"Velké počty seniorů změní společnost, nikdo ale neví jak. Ví se o nich tak málo, že by to bylo věštění z křišťálové koule," upozorňuje děkan fakulty sociálních věd v Brně Ladislav Rabušic.
Co se může stát? Dosavadní socialistický model českého důchodce, kdy upracovaný šedesátník strávil několik posledních let života v čekárnách doktorů, se může změnit na životní styl bohatých západních důchodců.
Ti pracují zadarmo v městských radách nebo v sociálních službách. Vedle vysokoškoláků jsou nejčastějšími návštěvníky internetu a všichni cestují.
"Roste počet důchodců a důchodkyň, kteří teprve v penzi začínají podnikat," popsal poměry ve Švýcarsku sociolog Francois Höpflinger.
Českým seniorům ale dnes chybějí pro nový životní styl peníze.
| ČTĚTE VÍCE: Češi stárnou. Rychleji, než čekaly úřady. Počet starobních důchodců se letos zvýšil o 35 tisíc a invalidních o 10 tisíc. Trend stárnutí obyvatelstva v České republice dále zrychluje. |
Západ: Stříbrní panteři se zlobí
Dosud v marketingu přežívají dva mýty: "Získejte mladé a budete mít staré" a "Na staré platí zavedená klišé".
Prodejce však nedávno vyvedla z omylu francouzská kosmetická firma L'Oréal. Na prezentaci v Mnichově publikovala totiž jednoznačné zjištění: Lidé, kterým je nad padesát let, mají sedmdesát procent všech finančních prostředků. To mění marketingové plány většiny firem, které prodávají spotřební zboží.
Výzkum totiž ukázal, že lidé mění po šedesátce životní styl a s ním i oblečení a kosmetiku. "Nad tím, co nakoupí, uvažují mnohem víc," než mladší lidé," konstatuje studie zveřejněná na německém informačním serveru geroweb.de.
Reklamní produkty, které nabízejí "slunný podzim života", oslovují jen pět procent starších občanů. Pro většinu západoevropských penzistů je důchod počátkem nových aktivit.
Jak žijí staří lidé na Západě, naznačuje práce sociologa Höpflingera. Například Švýcaři se po pětašedesátce mohou spolehnout na dalších patnáct let života, z toho na deset let bez vážných nemocí.
Proto z nich jen čtyři procenta bydlí v domovech důchodců. Pětinu příjmů mají z akcií.
Studie také vyvrátila mýtus osamělosti, protože tři čtvrtiny starých Švýcarů má blízký kruh přátel a tento podíl se od osmdesátých let zvyšuje. Ještě čtvrtina lidí ve věku 75-80 let pravidelně ve volném čase cestuje a účastní se práce nevládních a obecních sdružení, a pouze pětina tráví prakticky veškerý čas doma.
"Může za to lepší ekonomická situace a vyšší sociální schopnosti nové generace penzistů, doplněné lepším zdravotním stavem lidí pod osmdesát," vysvětluje Höpflinger.
Češi: Chceme víc
Takové poměry v Česku nejsou. Zdravotní stav penzistů se zlepšil, aktivní život většiny přesto končí už kolem sedmdesátky.
Srovnání s Německem ukazují, že v příjmech na tom nejsou dobře. Německý důchodce má větší majetek, než průměrný zaměstnanec a srovnatelné příjmy. Naopak čeští důchodci patří téměř bez výjimky do méně bohaté poloviny národa.
"To se nemůže výrazně zlepšit," upozorňuje ředitel pojistného odboru na ministerstvu práce Jiří Král.
Důchodci západních zemí využili rozkvětu sociálního státu v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se snižoval penzijní věk a rostly důchody. Tato epocha se Čechům vyhnula a dnes musí čelit stejné hrozbě, jako bohatší důchodci na západě. Populace stárne, a dokonce v Německu se zastavily valorizace důchodů a penzijní věk opět začal růst.
Proto se podle Krále mohou stát zdejší penzisté, jejichž podíl napřesrok překročí pětinu populace, ekonomickou hrozbou. Mají se sice lépe než před rokem 1989, přesto nadále žádají nemožné - chtějí žít jako penzisté na západě a zajistit jim to má stát.
Letos svou prosadili. I když se stále častěji hovoří o nutnosti penzijní reformy, ODS a ČSSD se raději dohodly, že penze zvýší o šest procent, což je nejvíc od roku 2001. Tím se zrušily všechny rezervy na důchodovém účtu.
Může to vést ke krachu veřejných financí. Pokud se nějaký politik odváží penze snížit, musí počítat, že nebude zvolen.
To potvrzuje brněnský děkan Rabušic. Také Čechy čeká v novém století "revoluce dlouhověkosti". Starých lidí bude tolik, že nebude možné řídit společnost proti jejich zájmům.
Aktivně i bez velkých důchodů
Rabušic upozorňuje, že staří lidé mohou společnosti naopak pomoci.
"Končí, nebo již skončili pracovní kariéru, takže otázka výkonu pro ně přestává být důležitá. Jsou vnímavější na hodnoty zdraví a na sociální vazby. Více než jindy přemýšlejí o smyslu svého konání a svého života," říká.
Proto podporují ekologickou politiku, zdravé potraviny a bezpečnost na silnicích. Záleží také na tom, co jim společnost dovolí.
Penzisté jsou v evropských zemích mimořádně oblíbenými zaměstnanci, upozorňuje studie Lucie Vidovičové z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Důchodci často musí pracovat na černo, aby nepřišli o důchod. Návod, jak jejich práci legalizovat, nabídl tzv. "finský zázrak", jinými slovy pozitivní diskriminace důchodců na trhu práce. Finský zaměstnavatel za penzisty nemusí platit část sociálních dávek, stát přitom podporuje nabídku pružné pracovní doby a lepší pracovní prostředí. Proto v posledních letech roste podíl zaměstnanců nad 55 let ve Finsku dvakrát rychleji než v Česku.
"Česko je přece jen mladší společnost než ty západní. Do práce nastoupila spousta dravců, kteří se narodili po roce 1970, a to vytváří do jisté míry falešný pocit, že seniory na pracovním trhu nepotřebujeme," srovnává Česko se Západem Vidovičová.
Fatálním ekonomickým problémem se stárnoucí populací stane až v roce 2030. Už dnes však strojařské firmy přesvědčují důchodce, aby přesluhovali.
"Pokud není dost lidí, důchodci jsou přece prvním legitimním zdrojem pracovní síly. Řada podnikatelů je považuje za spolehlivé, motivované a dalšími závazky nezatížené pracovníky, jejichž zaměstnávání je navíc levné, protože je o ně postaráno," tvrdí socioložka.
Český stát by měl práci důchodců podpořit: "Mohl by uznat, že už samotné zaměstnání důchodce šetří prostředky, protože tito lide jsou zdravější, předávají svůj sociální kapitál a financují další generace. Proto by se za ně mohly snížit nebo zrušit sociální odvody."
Co hledají v Turecku
Ze sta tisíce obyvatel tureckého pobřežního města Alanya tvoří desetinu Němci. Z toho je většina důchodců, kteří jsou hlavními zákazníky supermarketů, kadeřnictví a fitnesů. Bydlí v hotelích, které vytvořily desítky kilometrů dlouhou hráz podél Středozemního moře.
Přátelské kroužky bělovlasých mužů i žen oživují místní kavárny. Reportéry týdeníku Der Spiegel překvapilo, že v centru Alanye se člověk turecky nedomluvil.
Šedovlasý evangelický farář Joachim Kusch si pochvaluje, že staří lidé často navštěvují jeho kázání a zpívají mnohem hlasitěji, než Němci v Německu. Křesťanský hřbitov byl postaven na kopci s výhledem na slavnou Kleopatřinu pláž.
"Teď jsi svobodný. Navždy v Alanyi," stojí na jednom z mramorových náhrobků. "Je jasné, že zdejší lidé něco hledají," zhodnotil farář pro Der Spiegel životní styl penzistů.
