Praha - Ve středu dopoledne Miloš Zeman podepsal rozpuštění Poslanecké sněmovny. Za dva měsíce volíme. Prezident předčasné volby nechtěl, přál si, aby vláda Jiřího Rusnoka vydržela. Důkazem je úporná snaha, aby rusnokovce podpořila celá sociální demokracie, několik týdnů trvající masáž této strany, ale i snaha přesvědčit dostatečné množství pravicových poslanců. (O to se podle některých svědectví na Zemanově straně snažil třeba kmotr Tomáš Hrdlička.)

V čem tedy přímo volená hlava státu od letošního ledna uspěla a v čem naopak úspěch neslaví? Začněme úspěchy. Je jich hodně, Zeman je na vzestupu, zdá se, že se mu daří, na co sáhne. Popravdě prohra jeho vlády, to, že nedostala důvěru sněmovny, Zemana pálit nemusí. Zjevně mu o tento přechodný kabinet nijak zvlášť nešlo. Svoji destruktivní úlohu nalevo i napravo sehrál.

Takže úspěchy:

1. Po rozpuštění sněmovny bude Miloš Zeman dva měsíce na koni. Má svoji loutkovou vládu, kterou nikdo nekontroluje a která vznikla výslovně na jeho objednávku. Navíc je to vláda propagující SPOZ, Zemanovce.

Fascinující ztráta paměti českých voličů

2. Zeman snadno sestavil a prosadil svou vládu. Mnoho lidí rusnokovce-zemanovce přijalo s vděčností, vidí v nich jakousi pomstu vládě Petra Nečase (ODS). A Zeman dal tvrdou lekci sněmovně, ukázal poslancům, že se bez nich snadno a rád obejde. (Což je děsivá zpráva.)

3. Další velký úspěch Zemana: prosadil manželku exprezidenta Livii Klausovou jako velvyslankyni do Bratislavy. A kosmonauta Vladimíra Remka do Moskvy. 

V této bitvě s Karlem Schwarzenbergem (TOP 09) šlo o tři důležité motivy. Jednak o prezidentovu prestiž - byl to první střet s jeho rivalem z prezidentské volby poté, co Zeman usedl na Hrad. Porazil knížete, což Zemanovy voliče potěšilo. Zároveň ale porazil vládu. Nečasův kabinet se bránil tomu, aby si prezident mohl podle svého gusta, klientelisticky dosazovat na ambasády, koho chce.

Třetí motiv - prezidentovi šlo jistě také o to, aby aspoň z minimální části splatil dluh rodině Klausů za velmi významnou podporu v prezidentské kampani (v tomhle světě je vždycky něco za něco). Klausovi přesvědčili nemalou část pravicových voličů, aby dali hlas Zemanovi.

4. Zeman uspěl ve volbě na Hrad i přes to, že v roce 1998 uzavřel s Klausem opoziční smlouvu. Za jeho úspěch považujme i ztrátu paměti českých voličů.

Úspěšně předstírá, že není politik

5. Není pochyb, že si Zeman i po nástupu na Hrad, do funkce, do politiky, k moci, drží vysoký počet příznivců, vyznavačů. Daří se mu to, protože úspěšně předstírá, že není politik a že jde proti politikům.

6. Vytváří z Hradu silné mocenské centrum. Snadno našel řadu podporovatelů (zřejmě i mezi kmotry, jak jsme viděli při hlasování o důvěře Rusnokově vládě).

7. Zeman je, oproti svému předchůdci v úřadu, velmi úspěšný s obsazováním volných míst ústavních soudců. Nejen to, má štěstí, že Ústavní soud vede jeho přítel Pavel Rychetský, který mu pomáhá, seč umí. Před časem kupříkladu v České televizi tvrdil, že nejsme čistě parlamentní systém, ale částečně prezidentský.

8. Prezident úspěšně rozkládá sociální demokracii. To je jeho parádní part, který hraje - tah proti předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi a proti momentálně nejsilnější politické straně. Jeho ingerence do ČSSD vykazuje vysokou efektivitu, a to proto, že je neobyčejně destruktivní. Klíčovou roli v tom hraje motiv msty za to, že Sobotka a další nehodní socialisté Zemana před deseti lety nepodpořili v tehdy ještě nepřímé volbě na Hrad.

(Zeman je v destrukci velmi dobrý. Zjevně i v sebedestrukci. To, v jak neutěšeném fyzickém stavu se prezident nachází, má nepochybně na svědomí požívání alkoholu.)

9. Levou zadní destruoval koalici 101. To byl husarský kousek, který vyžadoval velké množství zákulisní práce.

Totální magnet pro hladová média

10. Megaúspěšný je Zeman v tom, jak se udržuje v neustálém centru pozornosti médií.

11. Za úspěch může považovat i to, že ho lékaři veřejně nutí začít držet dietu a omezit konzumaci lihu.

12. Má svůj velmi sledovaný rozhlasový pořad Hovory z Lán. Klaus jako premiér snil o „vládní vlnce", ale svůj osobní pořad jako hlava státu neměl.

13. Hlava státu má také svoji stranu (SPOZ), jež stoprocentně vyznává jeho hodnoty.

14. V neposlední řadě Zeman dokázal jen svým výkladem přetvořit ústavu ze základního zákona parlamentní demokracie na zákon, který podporuje autokrata prakticky ve všem, co dělá. A, jak už řečeno, Ústavní soud mlčí; jeho předseda Zemana dokonce podporuje.

15. Miloš Zeman má štěstí i v tom, že po jeho nástupu se mírně k lepšímu obrací ekonomika. (Podobně jako se to dělo za oposmlouvy, kdy se zemi bez většího přispění vlády ekonomicky celkem dobře vedlo.)

Jako by se Miloši Zemanovi všecko dařilo, jako by byl rozeným dítětem štěstěny. Jenomže část těch věcí je pouhé zdání, zdaleka je nemůžeme jednoznačně počítat mezi úspěchy. Tak třeba ono klíčové omezení pití: při nedávném projevu v Senátu, kdy Zeman napadl Nejvyšší soud, opět vypadal, že požil a že je pod vlivem tekuté návykové látky.

Neuklidil Schwarzenberga do Vídně

Jaká jsou tedy rizika a neúspěchy hlavy státu?

1. Zeman je rozený autokrat, ale pohybuje se v neautokratickém, otevřeném systému. Všecko, co dělá, analyzují média. Mnohé, nikoli veškeré jeho zákulisní kroky se rychle dostávají na veřejnost.

Brání se tím, že média, novináře, napadá, staví je na jednu úroveň s mafiemi. Ale tenhle boj v otevřeném systému nemůže vyhrát. Proč? Jeho záměry nejsou zdaleka tak čisté, jak předstírá. A ono to leze ven (viz podpora Hrdličky pro jeho vládu, viz role SPOZ ve vztahu k Rusku atd. atd.)

2. Zeman má sice svoji obslužnou, poslušnou stranu, ale podporovat SPOZ je pro něj dost riskantní. Teď pojede do krajů, začíná Zlínským krajem, a bude zjevně Zemanovce tlačit do sněmovny. Bude to strašně průhledné a rizikové. Taková podpora je zjevně nefér.

Nejen to, Zeman je se Zemanovci spojen pupeční šňůrou - bez nich by se nestal prezidentem. Co když v předčasných volbách neuspějí? Nebo co když, nedej bůh, dokonce neprojdou do sněmovny? Bude to jeho prohra.

A kdyby Zemanovci uspěli a šli do vlády s ČSSD a KSČM (nebo za podpory komunistů), Zemanovu popularitu to zas může ohrozit; ukáže se, že věci nejsou jednoduché, stát nemá peníze, je vázán Bruselem, nemůže jen tak vyhazovat. Pokud budou Zemanovci ve vládě, Zemana to bude poškozovat. Proto se je možná bude snažit udržet mimo vládu.

3. Prezident se marně, neúspěšně pokusil zbavit silného soupeře. Nyní vyšlo najevo (v nedělních Hovorech z Lán), že Schwarzenbergovi nabídl post velvyslance ve Vídni. Tah průhledný jak dívčí mokré tričko. Chtěl eliminovat soupeře. Člověku, o kterém neřekne dobré slovo, nabídne post ambasadora ve Vídni. Podivné.

Neovladatelný Senát

4. Podle několika zdrojů Zeman moc chtěl, aby Ústavní soud zamázl církevní restituce. Nepodařilo se mu to, většina ústavníků na takový požadavek neslyšela.

5. S tím úzce souvisí další neúspěch. Zemanovi se nedaří do Ústavního soudu nacpat lidi, které by chtěl. Nyní neuspěl se soudcem Janem Sváčkem. Poměr hlasů senátorů byl 30 pro Sváčka, 45 proti. Zeman poté oznámil, že Senátu ani nebude navrhovat právníka Zdeňka Koudelku; jeho podíl na lednové amnestii byl prý nikoli zanedbatelný.

6. Zeman ovládá kdeco a kdekoho, ale, jak se ukázalo při hlasování o soudci Sváčkovi, Senát mu nepatří, jedná samostatně. I to je neúspěch.

7. Do politiky se zřejmě vrátí Václav Klaus. Ne hned, ale později, možná při eurovolbách. Exprezident sice už pravil, že se Zemanem nehodlá bojovat (to od něj ani nikdo nečeká). Ale pokud se Klaus vrátí, stane se dalším magnetem pozornosti a Miloši Zemanovi odebere kus cenné mediální pozornosti.

8. Zemanovy kroky jsou, jak už naznačeno výše, průhledné. Politika a veřejný prostor jsou plné výhrad vůči jeho destrukci ústavy, vůči jeho destrukci parlamentního systému.

9. Zeman veřejně napadl Nejvyšší soud. Neudržel se. To je jeho velká slabina: prostě se neudrží. Úspěšná hlava státu musí dbát na to, aby justice byla nezávislá. Nestačí pěstovat si jen Ústavní soud.

Zemanovci chytli nakažlivou nemoc velkých stran

10. Prezidentova strana, Zemanovci, chytila stejnou nakažlivou chorobu jako velké partaje. SPOZ zjevně ovládá parta lidí, kteří jdou za kariérou, výdělkem a mydlí se hlava nehlava. V posledních dnech se objevily informace o nákupu černých duší ve SPOZ, o diktátu shora, nedemokratických postupech. Co jiného se dalo čekat?

Tyto praktiky známé z ODS a ČSSD vyvolávají u „obyčejných" členů spozky odpor. Nečekali v této „jediné spravedlivé straně", že vše řídí jeden dva lidé (a předseda mezi ně nejspíš nepatří).

11. Zeman má výhodu - je sám. Nemusí se dohadovat, hledat většinu. Zároveň je to nevýhoda: jeho obrovskou agendu musí řídit víc lidí, na nich je pak závislý a oni s ním (podle více svědectví z prezidentova okolí) manipulují.

12. Zeman na sebe strhává obrovskou pozornost, ale to ho vyčerpává a je to na něm často vidět.

13. Jeho snaha rozvrátit sociální demokracii je veřejně známa. Stejně tak je známo, kdo mu v ČSSD slouží (Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach a další). To je nevýhodné, dlouhodobě nelze držet pozici destrukčníka a páté kolony.

14. Největším Zemanovým neúspěchem ovšem je, že nedodržel svoje slovo z inauguračního projevu. Nespojuje, ale jen a jen dělí. On sám je zatím v té neustálé destrukci úspěšný, ale zemi škodí. Úspěšný prezident nemůže škodit státu, který reprezentuje.

Jak vidno, megaúspěšný prezident také v lecčems selhává a prohrává. Jeho hvězda letí vzhůru, ale zároveň hoří a je spalována.