Odborník na extremismus: Lidé jsou z uprchlíků nesví, Čechů s radikálními názory přibývá

Jan Hejl Jan Hejl
26. 12. 2015 7:00
Radikální názory, například vůči běžencům, začínají zastávat i lidé, kteří až dosud nebyli nakloněni jednoduchým řešením, potvrzuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz přední odborník na extremismus Miroslav Mareš. "Lidé se cítí být ohroženi. Když se řada lidí cítí osobně znejistěna, bojí se o svou identitu a budoucnost," říká politolog z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Řada Čechů se ostře vyjadřuje na sociálních sítích. Tomuto trendu napomáhá i právní nejistota. "Není úplně jasné, co je dovoleno, což svědčí podezřelým a případným extremistům," míní Mareš. Skupinu Ortel by z Českého slavíka nevyřazoval, jejich hudba přináší zprávu o stavu společnosti.
Odborník na extremismus Miroslav Mareš.
Odborník na extremismus Miroslav Mareš. | Foto: David Kohout

Jak extremismus v Česku ovlivnila letošní uprchlická krize?

Určitě silně. Přispěla navíc k další polarizaci společnosti. Na druhou stranu se dnes projevují trendy, které zde byly už dřív. Nárůst protiislámských nálad tedy není spojen jen s uprchlickou krizí. Na jejím základě se však vyprofilovalo silné protiislámské hnutí, ve kterém se angažují i extremisté.

Z výsledků některých průzkumů jasně vyplývá, že k radikálním názorům se začínají klonit lidé, kteří by za normálních okolností takovéto proudy nepodporovali. Je to podle váš dlouhodobý trend, který nás bude provázet i dál, nebo jen dočasná záležitost?

Úplně dočasné to nebude. Je to problém, který uprchlickou krizí vygradoval, ale zase – uvědomme si, že i v minulosti jsme tu měli věci, které výrazně polarizovaly společnost. Například silný odpor vůči Nečasově vládě, který někdy přerůstal do radikálních projevů, jakým bylo stínání hlav figurám na akcích Holešovské výzvy a podobně. Měli jsme tu i velkou protiromskou vlnu v roce 2013.

Miroslav Mareš

Miroslav Mareš v rozhovoru na tema extremismus

Vystudovaný právník a politolog Miroslav Mareš se odborně zaměřuje na terorismus a pravicový i levicový extremismus. Působí jako vedoucí Oddělení bezpečnostních a strategických studií katedry politologie FSS MU. Na začátku milénia zastával funkci předsedy Rady České televize, později několik let pracoval jako soudní znalec. Ve svém výzkumu se věnuje i problematice fotbalového chuligánství a politickým systémů západoevropských zemí. Jednačtyřicetiletý Mareš byl loni jmenován profesorem v oboru politologie.

Nepopírám ale, že se radikální názory na uprchlíky týkají lidí, kteří dlouhou dobu k takovým myšlenkám neinklinovali. To, jak veřejnost uprchlickou krizi vnímá, radikální názory posiluje. Lidé se cítí být ohroženi, bojí se o svou identitu a budoucnost. Když se řada lidí cítí osobně znejistěna, vede to k vyjadřování radikálních názorů, což ale automaticky neznamená podporu radikálních uskupení.

Ministerstvo vnitra ve zprávách o extremismu dlouho uvádělo, že krajně pravicová scéna je roztříštěná a nejednotná. V té nejnovější však už tvrdí, že "existence reálné populistické islamofobní konkurence znovu sjednotila krajní pravici." Lze podle vás tedy pozorovat nějaký trend – že se extremisté tmelí, což by představovalo daleko větší hrozbu?

To je otázka, která závisí na tom, jak si krajní pravici vymezíme. Pokud budeme za krajní pravici považovat tradiční pravicové extremistické subjekty, jako jsou Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) nebo Národní demokracie, pak je stále slabá a roztříštěná. Na druhou stranu se zde na migrační krizi vyprofilovaly nové strany typu Úsvitu – Národní koalice, který spolupracuje s Blokem proti islámu, a nového hnutí Tomia Okamury Svoboda a přímá demokracie, které dokážou podchytit část voličských hlasů – mají dohromady zhruba šest až sedm procent preferencí. Zatím jsme svědky bouřlivého přeskupování sil, není jasné, jaká strana z toho vyjde posílená a zda bude krajně pravicová scéna rozdrobená, či naopak jednotná.

Má nějaká z těchto stran potenciál výrazněji uspět ve volbách?

Šanci mají. Brzy se budou konat krajské volby, zde ale podle mě dojde spíš ke konkurenci těchto stran. Myslím, že se nedokážou sjednotit na jedněch kandidátkách. Nevylučuji ale, že by mohly uspět v některém z krajů, kde je soužití s menšinami problematické – například v Ústeckém kraji. Už v minulých krajských volbách tam DSSS těsně unikl vstup do krajského zastupitelstva.

Často padá názor, že by etablované strany měly vzít uprchlické téma za své a nepřenechávat ho radikálům. Děje se to v Česku? Berou klasické politické strany toto téma za správný konec?

Myslím, že ano. Výsledkem toho vlastně je, že protiuprchlické subjekty jsou stále poměrně slabé. Řada českých stran má třeba několik de facto mluvčích, kteří se orientují na různé názory – v hnutí ANO je předseda Andrej Babiš a na druhé straně ministr Robert Pelikán nebo poslanec Jiří Zlatuška. Není to samé, co v ČSSD říká Milan Chovanec a Jiří Dienstbier. V tomto směru to české politické strany relativně dobře zvládají.

Organizovaný zločin a uprchlíci

Na nedávné konferenci o uprchlictví jste říkal, že migrační vlna souvisí s organizovaným zločinem. V jakém smyslu?

Organizovaný zločin má z ilegální migrace velké zisky a snaží se ji podněcovat. Tím myslím pašeráky lidí, kteří dokážou lidem vymývat mozky a slibují jim věci, které jsou neuskutečnitelné. Řekl bych, že tyto struktury organizovaného zločinu jsou velmi silné i tak, že jsou schopny ovlivnit politiku.

Jsou silné v Česku? Přece jen jsme pro uprchlíky tranzitní zemí.

O tom bych spíš pochyboval. Mohou se třeba snažit přes lokální kontakty zajišťovat pomoc migrantům při cestě na Západ. Ale jsou to podle mě jen malé ryby. Koneckonců také proto, že Česko není pro uprchlíky atraktivní. Hlavní struktury tohoto organizovaného zločinu jsou jinde.

Ještě jednou zmíním zprávu ministerstva vnitra o extremismu: V souvislosti s uprchlickou problematikou hovoří o krajně levicových subjektech, které se na tomto tématu přiživují. Může se to dít například pomocí sbírek na podporu uprchlíků?

Tuhle věc bych úplně nedramatizoval – aby to nevypadalo, že každá sbírka pro uprchlíky je organizovaná krajní levicí, tak to totiž rozhodně není. Ale je pravda, že část krajní levice, zejména anarchistická, se v uprchlické krizi angažuje. Chce například uvolňovat hraniční režim, připomeňme například heslo No Borders.

Jaké je vůbec postavení krajně levicové scény v Česku? Je aktivnější než v minulých letech?

Pokud se budeme bavit hlavně o anarchistické a trockistické scéně, ta zažila určitý vzestup už v loňském roce a pomohla ji v tom kampaň kolem Autonomního sociálního centra Klinika nebo Sítě revolučních buněk. Navíc ji letos mobilizoval policejní zásah proti strůjcům údajného připravovaného atentátu.

Právní nejistota na Facebooku

V rozhovoru pro časopis Reflex jste upozornil na to, že české justiční a bezpečnostní složky mají výrazně nejednotný názor na možné stíhání negativních projevů vůči islámu. Čím to, že úřady nevědí, co je za hranou zákona a co už ne?

Až dosud se to v podstatě neřešilo. Dříve se v případě antimuslimských projevů odkazovalo na svobodu slova, aniž by se hlouběji odůvodnil například rozdíl mezi hanobením Židů a muslimů. Problém je, že takováto rozhodnutí nebyla mnohdy příliš vysvětlena, právo v této tematice nebylo aplikováno a teď, když je zvýšený tlak na to, jej aplikovat, nikdo neví, kde určit hranici přijatelnosti. V tomto směru justiční složky do určité míry zaspaly. Pokud bude ale případů s antiislámskými výroky víc, mohlo by to vést až ke sjednocujícímu výkladu Nejvyššího soudu. Zatím se tady však ocitáme ve stavu právní nejistoty. A když není úplně jasné, co je dovoleno, svědčí to podezřelým a případným extremistům. Navíc může být problematické říct, že některé projevy budou od určitého dne trestné navzdory tomu, že dřív postihovány nebyly.

První větší obvinění v této oblasti ale už padlo. Policie viní lídra Bloku proti islámu Martina Konvičku z podněcování k nenávisti na Facebooku. Jakou úlohu v extremistickém hnutí hrají právě sociální sítě?

Obecně velkou. Od nástupu internetu v polovině 90. let vidíme i na českém prostředí, že jedni z prvních uživatelů internetu byly extremistické organizace. Stejně tak tomu je v případě sociálních sítí. Znovu se zde dá mluvit o právní nejistotě – je spojená například s definicí veřejnosti. Takzvané verbální trestné činy musejí být spáchány veřejně a otázkou je, jestli je veřejnost například uzavřená facebooková skupina. Pro tradiční právní termíny to představuje nové výzvy.

Nestálo by za to tedy změnit zákony?

Myslím, že by to bylo správné.

A jak by se tedy měly změnit?

U verbálních trestných činů bych si představoval, že by se za ně mělo postihovat jen ve chvíli, kdy dojde k nějakému závažnému narušení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Nutně totiž musí docházet k selekci, na internetu je nenávistných vyjádření spousta a je otázka, proč stíhat jednoho a druhého nechat.

Což v případě Martina Konvičky může být odůvodněné tím, že je velmi aktivní, je de facto politik a má na sociálních sítích velmi početné publikum, které může nenávistnými stanovisky ovlivňovat.

Určitě, toto je vlastně argument policie. Samozřejmě, je logičtější jít po lidech, kteří mají šanci a ochotu podněcovat větší počet lidí, než po jednotlivci, který něco napíše třem přátelům z mobilu v tramvaji.

S tím souvisí i záměr ministrů spravedlnosti EU, kteří chtějí požádat Facebook, aby nenávistné komentáře mazal. Prospělo by to, nebo jen posílilo lidi, kteří už teď tvrdí, že svoboda slova neexistuje a běžní občané jsou cenzurováni?

Trochu mi v tomto případě vadí prvek nátlaku státu právě na soukromou firmu, tedy Facebook. Na druhou stranu, Facebook působí v Česku a musí dodržovat české zákony a my stále máme podněcování k nenávisti zákonem zakázané. Takže je potřeba, aby tyto normy ctila jakákoliv společnost působící v České republice.

Takže by mělo smysl nenávistné komentáře mazat?

Teď trošku oddělím, co si myslím jako občan a člověk, který vykládá platné právo: Domnívám se, že to příliš velký smysl nemá – diskuse by se jen přesunula jinam, a navíc na Facebooku je tolik komentářů, že se to ani nedá uhlídat. Ovšem z hlediska vykladače platného práva musím říct, že tyto zákony u nás byly přijaty, platí a musí být dodržovány a vymáhány.

Ortel přináší zprávu o stavu společnosti

O nárůstu krajně pravicových názorů se v poslední době hovoří i v souvislosti s kapelou Ortel. Co vypovídá o české společnosti, že takto výrazně uspěla v soutěži Zlatý slavík?

Vypovídá o tom, že se stala reprezentantem určité části nespokojené veřejnosti. Zase bych to číslo hlasujících úplně nepřeceňoval, ale rozhodně reprezentuje osobní nespokojenost části Čechů. Určité typy radikálních postojů se staly do jisté míry součástí mainstreamu – Ortel pro řadu lidí nepředstavuje žádný problém. Ortel je vlastně taková nacionalistická kapela pro plebejsky orientované publikum. Z hlediska počtu hlasů bych ale nepodceňoval ani fakt, že pro úspěch Ortelu ve slavících se mobilizovala část vyhraněně extremistické scény a vyzvala k podpoře této skupiny.

Čím to je, že mají tolik fanoušků? Jejich píseň Mešita má na YouTube už přes tři miliony zhlédnutí.

Myslím, že se trefili do nastupující vlny nespokojenosti části veřejnosti z toho, jak se vyvíjí politika. Tito lidé mají obavy a Ortel jim vyhovuje i zábavovým hudebním stylem. Je to symbióza mezi akceptovatelnou hudbou pro část veřejnosti a sdílením ostrých názorů.

Takže zpívají, co veřejnost chce slyšet?

Ano, ale platí to samozřejmě jen pro část veřejnosti. A zpívají to přijatelnou hudební formou pro takovou část publika.

A měla by tato hudební forma být přijatelná pro pořadatele Zlatého slavíka?

Já bych byl pro to je nevyřazovat. Ale je to hlavně na pořadatelích. Pokud si stanoví normy, které na jednoho uplatní a na druhého ne, je to věc, která působí zvláštně (Pořadatelé před dvěma lety kvůli násilnickým textům ze soutěže vyřadili rapera Řezníka, pozn. red.). Když to ale řeknu ze sociálně-vědního pohledu – díky hlasování máme alespoň zprávu o stavu společnosti.

Pokud jsou písně Ortelu problém, tak proč lidi při předávání Slavíka nepískali? Asi je to nepobuřuje a tak kontroverzní to není, říká Michal Horáček. | Video: Filip Horký
 

Právě se děje

před 10 minutami

Španělské fotbalistky vstoupily do stávky, podpořil je Griezmann

Španělské prvoligové fotbalistky vstoupily v sobotu do stávky. Dva zápasy musely být odloženy, poté co hráčky splnily svou hrozbu z října. Fotbalistky se snaží o vyjednání nové kolektivní smlouvy s kluby, podpořila je i hvězda Barcelony Antoine Griezmann.

Fotbalistky si stávku odhlasovaly drtivou většinou na shromáždění 23. října. Poté, co ani další jednání nevedla k zažehnání sporu, ohlásila hráčská asociace AFE, jež zastupuje muže i ženy, v sobotu začátek stávky. "Dnes říkáme my fotbalistky dost!" uvedla na videu asociace reprezentační brankářka Mariasun Quiňonesová se San Sebastianu.

Svým kolegyním poslal slova povzbuzení francouzský mistr světa Griezmann, jenž hraje ve Španělsku celou profesionální kariéru. "Kamarádky z ženského fotbalu, které stávkují za svá práva, mají mou plnou podporu. Hodně štěstí!" napsal na twitteru bývalý hráč San Sebastianu a Atlética Madrid, jenž od letoška působí v Barceloně.

Fotbalistky požadují po klubech zvýšení minimální roční mzdy z 16.000 eur (přes 400.000 korun) na 20.000 eur (přes 500.000 korun). Největším problémem byla nicméně dohoda ohledně platů při částečném úvazku - hráčky chtěly minimálně 75 procent z plného profesionálního úvazku (12.000 eur), kluby byly ochotny jednat maximálně o 50 procentech (8000 eur).

Ve španělské lize hraje 16 týmů, ale jen několik je plně profesionálních. K nejúspěšnějším klubům patří podobně jako mezi muži Barcelona a Atlético Madrid. Real Madrid bude mít svůj ženský tým od příští sezony.

Ženský fotbal zažívá ve Španělsku boom od roku 2015, kdy se národní tým poprvé představil na mistrovství světa. Do ženského fotbalu začali poté proudit sponzoři a výrazně se zvýšil mediální zájem. Na zápas žen Atlética proti Barceloně přišlo v minulé sezoně na stadion Wanda Metropolitano přes 60 tisíc diváků.

Další zprávy