Ve svahu nad pověstnou klasicistní usedlostí Bertramka stojí v ulici U Mrázovky č. 7 (na mapě: 1) zvláštní vila, kterou si v roce 1931 nechal pro svou rodinu postavit podnikatel Emil Picka. Patrová stavba je na první pohled netypická tvarem střechy, která připomíná převrácený člun, a svými výraznými komíny. Takzvaná kýlová střecha je navíc pokryta břidlicí. Vilu v duchu moderního tradicionalismu vyprojektoval jeden z nejvýznamnějších brněnských architektů meziválečného období Arnošt Wiesner (1890-1971).
Tento velmi plodný autor navrhl například pozoruhodnou budovu krematoria na Ústředním hřbitově v Brně či ceněnou brněnskou vilu Stiassni. Wiesner prchl z Československa před nacisty, pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně a ve Velké Británii zůstal a tvořil i po válce. Je například podepsán pod projektem souboru škol sv. Mikuláše v sousedství liverpoolské katedrály.
O něco výše v ulici U Mrázovky prochází dramatickými opravami - připomínajícími spíše demolici - funkcionalistická vila (č. 13 / na mapě: 2) z roku 1937 pražských židovských architektů Ernsta Mühlsteina (1893-1968) a Victora Fürtha (1893-1984), tvůrců mnoha pražských vil či nájemních domů - například obchodního paláce Te-Ta v Jungmannově ulici.
I oni před rozbitím Československa nacisty uprchli do zahraničí, Fürth nejprve do Anglie, kde svými projekty významně přispěl k poválečné obnově Londýna a stal se členem Královského institutu britských architektů, později se přesunul do USA.
Mühlstein emigroval do Austrálie. Odkaz tohoto kdysi slavného pražského ateliéru tak lze vysledovat po celém světě - v americkém Ohiu či Indianě, v australském Melbourne, italské Cortině d´Ampezzo… všude tady stojí vily, výstavní pavilony či veřejné budovy jednoho z této dvojice.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
V navazující ulici Na Cihlářce stojí funkcionalistická vila (č. 10 / na mapě: 3) vystavěná v roce 1932 pro právníka Josefa Winternitze, jehož rodina v ní bydlela do roku 1941, než ji nacisté odvlekli do Osvětimi. Je dílem významného rakouského architekta Adolfa Loose (1870-1933) a jeho žáka Karla Lhoty (1894-1947), kteří mimo jiné vytvořili proslulou Müllerovu vilu v pražských Střešovicích.
Stejně jako u Müllerovy vily se jedná o mohutnou kubickou stavbu s odstupňovanými hmotami, ve které se plně uplatnil princip "raumplanu" - vnější podoba stavby se částečně odvíjí od vnitřního uspořádání a podřizuje se funkci jednotlivých místností, které se prolínají v různých výškových úrovních. Tato pak v interiéru vytváří unikátně členěný prostor.
Na dohled je pak pod č. 14 (na mapě: 4) další reprezentant funkcionalismu a teorie raumplanu, vila, kterou roku 1936 navrhl pro rodinu ředitele Trejbala architekt František Zelenka (1904-1944), představitel legendární skupiny Devětsil, scénograf a spolupracovník Jiřího Voskovce a Jana Wericha v Osvobozeném divadle. Zelenka s celou svou rodinou zahynul v Osvětimi či během transportu do tohoto koncentračního tábora.
Ulice Na Cihlářce tvoří široky oblouk, který ústí na prostranství, kde se sbíhá šest místních ulic včetně té U Šalamounky. V ní stojí řadový funkcionalistický dům (č. 5 / na mapě: 5), který si objednal významný teoretik umění Karel Teige a jeho sestra Jana u jejich dlouholetého přítele architekta Jana Gillara (1904-1967), jehož životním dílem je impozantní funkcionalistický soubor budov francouzských škol postavený v letech 1931-34 v Dejvicích.
Navazující ulicí K Popelce a Peroutkova se lze vrátit na popisované prostranství a odtud ulicí U Smíchovského hřbitova mezi vilky U Malvazinky. Nedaleko odtud leží malebná kolonie malých řadových domečků, které tak trochu připomínají Zlatou uličku na Pražském hradě. Kolonie ohraničená ulicemi Přímá, Pravoúhlá a Xaveriova vznikla krátce po 1. světové válce pro nižší střední třídu (na mapě: 6).
Zpět do ulice U Malvazinky. Zde jsou dvě zajímavé funkcionalistické vily (č. 9 a 13 / na mapě: 7 a 8), které v letech 1933-1935 navrhl žák slovutného Josefa Gočára z Akademie výtvarných umění Otakar Chodounský. Zajímavě řešená je zejména lodžie v posledním patře prvního domu obrácená na sever.
Přilehlá ulice U Klavírky navazuje na hlavní Na Václavce. A právě zde stojí pod č. 46 (na mapě: 9) pozdně secesní vila s geometrickým dekorem nazvaná Na Klavírce, již vyprojektoval architekt František Kavalír (1878-1932), autor mnoha pražských vil či Hotelu Grand v Českých Budějovicích.
Další zajímavá stavba, podle které se dokonce jmenuje celá ulice, se vypíná o něco níže. Vila Václavka (č. 32 / na mapě: 10) byla postavena v roce 1903 v historizujícím stylu neorenesance podle návrhu smíchovského architekta Aloise Kordy. Dům je bohatě zdobený sgrafitovou výzdobou malíře Františka Koblihy s motivy odkazujícími na českou historii - fasáda "vypráví" o českém knížeti Břetislavovi I., o Přemyslu Oráčovi nebo o jeho manželce kněžně Libuši. Sídlila zde vyhlášená "Bělouškova zahradní restaurace na Václavce", která je tu dodnes. Na terase na východní straně domu bývala dříve dekorativní dřevěná nadstavba střechy.
Kolem hospody se táhnou schody do ulice U Nikolajky. A zde v prudkém svahu stojí činžovní vila (č. 31 / na mapě: 11) z roku 1904, která nezapře svůj secesní charakter - štukové reliéfní vlysy, ornamentální dekor pod střechou či kované prvky zdobící atiku. Dominantním elementem na fasádě domu, navrženého opět architektem Aloisem Kordou, je však kolorovaná socha Panny Marie. Ulici lemují další zajímavé vily a domy popsané ve fotogalerii přiložené k tomuto textu.
Vraťme se propojovacími schody na ulici Na Václavce, protože zde stojí další pozoruhodná stavba architekta Kordy, kterou si postavil sám pro sebe. A evidentně se nerozpakoval brzdit okázalost snad až výstřednost. Vila Helenka ( na mapě: 15) vyniká působivým členěním hmot a dominantní věží s kruhovými okny, vyřezávanými balkony, sloupovým portikem před vstupem a zejména bohatou secesní výzdobou, kterou stejně jako u vily Na Václavce zhotovil malíř František Kobliha. Dekorativní květinový ornament, postava anděla s rozepjatými křídly či sluneční hodiny v podobě slunce se běžně na pražských fasádách nevídají.
O něco níže zaujme řada domů (č.14-20 / na mapě: 16) postavených ve stylu geometrické secese s hrázděnými arkýři, které připomínají stavby spíše v Bavorsku či Tyrolsku. Naproti si všimněte domu (č. 5), na jehož fasádě je ploška s nápisem odkazujícím k románu Dům na předměstí od spisovatele Karla Poláčka: Srdce lidské, nebuď srdcem ješitné šelmy. Pod ním je nenápadný areál Smíchovské vodárny ( na mapě: 17) postavený v letech 1903 -1904 v neorenesančním stylu se zdivem z neomítnutých režných cihel.
Níže v zatáčce mezi budovou Husova sboru a evangelickým kostelem se vstupuje do parku, který přiléhá k barokní, novogoticky upravené vile Santoška, jež je jedinou budovou zbylou z původní usedlosti. Cesty se tu klikatí mezi stromy a sochami předního českého pozdně barokního až rokokového sochaře Františka Ignáce Platzera. Nahoře je park ohraničen ulicí Nad Santoškou a na jejím konci - u Pavího vrchu - si v roce 1930 postavil funkcionalistickou vilu (č. 1 / na mapě: 19) architekt Josef Karel Říha (1893-1970), projektant budovy Báňské a hutní společnosti v pražské Vladislavově ulici či obchodního domu Ferra na Florenci.
Sousední robustní budovou s impozantním výhledem na panorama Prahy je honosná vila ( na mapě: 20) uhlobarona Otokara Kruliše-Randy. Právě ta se stala při Pražském povstání v květnu 1945 útočištěm jednotek SS. Od znárodnění roku 1948 nepřehlédnutelnou vilu využívá ministerstvo vnitra. Za socialismu zde byla jedna z rušiček zahraničního rozhlasového vysílání. Otokar Kruliš zemřel v komunistickém žaláři na Mírově.
Za zmínku ještě stojí ulice Na Doubkové, která se táhne na úpatí parku Santoška a v níž stojí zajímavá vila Santa (č. 2), vedle v č. 4 ( na mapě: 21) žil literární kritik, novinář a spisovatel F. X. Šalda. Působivý je i nedaleký nenápadný park Na Skalce s umělou skálou, jezírkem či litinovým altánkem.
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (1. série)
- Vinohrady: čtvrť, kde vznikal nový sloh, scházela se elita i svobodní zednáři
- Hodkovičky: lesní čtvrť, která pamatuje řádění gestapa i šíleného liliputána
- Hanspaulka: čtvrť, kde zatýkali generály, a místo tragédie Lídy Baarové
- Barrandov: "zakletá" čtvrť vil, jejichž majitele ničily zvrácené režimy
- Podolí: čtvrť vil různých stylů, slavných domů i "sovětského" města ve městě
- Strašnice: čtvrť vil slavných herců a luxusního bungalovu, z něhož prchl Gott
- Bubeneč: luxusní čtvrť pro smetánku. Pohádkové vily jako plátno pro malíře
- Baba: pravoúhlý svět, v němž nejslavnější architekti předvedli budoucnost
- Malvazinky: vily, u nichž je prostor v různých úrovních a omítky vyprávějí
- Ořechovka: tady žili umělci, prezidenti Havel i Klaus či nacista Eichmann
- Troja: čtvrť, v níž stavěla režisérka Chytilová a na své vile dřel Zátopek
Zajímavé odkazy
Praha neznámá / Slavné vily / Památkový katalog NPÚ / Prázdné domy / Baba 1932 / Barrandov 1928
