Nejdůvěryhodnějším politikem České republiky je Tomio Okamura, zní zpráva pondělního dne, které věříme, protože ji zveřejnilo seriózní Centrum pro výzkum veřejného mínění. Čtyřicet sedm procent a první místo v žebříčku pro politika, jehož média po zásluze nálepkují jako xenofobního populistu.
Co z toho plyne? Optimista by řekl, že zas taková senzace ani hrozba to není.
Zaprvé, vidíme jen průzkum obliby, ne výsledek voleb. Odpovědi byly nezávazné, tazateli můžete směle říkat, co je vám libo, aniž byste museli uvažovat, co to přinese a co by volba jednoho muže nebo ženy znamenala. (K tomu doporučujeme malý test: Zkuste z hlavy vyjmenovat alespoň tři další politiky z řad hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.)
Zadruhé, konkurence je mimořádně slabá, protože veřejné mínění víceméně proklelo politiky jako „druh", takže postavení neopolitiků Okamury a Babiše na čele důvěryhodnosti není až takovým překvapením. Stačí si vzpomenout na žebříček prestiže povolání, kde se poslanec a ministr krčili na konci spolu s novináři, uklízečkami a kněžími. Kdo se politikům podobá nejméně, má vyhráno.
Zatřetí, průzkum doporučujeme nepřeceňovat, protože ho onehdy dlouhé měsíce vedl jistý Stanislav Gross. Hlas lidu mívá hodně zvláštní nápady.
Začtvrté, dlouhodobě nehraje hlavní roli ani tak důvěryhodnost a popularita dotyčných, ale jejich obecná známost. Respektive neznámost. Okamuru a Babiše neznají pouhá dvě procenta dotázaných. Kdežto 12 z 27 politiků, kteří v žebříčku figurují, je neznámých přibližně polovině občanů. To se pak body sbírají těžko. Okamura je celebrita, dlouhodobá práce na televizní obrazovce a v PR cestovního ruchu se zúročila.
Veřejné mínění víc než kdy jindy oceňuje spíš „přísliby" než politiky ve službě. Jestli bude Babiš ministrem financí, bylo by velkým překvapením, kdyby si své skóre udržel.
Druhá nejzajímavější zpráva z výzkumu se mimochodem týká jeho před-předchůdce Miroslava Kalouska. Toho sice také všichni znají, ale nedůvěřuje mu neuvěřitelných 85 procent lidí. To je, při všech oprávněných výhradách k jeho osobě, nespravedlivá bilance. A další důkaz, že průzkum důvěry je lepší číst jako „zchlazení žáhy" a „dopis Ježíškovi" než zprávu o politicích z masa a kostí.
Ale abychom se jen nechlácholili: Představme si, že se blížíme do éry referend - vždyť nejen Tomio Okamura, i vládní koalice je jim nakloněna. V tom případě se tato zpráva o stavu veřejného mínění dá číst i dost pesimisticky.
