Koaliční smlouva prošla vedením ČSSD jak mačeta banánem. Jednomyslně. Celostátní konference lidovců ji též přijala, i když nikoli všehlasně. Demonstrovaná, nerozborná jednota je vždycky podezřelá. ANO zjevně také nemá s dohodnutým společným postupem problém. Takže už zbývá „jen" rozdělit ministerstva, nasázet tam odborníky či lidi blízké předsedům a Bohuslav Sobotka může nastoupit do dalšího kola mače - do rvačky s Milošem Zemanem o své lidi.
Je to vždy složitost, mají-li se dohodnout tři. Obvykle se dva spojí proti jednomu. V koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL se spojují dva velcí proti jednomu malému. Od začátku je ten malý štve a dráždí. Čím? Že vůbec něco chce, že není rád, že je rád. Že jedná svéprávně.
Dva velcí chtějí malým lidovcům podstrčit dvě ministerstva - kulturu a zdravotnictví. Už ten výběr je vražedný. Ministr kultury má gesci mimo jiné také za správu církví. Bolavým palcem této koalice je navracení komunisty ukradeného majetku církvím. ČSSD si to představuje tak, že bude vydávání co nejvíc brzdit, bude se snažit zlomit katolíky, evangelíky a židovskou obec, aby se nechali okrást podruhé. (Už dnes zaznívají z některých farností hlasy, že návrat lupu lid tak rozlítil, že raději ani nebudou o některé budovy, lesy a polnosti žádat.) A lidovci se na to mají z oken kulturního ministerstva mlčky dívat. Logické by přece bylo, kdyby po zběsilé protirestituční a proticírkevní kampani obsadili kulturu sociální demokraté.
Obávané bílé pláště
Zdravotnictví je rovněž pytel zmijí. Podivuhodné: sociální demokraté léta zuřivě kritizovali zdravotní reformy pravice, byla to jejich doména, ale najednou cpou tento nadmíru citlivý, složitý resort lidovcům. Co to? Tah průhledný jak pauzák. Vést zdravotnictví s sebou nese velké riziko, že se ministr bleskově ocitne v konfliktu s lékaři a zdravotním personálem. To jde raz dva. Než se naděješ, hrozí tu stávky a úprk bílých plášťů do Německa a do Rakous. Zdravotnictví je malér a zůstane malérem.
Ty dva vánoční dárky pro lidovce (zdravotnictví a kultura) připomínají dopisní bombu v navoněné obálce. Sobotka počítal s tím, že lídr KDU Pavel Bělobrádek je zároveň holobrádek a že se jeho volbami vzkříšená strana nebude umět bránit tlaku dvou velkých partají.
ČSSD a ANO vadí i požadavek lidovců, že chtějí vést tři resorty. První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka, který v nepřítomnosti Bělobrádka (dlel v USA) vedl jednání, logicky argumentuje, že dvě ministerstva nestačí: „Získali jsme přes 330 tisíc hlasů, více než třetinu toho, co ANO, a v porovnání s ČSSD to byla třetina hlasů." Sobotka navrhuje, aby jeho kabinet měl 17 členů: 8 ČSSD, 7 ANO a 2 lidovci. Dvě křesla pro KDU-ČSL potom vypadají trochu jako vtip, trochu jako výsměch svalovců.
Levice vnímá lidovce jako takové malé škůdce. Její představa vypadá takto: Buďte rádi, vy prckové, že jsme vás do vlády vzali. Jste tam do počtu. Jste tam jen proto, že s komunisty většinu nemáme a vládnout s Okamurou, to by bylo jako řídit auto, které má zevnitř neprůhledná skla.
Sobotka je pro Zemana puding
Když se však člověk podívá na vládu očima lidovců, vypadá to rázem úplně jinak. Vládnout s ČSSD a ANO je velké riziko. Nejde jen o lidi, jako je David Rath či Roman Houska. Ve hře jsou kraje ovládané oranžovými a mnohé další maléry, o kterých pravidelně čteme a slyšíme. Sociální demokracie, i když vypadá jako Jediná Spravedlivá a Protikorupční, má velmi podobné problémy, jaké ničily ODS.
Sobotku čeká nekonečná bitka uvnitř strany, která je rozpůlená, ale taky pokračující vleklý souboj se Zemanem. V rozhovoru pro TV Nova tuto neděli český prezident přirovnal předsedu ČSSD k pudingu. Řekl, že Bohuslav Sobotka premiérem ještě nebyl a že se tedy teprve uvidí: „Puding nejlépe ochutnáme tím, že ho sníme." Pomiňme zjevnou nesmyslnost toho výroku. Podstatné je, jaké vlastnosti má puding - je to něco jako rosol nebo želé. Jak mi řekla jedna znalkyně: „Je to měkoučký a třese se to." Vidět takto „svého" budoucího předsedu vlády, to je síla.
Velká neznámá, potenciální riziko, je také ANO 2011 Andreje Babiše. Nechme teď dřímat lustrační potíže předsedy hnutí. Nejde jen o ně. Jasné je, že pro Babiše je klíčové zemědělství (tam leží jeho zájmy), ale také průmysl. Podle kuloárních informací už si mezi místními byznysmeny hledá někoho, kdo by mu „dohlédl" na ČEZ (polostátní gigant má na starosti ministerstvo financí a na to si brousí zuby Babiš). Podle některých dohadů by tím „správcem" (zřejmě zákulisním) mohl být kupříkladu Daniel Křetínský... Je též jasné, že Babiš nechce lidovce na zemědělství. Nejspíš si myslí, že se lépe dohodne s ČSSD než s Bělobrádkem.
Podpora vědy? Jen na papíře
Lidovci, jak víme, usilují o zemědělství. A nevadil by jim ani průmysl nebo resort práce a sociálních věcí. Ostatně představa, že ministerstvo průmyslu připadne Milanu Urbanovi z ČSSD, také jen těžko vyvolá nadšení. Vzpomeňme na jeho výlet do toskánského Monte Argentaria v roce 2009. Několik dní poté, co byl schválen podivný zákon o emisních povolenkách (pro ČEZ velmi výhodný), trávil dovolenou u moře s Mirkem Topolánkem, Alešem Řebíčkem (oba ODS), ale také s lobbisty napojenými na ČEZ. Přítomen byl tehdy kupříkladu Vladimír Johanes.
Pro Bělobrádkovy lidovce existují i jiná nemalá rizika. Příklad. V koaliční smlouvě se mluví o zásadní podpoře vědy. Zní to náramně. Ale minulý pátek 13. prosince to ve Sněmovně vyhlíželo opačně. Poslanci rozpočtového výboru sebrali Grantové agentuře, která u nás podporuje základní výzkum, 57 milionů! Nikoli podpora vědy, ale její další osekávání. Na papír se strašně snadno namalují proklamace. Vypadá to růžově. Ale realita je pak skoro vždycky podstatně odlišná.
Předkládá se nám, že lidovci jsou vyděrači a kazisvěti. Ale dost možná jednají v našem zájmu. Pokud to má být TROJkoalice, a ne DVOJkoalice s jedním přívěskem, pak musí ČSSD a ANO brát své „černé trpaslíky" vážně.
