnotí porota také umělecký projev, který zahrnuje třeba i charisma nebo sebevědomí, které tanečnice vyzařují.
Každému vystoupení navíc předchází také dlouhá příprava. Závodnice se musí nalíčit, učesat a hlavně pořádně rozcvičit. "Člověk musí být hodně zahřátý, a aby na tyči držel, musí lepit. Ideální je se pořádně zpotit a pak uschnout," podělila se o své zkušenosti.
Porota v Montrealu byla podle Ferdinandové přísná
Na mistrovství světa v kanadském Montrealu, které bylo letos v říjnu, soutěžila Ferdinandová v kategorii žen nad 50 let. Závodnice musely předvést čtyřminutový tanec na instrumentální skladbu, kterou si předem zvolily. "Je to hrozně dlouhé. Sestava je nadupaná prvky a fyzicky dost náročná," říká závodnice, která fyzickou kondici trénuje mimo jiné i během a sprinty do kopce.
Ferdinandová soutěží v disciplíně pole sport, kde jsou mimo jiné striktní pravidla i ohledně oblékání. Podle Mezinárodní federace pole sport (IPSF) musí kostým pokrývat celou oblast pánve, hýždí a u žen i prsou a nesmí být vyroben například z latexu nebo kůže. "Nesmíme udělat jakýkoli pohyb, který by zaváněl lascivností," popisuje tanečnice, které například na soutěži v Montrealu porota strhla bod za vyhrnutý kostým.
Na mistrovství nakonec skončila na třetím místě. Už nyní se ale připravuje na příští rok, kdy se mistrovství světa uskuteční ve švýcarském Lausanne. Právě úspěch na mezinárodní úrovni byl podle Ferdinandové impulzem, díky kterému má chuť pokračovat dál. "Když uspěju na soutěži, je to opojné, patří mi svět. Nic není nemožné, letím na vlně štěstí," dodává.
