Praha - České úřady mění taktiku zadržování migrantů, kteří nelegálně vstoupili na české území. Už nebude někdy i na několik měsíců zavírat Syřany v detenčních táborech a - zpravidla zbytečně - je zdržovat na cestě do Německa. To se již dříve rozhodlo, že jim umožní získat azylovou ochranu.
Cizinecká policie Syřany vyslechne a nabídne jim, aby v Česku požádali o azyl. Pokud nabídky nevyužijí, dostanou sedm dní na to, aby odcestovali za hranice do Německa.
Tereza Bártová z Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, proč uprchlíci nechtějí v Česku zůstávat. "Vzhledem k tomu, že Česko má pověst ne moc vstřícného státu, co se týče pomoci pro uprchlíky, si myslím, že takovou možnost využije naprosté minimum z nich," říká Bártová.
"V komunitě uprchlíků se hrozně rychle rozšířila informace, že Česká republika je proti nim, že je nepřijímá, nechce je tu. Rozumím tomu, že v takovém státě zůstávat nechtějí a snaží se dostat do země, o které mají pozitivnější zprávy," dodává právnička neziskové organizace, která uprchlíkům přímo v detenčním táboře v Bělé-Jezové pomáhá s právními záležitostmi.
Aktuálně.cz: Co říkáte na to, že se Česko rozhodlo usnadnit Syřanům cestu do Německa a už je dál nebude zadržovat v detenčních táborech? Je to dobré řešení?
Tereza Bártová: Určitě je to krok k lepšímu. Za současné situace by jejich další zadržování v detenčních táborech postrádalo jakýkoliv smysl.
A.cz: Mnoho z běženců nemá doklady, a nemůže tedy prokázat svoji identitu. Nebude se stávat, že se teď každý z migrantů bude vydávat za Syřana, protože jejich průjezd do Německa je snazší?
Nemůžu vyloučit, že se někdo bude vydávat za Syřana. Na druhou stranu: Že stát již nebude Syřany držet za zdmi detenčních táborů, ještě neznamená, že budou moci Českou republikou úplně volně projet. Stále se s nimi budou provádět výslechy, stále bude fungovat Eurodac, podle kterého se dá zjistit, jestli má dotyčný nějaké záznamy v Maďarsku. Jde jen o to, že se celá procedura urychlí.
A.cz: Česko se zavázalo, že Syřanům umožní podání žádosti o azyl. Kolik lidí tuto nabídku podle vás využije?
Vzhledem k tomu, že Česko má pověst ne moc vstřícného státu, co se týče pomoci pro uprchlíky, si myslím, že takovou možnost využije naprosté minimum z nich. Například někdo, kdo už tady má rodinu nebo známé.
A.cz: Migranti, kteří jsou nyní zadržení v detenčních táborech, si mohou požádat o dobrovolný návrat do příslušné země. Není to často jejich chyba, že si na jednu stranu stěžují na dlouhý pobyt v Bělé, ale o návrat nepožádají? Přece jen pokud jsem uprchlík a například v Sýrii zuří válka, proč bych v Maďarsku nebo Česku nemohl opravdu zůstat?
V komunitě uprchlíků se hrozně rychle rozšířila informace, že Česká republika je proti nim, že je nepřijímá, nechce je tu. Rozumím tomu, že v takovém státě zůstávat nechtějí a snaží se dostat do země, o které mají pozitivnější zprávy. To je ale taky problém, běženci mají v mnoha případech představu o tom, že v Německu nebo Švédsku je ráj na zemi, ale reálně ta situace tam není natolik odlišná než u nás.
A.cz: A není právě toto úlohou neziskovek? Přece lidé, odborníci, kteří se s běženci setkávají, jim mají jasně říct, že byt zadarmo v Británii je mýtus, že je čeká zdlouhavé a náročné azylové řízení, že život v Německu není jednoduchý, jak si myslí, a podobně.
Ano, určitě si myslím, že je to jedna z aktivit, kterou by neziskové organizace mohly dělat. Nevím ale, jak aktivně o tom uprchlíky informují. Na druhou stranu se od pašeráckých organizací k uprchlíkům dostávají informace přesně opačné. Převaděči je přemlouvají, aby zaplatili peníze, protože se budou mít na Západě strašně dobře, a vykládají jim lži o tom, jak to v těchto státech funguje. Jde o velké peníze.
A.cz: Velký problém s uprchlickou vlnou má nyní Maďarsko. Je azylový systém Evropské unie vůbec připraven na to, že jeden ze států - v tomto případě Maďarsko - nepřijímá zpět migranty, kteří na jeho území požádali o azyl?
Dublinská úmluva se v podstatě zhroutila. Předpokládá, že i ostatní – migrací nepřetížené státy – převezmou zodpovědnost a pomohou těm více postiženým zemím. Ale pokud se u nás řeší, jestli přijmeme 500 nebo 1000 uprchlíků, tím doopravdy nikomu tolik nepomůžeme a vlastně se upřímně řečeno nedivím, že přetížené Maďarsko už další migranty nepřijímá.
A.cz: Přejděme k jinému tématu. Jeden ze zadržených migrantů v detenčním táboře v Bělé v rozhovoru pro Aktuálně.cz vypověděl, že v zařízení jsou špatné podmínky, cizinci tam nemají možnost sportovat a žijí ve stresu. Vy do Bělé pravidelně jezdíte. Můžete jeho slova potvrdit?
Informace, které vám poskytl, jsou pravdivé, situaci vykresluje přesně. Největším problémem zadržených běženců v Bělé je, že v táboře vůbec není co dělat, v podstatě tam nemají jinou aktivitu než výdej tří jídel za den. Ale co je hlavní: Atmosféra v zařízení je dost depresivní a to na zadržené dopadá a ovlivňuje jejich celkovou psychickou kondici. Další problém je, že zaměstnanci zařízení se zadrženými dost často komunikují v češtině. Takže oni nerozumí, co se jim říká, a to potom v kombinaci se stresem graduje do dalších problémů a sporů.
A.cz: Zadržený Pákistánec Farid také řekl, že v táboře jsou problémy s výdejem jídla, že jsou o jídlo hádky…
Problém, který my jsme řešili, nastal během ramadánu. Muslimové přes den nejedí, a v táboře tedy žádali, aby jim zaměstnanci dávali teplé jídlo večer, kdy už můžou jíst. To už ale byl problém – večer muslimům podávali jen krajíce chleba s máslem, nebylo to teplé jídlo. Takže zadržení po celou dobu ramadánu – když chtěli dodržovat půst – nedostávali teplé jídlo.
A.cz: Jak dlouhou dobu průměrně migranti stráví v detenčním táboře v Bělé?
Ta doba se pohybuje od dvou až do šesti měsíců. Průměrně si myslím, že zadržení jsou v Bělé zhruba čtyři měsíce.
A.cz: Běženci si pobyt hradí sami, ale jen za předpokladu, že mají peníze. Stává se, že nemají peníze vůbec?
Mnoho z nich odchází s desetitisícovými dluhy, které se následně řeší, když uprchlíci v Česku požádají o azyl. Většina uprchlíků, se kterými jsme pracovali, myslím neměla žádnou finanční hotovost a vznikly jim dluhy. A ty stát vymáhá, jen když zůstanou na území Česka, což se v drtivé většině případů nestává.
A.cz: Prvního července dotekly poslední peníze z Evropského návratového fondu na financování právního poradenství pro uprchlíky. Teď už dva měsíce stát právní poradenství, které zajišťovaly hlavně neziskovky, nefinancuje. Jak se to dotklo vaší neziskové organizace?
Naše fungování v Bělé to v podstatě úplně zmrazilo, protože nemáme žádné peníze, za které bychom tam jezdili a poskytovali právní rady. Momentálně se zaměstnanci OPU střídají a jezdí tam v rámci své dobrovolné činnosti jednou za 14 dní. Čekáme, jestli a kdy se znovu začnou čerpat fondy EU. Zatím máme poslední informaci, že by to mělo být od ledna, ale není to nic jistého.
A.cz: Kolik zájemců o právní rady stihnete jednou za 14 dní obsloužit?
Většinou jeden zaměstnanec stihne poradit tak 20 lidem, ale to už je pro něj velká časová tíseň. Nemůže se tedy těm zajištěným věnovat naplno. Zájem o právní rady má každý týden zhruba sto lidí.
Pojďme se bavit o razantní společné obraně unijních hranic. Ne si házet horké brambory přes sousedský plot.
— Milan Chovanec (@Milan_Chovanec) 25. Srpen 2015A.cz: Jak právní poradenství vypadá v praxi?
Vždy si musíme zhruba týden dopředu zažádat o návštěvu a oni nám to musí schválit. Pak můžeme do tábora v Bělé jet. Zaměstnanci zařízení dají dopředu vědět zadrženým, že jsme přijeli, a oni se zapíší do formuláře, že mají o právní rady zájem. Takhle to fungovalo do té doby, než ministerstvo vnitra přestalo čerpat evropské peníze. Nedávno se stalo, že zaměstnanci areálu kolegyním řekli, že o právní poradenství nikdo nemá zájem, a my jsme nikomu pomoct nemohli.
A.cz: Je možné, že by o právní poradenství skutečně nikdo zájem neměl?
Ne, nikdy se to nestalo. Pokaždé jsme spíš nestihli poradit všem, kteří měli zájem. Můj osobní názor je, že ministerstvu vnitra tato situace tak trochu nahrává – mají méně práce, přichází daleko méně žalob proti jejich rozhodnutí a to jim usnadňuje práci.
