Ne, byla by hrubě zkreslená. Přesvědčili se již o tom učitelé z téměř čtyř stovek základních i středních škol, které se přihlásily do unikátního projektu společnosti Člověk v tísni s názvem Příběhy bezpráví.
Myšlenka projektu je prostá: "V regálech se práší na obrovské množství kvalitních dokumentů. Vypráví příběhy lidí, kterým komunismus hodně vzal. Jsou to často velmi osobní zpovědi zasazené do kontextu," říká organizátor projektu Karel Strachota. "Tak jsme je školám nabídli. A trochu je navedli, jakého si po promítání přivést hosta. Několikrát jsem u takových debat byl. Je neuvěřitelné, jak emotivně mladí reagují. Všechno je nesmírně zajímá."
Lze pochopit frontu na pomeranče?
Mnohdy je pro žáky a studenty těžké uvěřit, že se něco takového opravdu dělo.
"Stává se, že po diskuzi začnou obviňovat své rodiče a prarodiče, že jim o tom nic neřekli," popisuje své zážitky z besed spisovatel a bývalý politický vězeň Jiří Stránský, který se do projektu zapojil. "Víte, oni znají taková ta klišé o komunismu. Jakože se stály fronty na pomeranče. To znají z televize. Ale těžko říct, jestli si to doopravdy umí představit." JIŘÍ STRÁNSKÝ profil najdete ZDE
A tak Stránský znovu a znovu odpovídá na otázky, které vylíčil ve svých knihách: Jak to chodilo v komunistickém lágru, co byly transporty vězňů, jak velké byly cely. Jindy se snaží vysvětlit, proč lidé udávali a donášeli, snaží se mladým osvětlit skutečný význam slova kolaborace.
"Je pravda, že na tyhle diskuse přijdou děti už poučené dokumentem. A přijdou jen ty, které mají zájem. Ale musím říct, že ten zájem není předstíraný," soudí Stránský.
Podobné pocity má Hana Truncová, rovněž bývalý politický vězeň. "Po školách chodím už pátý rok a dělám besedy na téma 50. léta. Studenti jsou vždy velice pozorní. Některým školám jsem dokonce věnovala soukromou krátkou dokumentaci na videokazetě, dokument výpovědí několika žen, které byly odsouzeny v 50. letech," napsala Truncová.
To není přetvářka. Vážně
Nakolik je školní zájem opravdový? Nakolik přetvářka před učiteli, kteří píší známky na vysvědčení?
Učitelka Středního odborného učiliště v Liberci Vlasta Vyčichlová nepochybuje. "Mám třídu čtvrťáků, samí velký kluci... a musím říct, že jsou úplně skvělí. Vážně je to zaujalo, reagují bezvadně," vypráví Vyčichlová.
Její škola začala studentům pouštět dokumenty už před třemi lety. Šlo o materiály z každoročního festivalu společnosti Člověk v tísni na téma tolerance, lidská práva a jejich dodržování a podobně.
"Tehdy jsme začali nabízet dokumenty z festivalu školám. Později jsme si uvědomili, že sice nabízíme výpovědi o bezpráví ve světě, ale přitom doba české totality ve školách není zmapována. Zůstalo bílé místo, které se pokoušíme zaplnit," dodává Karel Strachota, organizátor "Příběhů bezpráví".
Nechtějí číst, tak ať se dívají
Člověk v tísni dává na výběr šestnáct dokumentů. Škola si jeden vybere a ten dostane zdarma. Třeba Sladké století či Hitler, Stalin a já od Heleny Třeštíkové. Nebo dva filmy ze série Ztracená duše národa Olgy Sommerové. Anebo méně známý investigativní dokument Kristiny Vlachové Věž smrti. V projektu pak může pokračovat, není "jednorázový".
Dokument je forma, která mladé upoutá víc než sebelépe napsaná kapitola v učebnici.
"Promítání o komunistických zločinech v ČSSR jsou - dle mého soudu - velmi potřebná. Mladí se skutečně o věci veřejné v průměru moc nezajímají. Ale ty dokumenty - jsou nedocenitelné," míní Petr Zapletal z Obchodní akademie v Šenově u Nového Jičína.
"Ani nevadí, že dokumenty nedávají jasné a konečné odpovědi," přitaká pedagožka Vyčichlová. "Tak to v životě chodí a je dobré, že si to studenti mohou uvědomit. Že mohou pochopit, že neexistují rychlá a jednoduchá řešení."
Nedávno se jí do rukou dostala další studie, vykreslující dnešní šestnáctileté jako generaci, které se zajímá především o nákupy. "Bylo mi to líto. Protože moje zkušenost je jiná. Stačí jim dát alespoň malé vodítko, trochu je zorientovat a začnou toužit dozvědět se víc. Když jim dáte příležitost, zjistíte, jak moc se dokáží pro věci zaujmout, jak v sobě mají přirozenou spravedlnost, touží, aby svět byl v pořádku."
