Za poslední roky se výrazně zhoršila dostupnost bydlení. Lidé, kteří si dnes chtějí pořídit byt, za něj dají mnohem větší násobky svých příjmů než předchozí generace. Nedostupné jsou nemovitosti už i pro dobře vydělávající střední třídu. Přesto jsou Češi se svým bydlením podle průzkumů velmi spokojeni.
"Vlastníci v uplynulých dekádách investovali hodně prostředků do oprav a rekonstrukcí. I díky tomu zůstalo atraktivní třeba bydlení v panelových domech. To vše stojí za spokojeností," vysvětluje odborník na bydlení a jeden z autorů výzkumu ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR Martin Lux.
Loni hodnotily dvě třetiny Čechů své bydlení známkami mezi jedničkou až trojkou. Známkování probíhalo na škále od 1 do 10, kde 10 je nejhorší hodnocení. Spokojenost s bydlením se znatelně zvýšila mezi lety 2001 až 2013, od té doby se drží na podobných hodnotách. Průměrné hodnocení v roce 2001 bylo mezi respondenty 3,7. V šetření, které probíhalo loni mezi srpnem a listopadem, vyšla průměrná spokojenost na známku 3.
Částečně se začaly stírat rozdíly ve spokojenosti vlastníků a nájemníků. Loni byl rozdíl výrazně nižší než při průzkumech v letech 2001 a 2013. Nejvíce jsou spokojení Češi žijící ve vlastním rodinném domě. Bydlení ve vlastním bytě hodnotili loni průměrně známkou 2,9 a v pronajatém bytě známkou 3,6.
Přestože jsou lidé čím dál spokojenější i v nájmu, stále touží po vlastním bydlení. "Nic na tom nezměnil propad cen kolem roku 2008 v souvislosti s globální finanční krizí, ani stávající krize finanční dostupnosti bydlení," popisuje ekonom a sociolog Petr Sunega ze Sociologického ústavu Akademie věd, který se taktéž na výzkumu podílel. Vlastnit byt nebo dům by si přálo 87 procent respondentů, více než v minulých měřeních. Například v roce 2001 považovalo vlastní bydlení za ideál 76 procent lidí.
Změnit poměr vlastníků a nájemníků
Nájemní bydlení si Češi spojují nejčastěji s nejistotou, jak ukazují data. S tímto zažitým předpokladem chce bojovat i stát. V připravovaném zákoně o podpoře bydlení počítá s úpravou pravidel pro nájemní bydlení a narovnáním vztahu mezi majiteli a nájemníky.
"Není jiná možnost, jak zlepšit dostupnost bydlení v Česku, než změnit poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením. Je to jediný způsob, jak by mohla cena nemovitostí v Česku klesnout," řekl loni na jaře pro Seznam Zprávy ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti), jehož úřad má zákon na starosti.
Ekonom a sociolog Sunega vládní snahu vítá, avšak namítá, že půjde o běh na dlouhou trať. "Preference lidí se mění velmi těžko a pomalu. Jde o to lidem ukázat a časem 'zažít', že i v nájemním bydlení mohou mít pocit jistoty, domova a mohou v něm zakládat rodinu," popisuje. Lidé podle něj musí začít chápat nájem jako rovnocennou alternativu vlastnictví, aby se nesnažili za každou cenu kupovat vlastní dům nebo byt.
Kořeny toho, proč je v Česku nájemní bydlení často vnímáno negativně, podle sociologů sahají do 90. let. Podle Sunegy hrál roli přístup části nových majitelů, kteří se snažili nájemníků zbavit tak, že jim bydlení nejrůznějšími způsoby znepříjemňovali, často nelegálně. Města a obce také začaly ve velkém své byty privatizovat. "Převládala tehdy zejména pravicovými stranami prosazovaná idea vlastnictví jako nejlepší a nedotknutelné formy správy majetku," připomíná.
V neposlední řadě měla podle něj vliv i politika státu, který dlouhodobě výrazně finančně podporoval vlastnické bydlení na úkor nájemního. Například možností odpočtu úroků z úvěrů na bydlení.
Výzkum dále naznačuje, že by Češi v ideálním případě raději žili na vesnicích či menších městech než v těch velkých. Například 32 procent lidí považuje za vysněné bydlení v obci do dvou tisíc obyvatel.
Lidé se nerozhodují podle vývoje, ale představ
Více než polovina Čechů si podle průzkumu myslí, že se v příštím roce ceny bytů i nájmů budou zvyšovat. Očekávání přitom neodpovídá tomu, jak vidí vývoj ekonomiky. "Ceny bydlení by měly být mimo jiné odrazem vývoje hodnocených ekonomických ukazatelů. Jejich pozitivní vývoj by měl tedy být spojen s růstem cen bydlení, negativní naopak s jejich propadem," píše se ve zprávě k výzkumu.
Pokud jde například o míru nezaměstnanosti, větší část respondentů (45 procent) očekává v příštím roce její růst. To by mělo teoreticky vést k poklesu cen bydlení, lidé však očekávají nárůst. Podobné je to až na výjimky i s dalšími ukazateli, na které se výzkumníci lidí ptali. "Podporuje to domněnku, že jsou to primárně očekávání lidí, nikoliv vývoj ukazatelů, jako je ekonomický růst či míra nezaměstnanosti, které ve výsledku mohou vést k růstu cen bydlení," říká sociolog.
Důsledkem podle něj je, že se lidé rozhodují nikoliv podle skutečného vývoje a reálných signálů z ekonomiky, ale podle svých představ a toho, jak to bylo v minulosti. "Utváří se podmínky pro růst cenové bubliny. Lidé se pod dojmem, že ceny porostou 'donekonečna', rozhodují o investování do bydlení, takže jsou ochotni kupovat byty a domy i za situace, kdy jsou ceny vyšponovány vysoko a neodráží příjmy, ekonomický růst ani úrokové sazby. Mohou mít pocit, že když nenakoupí dnes, nenakoupí už nikdy, protože ceny stále porostou. Ale to nemusí být pravda," upozorňuje odborník.
Dotazovaní ale z nízké dostupnosti bytů viní hlavně nedostatečnou politiku státu, konkrétně 30 procent z nich. Myslí si to především starší lidé, vládu či Českou národní banku viní skoro 40 procent respondentů starších 60 let, ale jen 22 procent třicátníků. Mladší generace za horší dostupností nemovitostí vidí spíš rostoucí ceny pozemků a spekulace s nimi.
Výsledky výzkumů v letech 2001, 2013 a 2023 rovněž ukazují, že se postupně zvedá podpora pro větší regulaci trhu bydlení ze strany státu. Zatímco před jedenácti lety ji podporovalo 47 procent dotázaných, loni už to bylo 56 procent.
Video: Bydlení v nájmu bude nová norma, Češi už to chápou. Sledujte debatu k projektu Činžák (22. 11. 2022)
