Vyjednávání o vládě se dala do pohybu. S nimi se na nás už zase valí balvan církevních restitucí. Přesně řečeno zpochybňování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, jehož platnost potvrdil i Ústavní soud (v červnu 2013).
V předvolební kampani hrály „církevní restituce", tedy náprava komunistických zlodějin spáchaných na církvích za minulého režimu, velkou roli. Jejich zrušení či omezení žádali komunisté (přímí následovníci těch, kteří církve okradli a léta ničili), ČSSD a prezident Miloš Zeman. Lid si zvolil změnu, mimo jiné změnu stylu politiky. Volební sliby se mají plnit. A sociální demokraté slibovali, že s církevními restitucemi něco udělají. Chtějí jejich „revizi" a roční „zmrazení" vydávání majetků.
Co je však skutečnou změnou stylu? Co nám v Česku chybí? Pocit, že žijeme v právním státu. Že tady platí právo. Že je na zákony a na smlouvy spoleh.
Kdyby se ukázalo, že zákon o náhradách ukradeného majetku byl neústavní, pak by to bylo přesně naopak. Pak by změna stylu znamenala, že se má zákon předělat, vydávání zmrazit, peníze přepočítat. Jenže Ústavní soud zákon (kromě jediného bodu, v němž zrušil jedno slovo) potvrdil.
Ohýbat právo není změna stylu
Začít změnu stylu tím, že ohnu platné právo a zruším podepsané dohody, je šílené. Není to změna stylu, ale naprosté potvrzení dosavadních moresů.
Podívejme se na „revizi" návratu majetku a vyplácených náhrad. Stát se zavázal, že 17 církvím vrátí majetek za 75 miliard korun. Zbytek za 59 miliard bude postupně splácet a splátky navýší o inflaci.
I kdyby byla právně možná (není), co by revize mohla přinést? Nižší náhrady? Méně vraceného majetku?
Náhrady byly stanoveny ve spolupráci s mezinárodní, ve věci nijak neangažovanou poradenskou a auditorskou firmou Ernst & Young. Před pěti lety se věcí zabývala i parlamentní komise. Experti z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze pro komisi vypracovali celkové hodnocení, kde byly srovnány výdaje státu na církve v letech 1948-2007 a zisky, které stát církvím nevrátil. Rozdílná částka: 168,6 miliard. Suma vyšší, než jakou stát vrací a splácí. - Takže se vracené peníze ještě o něco zvednou? Komické. Takhle to předseda ČSSD Bohuslav Sobotka s revizí rozhodně nemyslí, jak víme. On by rád církvím platil méně, nebo nic.
Pokud jde o vracení majetků, o jejich roční zmrazení - je jasně řečeno, že při vyrovnání se nesmí jít za hranici roku 1948. Stát sám kontroluje, co je vydáváno. Co na tom měnit? Jak na tom něco měnit? Co mrazit? (Nebo jde o změnu typu „mráz přichází z Kremlu"?)
Popravdě řečeno jediné, co se dá změnit, je prostě církvím nevrátit nic. Zrušit ten zákon, nedodržet ony podepsané smlouvy. Potvrdit, že nejsme právní stát, že u nás dohody a paragrafy neplatí nebo platí, jen když se to hodí.
Populisté v pasti
Tohle je past populistů, do které ve zběsilé předvolební kampani (ať už prezidentské nebo sněmovní) padli. Oni teď stojí před volbou změny - pomalé nastolování řádu a práva, nebo nezměny - pokračování v bezprávnosti.
Potíž tkví v tom, že návrat majetku církvím vyvolal hněv „širokých lidových mas". Co teď s masami? Co s předvolebními přísliby (nenecháme to tak)?
ČSSD se tváří, jako že to vyřeší. Lidovci, kteří mají tradičně blízko ke katolíkům (jsou přece tradiční stranou, jak zdůrazňoval Sobotka, to je jejich kvalita, dá se jim věřit), nic na náhradách církvím měnit nechtějí. Logicky - ono to nejde jinak než podupáním práva. Do vlády se nehrnou, počítají s tím, že se s ČSSD nedomluví. Kdyby kývli na nezákonné omezení či zrušení náhrad, zradí své voliče, jejichž hlasy pracně získali zpátky.
ANO si myje ruce. Andrej Babiš sice hojně mluvil o právním státu, jak moc ho potřebujeme, ale když dojde na lámání chleba, je mu to šum a fuk. Chce počkat, s čím přijde sociální demokracie. Je jako Pilát Pontský, počká si, až co ti druzí. Za své ANO postoj vysvětluje: „Nechtěli jsme tím říct, že zákony a smlouvy o této věci neplatí. Jde jen o to, že pokud je v dohodách k restitucím skutečně inflační doložka, může se částka vyplácená církvím zvýšit až o desítky miliard." Posléze dodává: „Při vyjednávání se budeme snažit o to, aby aspoň tato věc nebyla."
To je dikce: aby aspoň tato věc nebyla. Jinými slovy: nejlépe to celé zrušit, škoda, že to nejde. Škoda, že se ukradené majetky mají vracet či nahrazovat. Škoda, že jsme se na to 24 let po revoluci nevykašlali. - Nesmírně tuzemské. Tady se léta nevrací, nenahrazuje. Rozkrádá se, ne miliardy, ale biliony mizí v pekelném trychtýři, skoro nikdo není potrestán, nikdo nic nevrací. Amen.
Sobotka, Babiš a Zeman mohou poprosit
Na církvích se ukáže, jestli jsme právní stát, jestli chceme být právním státem. Ve skutečnosti vůbec o církve nejde. Jedná se o budoucnost státu.
Dodatek. Existuje jediné jiné než neprávní, jiné než nezákonné, protiústavní řešení - církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou se samy rozhodnou, že inflační doložku odmítnou. Nebo že si od státu nechají vrátit méně peněz.
Náhrada křivd poskytnutá skoro po čtvrt století církvím v očích sekulární veřejnosti krutě uškodila. Sobotka s Babišem, případně i prezident Zeman, by mohli církve poprosit: Pomozte nám. - Ale to není jejich styl.
A ještě něco: pokud ty peníze nepůjdou církvím, počítejme, že zahučí někde ve vytunelovaných dálnicích nebo v nějakém absurdním akvaparku. U církví je aspoň naděje, že část peněz a majetků použijí na podporu hospiců, pro staré a nemocné a na další projekty, které už dávno dělají.
