Patří mezi výrazné osobnosti nejen v divadle a filmu, ale i na rozhlasových vlnách. Za své role získala Vilma Cibulková Českého lva, dvě Thálie, za dabing cenu Františka Filipovského a stala se opakovaně i Neviditelnou herečkou roku. Rozhlasový mikrofon jí prý učaroval, a když načítá audioknihy, celému procesu dává až výjimečnou péči.
"Pro mě je to dost dlouhý proces. Samozřejmě že se seznámím nejen s románem, který mám načíst, ale i s jeho autorem a jeho jinými díly," vysvětluje herečka, podle které je dabing opravdu "mravenčí" práce.
Cibulková v rozhovoru přiznává, že si při natáčení potrpí na jednu specifickou věc a nejraději by ji prý udělala i ve studiu Spotlightu. "Víte, čeho jsem zalitovala, jak jsme sem rychle vběhli? Že jsem neměla čas se zout," upřesňuje herečka, která podle svých slov nejraději natáčí bez bot nebo v přezůvkách, a dokonce si to prosadila i v mnohých divadelních hrách. "Proč se zouvám? Je to velmi prozaické - je to kontakt se zemí. Mně se tak lépe myslí," vysvětluje.
Herečka v rozhovoru přiznává, že dnes už nerada hovoří o své minulosti spojené se závislostí na alkoholu. O svých zkušenostech se prý rozhodla mluvit v době, kdy bylo tohle téma velkým tabu, a štve ji, že i v současnosti je opředeno předsudky. "Svoje dějiny ale přece nebudu převracet anebo se za ně stydět. Všechno, co mě v životě potkalo, bylo z 99 procent tak pozitivní, že bych to dokázala podělit třeba mezi čtyři životy. A je velmi zdravé se přijmout taková, jaká jsem," hodnotí svoji životní cestu Cibulková.
