Hoch od Bobří řeky, jenž v 93 letech pracoval ve vedení Skauta a spal ve stanu. To byl Jiří Navrátil

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
Aktualizováno 18. 1. 2017 9:51
Když vzpomínám na pana Jiřího Navrátila, který až do své pondělní smrti vykonával funkci 1. místopředsedy Skauta, vybaví se mi několik věcí. Třeba jak jsem si myslela, že rok narození 1923 je překlep a že místo dvojky měla být trojka. Nebo jak jsme si posílali tam a zpět opravy v článku a on se z něj stále snažil vymýtit můj údiv nad jeho věkem. Nebo jak se směje mému dotazu, kdy naposledy spal ve stanu a jedl z ešusu, protože této činnosti nikdy nezanechal. A moje úplně poslední vzpomínka je, jak na konci května 2016 předával ceny mladým dobrovolníkům Gratias Tibi. Ve foyer se pak připojoval k hloučkům studentů a trousil své jedinečné poznámky. Přišel mi skoro jako hlavní hvězda večera.
Jiří Navrátil
Jiří Navrátil | Foto: Aktuálně.cz

Prvního místostarostu Junáka, českého skauta Jiřího Navrátila, jsem poprvé zaregistrovala v roce 2012 na jedné z akcí ke sto letům Skauta. Později jsem si o jeho pohnutém osudu četla na stránkách Ústavu pro studium totalitního režimu – o jeho výsleších na gestapu, o aktivní účasti v Pražském povstání, o tom, jak ho komunisti odsoudili na dvacet let za velezradu a prošel si těmi nejhoršími lágry a věznicemi.

Zarazil mě věk narození – 1923. Tomu jsem se musela zasmát. Chtějí mi snad namluvit, že tomu statnému, svižně chodícímu a neskutečně ironickému pánovi s mladým zvučným hlasem ze skautských oslav tehdy bylo téměř devadesát? Snad téměř osmdesát, ne? Jenže pak mi selský rozum napovídá– když se aktivně účastnil Pražského povstání, tak mu tehdy asi nebylo dvanáct... Pak jsem se ještě dočetla, že ho v legendárním oddílu pražské Dvojky vedl Jaroslav Foglar a byl tedy jedním z "Hochů od Bobří řeky". Nedalo se nic dělat, musela jsme se smířit s tím, že tento pán je devadesátník, ačkoliv tomu nic nenasvědčuje.

Když 24. dubna 2016 na svátek sv. Jiří vykázal horlivý policista skauty, kteří si chtěli na nádvoří Pražského hradu zazpívat po slavnostní mši hymnu, volala jsem do Skauta, zda bych s někým o tom mohla udělat rozhovor. Mluvčí mi nabídla možnost oslovit Jiřího Navrátila. Jenže telefon nebral, na e-mail neodpovídal. Kontaktoval mě asi o týden později, kdy už bylo dávno po aféře, a vyjmenovával mi, co má všechno na starosti, co všechno musí jako první místopředseda Skautu dělat a že krom toho ještě píše a rediguje články a překládá. Dohodli jsme se tedy na delším nadčasovém rozhovoru.

Jenže jsem se hned na začátku neopatrně přeptala na věk, že mi to jako stále nejde do hlavy, jestli mu je skutečně nyní už třiadevadesát. "Ale dejte pokoj s číslovkama! Kdo by je bral vážně? Vadí mi, když mi je každou chvíli někdo vnucuje!“ pustil se do mě. "Velice mi vadí, když lidé sprásknou ruce a diví se mému věku. Jako bych byl nějaká rarita. Skrývá se v tom i určitá diskriminace. Musím vám prozradit, že na tohle jsem dost ješitnej!"

Vzpomínání Jiřího Navrátila. Jak se snažil o útěk z jáchymovského tábora:

Video: Post Bellum

Ani druhou otázku jsem nepoložila nejvhodněji: „Kdy jste naposledy spal ve spacáku pod stanem nebo jedl z ešusu?“ Pobaveně se zasměje: „Vy asi teď čekáte, že budu lovit v paměti, jestli to bylo před deseti lety, nebo spíše před dvaceti, že jo?“

Oznamuje mi, že se skautských akcí samozřejmě účastní pořád. „Ve stanu a ve spacím pytli se občas vyspím na některé Lesní škole pro skautské vůdce, pozvou-li mě na přednášku. A prosím pěkně, z 'ešusu' zásadně nejím už od svých nováčkovských dob, takový císařsko-rakouský výraz byl pronásledován. Měli jsme prosím jídelní misku. Jsou to sice dvě slova, ale doložíme si je. Do řady na jídlo si s ní občas stoupnu – ovšem je teď mnohem onačejší, nerezová," směje se.

Bavíme se o jeho vyšetřování Gestapem, o pokusu o protikomunistický puč a jeho trestu dvaceti let za velezradu. Opatrně zabrousím k ožehavému tématu těch nejhorších lágrů a věznic, kterými si prošel. Již jsem několikrát dělala rozhovor s politickými vězni z 50. let a vždy mám takový rozpolcený pocit, když se zpovídaným seniorům začne chvět hlas a v očích se jim objeví slzy. Je mi to pak takové trapné oživovat jejich staré rány, ale na druhou stranu si říkám, že je dobře, aby se tyto příběhy stále připomínaly. Jenže pan Navrátil mi tento okamžik značně usnadnil. Úsměv ho neopustil ani teď a s noblesou a svým typickým ironickým nádechem v hlase mi řekl:

„Já zhlédl třeba Ruzyni, Pankrác, Bory, Mírov, Pardubice, Ilavu a další, co komunismus mladým lidem nabízel. Ve sbírce mi chybí Valtice – inu, jak zpívá Jaroslav Uhlíř v písni Ani k stáru – ‚teď už to asi nedohoním‘.“

Se stejným humorem mi pak líčí, jak po propuštění v roce 1960 na amnestii čistil bazény v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. V odlehčeném a přátelském duchu se nese celý rozhovor. Jenže pak mi od něj přišla autorizace výsledného článku. „Srdce mi to může utrhnout, ale musím Vás obtěžovat prosbou o několik úprav,“ začíná jeho e-mail. Následuje pak několik zcela červených stran plných oprav.

Jiří Navrátil předává s operní pěvkyní Soňou Červenou cenu Gratias Tibi v kategorii ZŠ. Zvítězil projekt Žijí mezi námi, zaměřený na cizince.
1:12
Jiří Navrátil předává s operní pěvkyní Soňou Červenou cenu Gratias Tibi v kategorii ZŠ. Zvítězil projekt Žijí mezi námi, zaměřený na cizince. | Video: Zuzana Hronová

„Nesmíte se na mě hněvat, já jsem řadu let redigoval texty v nakladatelství i v redakci,“ směje se na mě pan Navrátil, když se potkáváme na konci května 2016 při udílení cen mladým dobrovolníkům „Gratias Tibi“. On předává ceny s operní pěvkyní Soňou Červenou, papír čtou společně na přeskáčku, výborně se u toho baví a člověk žasne, že této paní je 91 let a stále hraje a zpívá a tomuhle pánovi je o dva roky více a stále vykonává funkci skautského místopředsedy, spí ve spacáku a jí z ešusu, pardon, tedy z jídelní misky.

Po skončení slavnostního pořadu ho pozoruji ve foyer, jak neustále chodí do hloučků mladých lidí a za chvíli je již v jejich středu, cosi jim vypráví a všichni se výborně baví. Tenhle člověk je neskutečně duševně mladý, žasnu. Když večer končí, říká mi, že to bylo fajn a že je vidět, jak jsou dnešní děti šikovné a mají srdce na pravém místě. Tuhle větu vám řekne málokterý senior.

Když si po sobě čtu tyto řádky, polévá mě horkost a zmocňuje se mě nervozita. Vzpomenu si totiž na několik dobře míněných rad, které mi pan Navrátil udělil, když jsme spolu dolaďovali zmíněný článek: „Úvodem bych Vám rád kolegiálně připomněl úskalí a obtíže s tzv. Ich formou. I když samozřejmě vím, že to víte. Souhlasím s průzkumem – byť už starším –, že posluchači i čtenáři ji vlastně nemají rádi.“

Tak se Vám, pane Navrátile, moc omlouvám, to je tak, když dobře míněné rady dopadají na neúrodnou půdu...

Objevují se lidé, kteří chtějí sjednocovat národ, ale ve jménu čeho? Už Masaryk říkal, že v každém národě je patologická sedlina, říká Jiří Navrátil. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 5 hodinami

AC Milán vydřel remízu 1:1 s Udine a na Inter ztrácí tři body

Fotbalisté AC Milán ve 25. kole italské ligy doma zachránili remízu 1:1 s Udine až díky gólu z penalty ze sedmé minuty nastavení. "Rossoneri" z druhého místa neúplné tabulky ztrácejí tři body na městského rivala Inter, ale lídři Serie A mají k dobru čtvrteční utkání v Parmě.

AC Milán se bez zraněného kanonýra Zlatana Ibrahimovice trápil a na San Siru se v 68. minutě jako první prosadil Rodrigo Becao. Hosté z Udine dlouho sahali po nečekané výhře, ale v nastavení Jens Stryger Larsen zahrál v šestnáctce rukou a spolehlivý exekutor AC Franck Kessié z penalty nezaváhal.

Záložník Antonín Barák přispěl k vítězství Hellasu Verona 3:0 na stadionu Beneventa. Za hosty se v první půli prosadil Davide Faraoni a vlastní branku si vstřelil Daam Foulon. Po změně stran zvýšil Kevin Lasagna. Hellas poskočil na osmé místo.

Další český reprezentant Jakub Jankto odehrál za Sampdorii závěrečnou půlhodinu při venkovní remíze 1:1 s městským rivalem FC Janov. Gólfový účet derby v 52. minutě otevřel Davide Zappacosta, v 77. minutě odpověděl další obránce Lorenzo Tonelli. Sampdoria zůstala desátá a tři kola čeká na plný bodový zisk.

Italská fotbalová liga - 25. kolo:

Sassuolo - Neapol 3:3 (34. vlastní Maksimovič, 45.+1 Berardi z pen., 90.+5 Caputo - 38. Zieliňski, 72. Di Lorenzo, 90. Insigne z pen.), AC Milán - Udine 1:1 (90.+7 Kessié z pen. - 68. Rodrigo Becao), Benevento - Hellas Verona 0:3 (25 Faraoni, 34. vlastní Foulon, 50. Lasagna), Bergamo - Crotone 5:1 (12. Gosens, 48. Palomino, 50. Muriel, 58. Iličič, 85. Mirančuk - 23. Simy), Cagliari - Boloňa 1:0 (19. Rugani), FC Janov - Sampdoria Janov 1:1 (52. Zappacosta - 77. Tonelli), Fiorentina - AS Řím 1:2 (60. vlastní Spinazzola - 49. Spinazzola, 88. Diawara).

Tabulka:

1. Inter Milán 24 17 5 2 60:24 56
2. AC Milán 25 16 5 4 48:30 53
3. Bergamo 25 14 7 4 60:32 49
4. Juventus Turín 24 14 7 3 48:20 49
5. AS Řím 25 14 5 6 50:38 47
6. Neapol 24 14 2 8 52:28 44
7. Lazio Řím 24 13 4 7 38:32 43
8. Hellas Verona 25 10 8 7 34:27 38
9. Sassuolo 24 9 9 6 40:37 36
10. Sampdoria Janov 25 9 4 12 34:37 31
11. Udine 25 7 8 10 27:34 29
12. Boloňa 25 7 7 11 32:38 28
13. FC Janov 25 6 9 10 27:37 27
14. Fiorentina 25 6 7 12 26:38 25
15. Spezia 25 6 7 12 32:46 25
16. Benevento 25 6 7 12 25:47 25
17. Cagliari 25 5 6 14 27:41 21
18. FC Turín 23 3 11 9 33:41 20
19. Parma 24 2 9 13 19:47 15
20. Crotone 25 3 3 19 24:62 12
před 7 hodinami

Kanadský soud uznal útočníka, který najel v Torontu do davu lidí, vinným

Kanadský soud uznal vinným z desetinásobné vraždy a 16 pokusů o vraždu Aleka Minassiana, který v roce 2018 vjel v Torontu s dodávkou do chodců. Deset jich zabil a 16 zranil. Osmadvacetiletý muž se hlásil ke skupině lidí žijících v "nedobrovolném celibátu" (anglicky involuntary celibate, zkráceně incel), která je spojována také s dalšími útoky, píší americká média.

Minassianův právník se soudu snažil dokázat, že jeho klient nevěděl, že činí něco špatného, protože trpí poruchou autistického spektra. Minassian se loni k činu nepřiznal a jeho právní zástupci tvrdili, že vzhledem ke svému psychickému stavu není trestně odpovědný.

Soudkyně Anne Molloyová však rozhodla, že se tato tvrzení nepodařilo přesvědčivě prokázat. Není podle ní pochyb, že jeho činy byly dopředu naplánované a úmyslné, a že si byl plně vědom toho, co dělá. Minassian podle ní rovněž vyhledával a užíval si pozornost, kterou mu jeho čin přinesl.

Minassian najel v dubnu 2018 se zapůjčenou dodávkou do davu chodců v rušné čtvrti na severu Toronta. Mezi mrtvými bylo osm žen a dva muži, lidé ve věku mezi 22 a 94 lety.

Zdroj: ČTK
Další zprávy