Sokolov - Ivana Sekyrová zvedla telefon. "Ne, nerušíte, jenom teď právě běžím," řekla, a i když bylo patrné, že právě trénuje, v hovoru pokračovala bez zadýchání.
S lehkostí a jakoby mimoděk běhá celý život. Ve volném čase mezi vyučováním na gymnáziu v Sokolově, trénováním dětí a péčí o dceru nasbírala desítky medailí. A letos v Londýně nebyl mezi 142 českými olympioniky zřejmě nikdo, kdo by dokonaleji ztělesnil olympijské myšlenky. Nikdo, kdo by se na hry kvalifikoval s menší podporou státu či olympijského výboru.
Fotogalerie: Osamělost maratónské běžkyně
"Jsem takový hobík," vrací se ke své životní metě Ivana Sekyrová. "Řada lidí mi otevřeně říkala, že jsem stará a nemám na to. Těžko jsem to rozdýchávala, ale pak jsem si řekla, že to dokážu a oni budou koukat. A koukali…"
Přitom zpočátku kariéry byla Ivana Sekyrová sprinterkou. Až přišla rána a rychlá otočka. Životní šok, říká atletka, cesta k Londýnu, říkáme my. Když bylo dceři Tereze 2,5 roku, opustil matku a dítě otec.
"Nechtěla jsem už dál žít," odkrývá soukromí olympionička. "Trvalo mi to dlouho. Ale zpětně vidím, že to byl osudový okamžik."
Ivana Sekyrová se rozhodla z osudové rány vyběhat. Něco jako Tom Hanks ve Forrest Gumpovi, jestli si pamatujete. Od sprintů se vydala k maratonu.
"Kdyby se to tehdy nestalo, na olympiádě nejspíš nebyla," přiznává novinářům čtvrt roku po Londýně. "Znám spoustu lidí, kteří začali běhat právě z nějakého srabu."
V roce olympiády nebylo možné příběh Ivany Sekyrové vynechat.
Další povídání s Ivanou Sekyrovou čtěte v placeném deníku Insider:
Vůle a smutek maratonské hvězdy
