Vzhledem k fragmentované sněmovně a ambicím Miloše Zemana není jasné, zda vznikne alespoň nějaká, byť menšinová vláda. Není ani jasné, zda je krize tradičních stran fatální, nebo zda jde spíše o voličkou reakci na dlouhodobou hospodářskou krizi a neřešené korupční kauzy.
Nepodpoříme levici. Nepodpoříme pravici. Nechceme vládnout, chceme být v opozici. Tato slova předsedy, zakladatele a svým způsobem majitele strany ANO Andreje Babiše ukazují, v jak obtížné situaci se česká politika ocitla. Výsledky předčasných voleb neumožňují sestavení žádné smysluplné koalice, ve sněmovně zasedne sedm partají, z nichž přinejmenším dvě jsou s liberální demokracií na štíru a rozhodující hlasy drží strana, která nechce ani to, ani ono, a jejíž program a plány nejsou jasné asi ani jejímu vedení.
Předčasné volby, které měly politiku zachránit, přinesly pat. Pokud v roce 2006 titulky hlásaly “přechod k bipolárnímu systému dvou velkých stran”, pak dnes budou hlásat opak: politika se rozpadá na velké množství zhruba stejně slabých, často navíc nejasných či nedemokratických subjektů. Ty spolu navíc nechtějí či nemohou kooperovat. Jen s největšími obtížemi vygenerují prostou parlamentní většinu - natož aby složily pevnou, akceschopnou vládu, která své vize dokáže v parlamentu prosadit. Nelze proto vyloučit, že půjdeme na jaře k volbám znovu.
Smutný vítěz voleb, předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka, získal jen málo přes 20 procent, což je po sedmi letech vlády pravice a pěti letech hospodářské stagnace výsledek horší, než byly nejpesimističtější odhady. Nejen to: Sobotka, který ještě před několika týdny snil o ústavní většině spolu s KSČM a SPOZ, teď nedokáže sestavit ani “obyčejnou” majoritu. Jelikož jej přeskočil na stejné kandidátce i hlavní konkurent Michal Hašek, je Sobotkova pozice nanejvýše vratká.
Skutečný vítěz Andrej Babiš se (zatím) tváří, že vládnout nechce ani nikoho nepodpoří - ale zároveň bez jeho hlasů nikdo jiný parlamentní většinu nesestaví (tedy pokud vyloučíme obskurní koalice pěti stran, z nichž minimálně jedna by byla krajně nedemokratická).
Ačkoli prezidentova strana Zemanovci doslova vyhořela, Miloš Zeman jako prezident zůstává klíčovým hráčem: to jeho (Rusnokova) vláda v demisi bude nadále řídit stát, to on někoho pověří sestavením vlády.
Vzhledem k fragmentované sněmovně a ambicím Miloše Zemana není jasné, zda vznikne alespoň nějaká, byť menšinová vláda.
Není ani jasné, zda je krize tradičních stran fatální, nebo zda jde spíše o voličskou reakci na dlouhodobou hospodářskou krizi a neřešené korupční kauzy - a zda se systém v budoucnu vrátí k dominanci dvou stran a pravolevému rozestavení.
Předčasné volby přinesly druhou nejnižší volební účast (59,4 procenta) a značnou nejistotu pro celou zemi. Pokud chceme z voleb vydestilovat alespoň jednu dobrou zprávu, pak některé věci říká “kingmaker” Babiš jasně: Nepodpoříme vyšší daně.
Ale stále vysoká podpora takřka nereformovaných komunistů spolu s úspěchem extrémního populismu Úsvitu Tomia Okamury ukazují, že skoro čtvrtina voličů si vybrala strany, které stojí od liberální parlamentní demokracie velmi daleko. Fragmentace sněmovny (sedm stran), existence dvou krajních seskupení, s nimiž ostatní odmítají otevřeně spoluvládnout (KSČM, Úsvit), ukazují, jak složité příští dny budou.
Ale je pouhých několik hodin po volbách. Podstatou politiky je jednání, kompromis a dohoda - dnešní “nemožnost spolupráce” může během pár týdnů zmizet stejně jako dnešní teplé počasí. Jedna z prvních povolebních vět Andreje Babiše “Jsem nezkušený politik” dává optimistům jistou naději.
Petr Kamberský, HN
