Praha - Nejstarší dochovaný pražský most založený Karlem IV. je už šest a půl století živou tepnou spojující přes Vltavu Staré Město pražské s Malou Stranou. Gotický skvost přestál za tu dobu i nemálo bojů a válek, mnohokrát byl poškozen a pobořen povodněmi.
Trvalou slávu mu přineslo baroko, kdy se proměnil v monumentální galerii soch, nemající ve své době na světě obdoby. Karlův most, od jehož založení uplyne 9. července 650 let, se právem stal vedle Pražského hradu nejvýznamnějším symbolem Prahy a celé země.
Nový kamenný most v Praze kázal vystavět Karel IV. náhradou za románský most Juditin (postavený v letech 1159 až 1172), který pobořila povodeň v roce 1342. Již před tím tu na strategickém přechodu přes řeku stával most dřevěný.
K položení základního kamene si spolu s astrology vybral jako nejpříhodnější den 9. červenec 1357, a čas pět hodin a 31 minut ráno. Datum působí magicky, neboť číselná řada je oboustranně symetrická: 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas).
Na místě Juditina mostu? Skoro. Karův je o šest metrů dál
Stavba, kterou Karel IV. svěřil svému dvornímu staviteli Petru Parléřovi, je vynikající ukázkou gotické mostní techniky.
Nový most byl situován asi o šest metrů výše proti proudu řeky a zvýšen o čtyři metry oproti Juditinu mostu. Spočívá na 16 mostních obloucích nestejného rozpětí - od 16,62 metru, to před Staroměstskou věží, až do 23,38 metru v místě nad Kampou. Most Juditin vycházel z 20 pilířů s nestejně širokými oblouky, maximální šířka oblouku byla 19 metrů. Jeho délka byla 514 metrů, šířka 6,80 metru a vystavěn byl z červeného pískovce.
Karlův most, postavený rovněž z pískovcových kvádrů, je dlouhý 515,76 metru a široký 9,4 metru. Rozměry patřil mezi nejmohutnější mostní stavby své doby.
V půdorysu má mírně protáhlý, esovitý, zakřivený tvar. Je vyklenutý ve směru proti proudu Vltavy. Vozovka byla v ose mostu vyvýšena a dešťová voda odtud odtékala nad vrcholky mostních oblouků kamennými žlaby.
Malta jako buchta: s vajíčky, cukrem a tvarohem
Rozměr kamenných pilířů u klenbových patek je podle popisu odborníků z ČVUT v rozmezí 8,5 až 10,84 metru na 24 až 25 metrů. Pilíře byly převážně založeny na pilotových roštech z dubového dřeva, na které se místy osazovaly mlýnské kameny. Jejich zdivo je do úrovně hladiny Vltavy ze žulových kvádrů, nad vodou z pískovcových. Záhlaví pilířů je proti vodě "přiostřeno" v úhlu 65 stupňů.
Malta spojující kvádry byla tak pevná, že v roce 1890 povodní pobořené trosky pilíře vojáci odstraňovali dynamitem. Zda do ní přidávali stavitelé opravdu vajíčka, jak říká legenda, se už asi nezjistí. Expertizy odhalují přítomnost jen blíže neurčitelných organických příměsí.
Za středověku se ovšem opravdu vylepšovaly vlastnosti malty třeba přimícháním mléka nebo piva, vína, ale i moči či volské krve a žluči. Přidával se prý také tvaroh a dokonce i cukr. U Karlova mostu bylo hlavním pojivem pevné malty zřejmě hydraulické vápno.
Věže: ochrana i symbol královského majestátu
Most byl zároveň "tvrzí" chráněnou věžemi. Staroměstská věž, založená Parléřem a dokončená za Václava IV., byla nejen těžištěm obrany, ale také symbolem majestátu Českého království. O tom svědčí její výška a bohatá výzdoba s figurami císaře Karla IV., jeho syna Václava IV. a českých patronů. Výzdobu protější strany věže zničilo ostřelování Švédů v roce 1648.
Na malostranské straně je brána z doby Václava IV. se dvěma věžemi. Menší je původem románská, starší než Juditin most, který zde ústil, nyní renesančně přestavěná. Vyšší věž, patrně na místě starší věže z počátku 15. století, byla založena za Jiřího z Poděbrad roku 1464 jako replika věže staroměstské.
Karlova poslední cesta vedla po mostě
Stavba mostu se táhla, dokončen byl až počátkem 15. století. Je však dokázáno, že pohřební průvod Karla IV. v roce 1378 přecházel již po funkčním mostě.
O jedinečnou podobu Karlova mostu se kamennou alejí soch světců zasloužilo zejména baroko. V průběhu 16. až 19. století ozdobilo jeho mostní pilíře 31 soch a sousoší.
Za 650 let své existence byl most několikrát vážně poškozen povodněmi, z nichž největší byly v letech 1432, 1496, 1784 a 1890. Poslední takzvanou pětisetletou vodu v srpnu 2002 přestál bez většího poškození, zřejmě díky velkým rekonstrukcím z let 1890 až 1892 a 1965 až 1976.
