Rozhovor - Loňský rok byl pro šestého nejbohatšího Čecha Pavla Tykače zlomový. Byznys majitele těžařské společnosti Czech Coal se totiž do velké míry stabilizoval na desítky let dopředu. S polostátní firmou ČEZ uzavřel dohodu na dodávky uhlí na padesát let a zajistil si tak produkci svého lomu Vršany. Svým partnerům prodal 60procentní podíl ve své Litvínovské uhelné (dnešní Severní energetické), která se bude muset poprat s limity těžby uhlí, a na konci roku uzavřel mnohaleté spory s Energetickým a průmyslovým holdingem a jeho šéfem Danielem Křetínským. A Tykačova vize je jasná: prioritou pro něj nyní není agresivní byznys, ale jeho rodina a tři malé děti. „Kdysi jsem začal dělat byznys proto, že jsem byl chudý a chtěl jsem si vydělat peníze. Ty mám a už jim nechci přizpůsobovat svůj život více, než je nutné,“ říká Tykač.
Rok 2013 byl pro váš byznys zásadní. Co považujete za nejdůležitější?
Dokonce to ani nebyl celý rok, byl to jediný týden. V půli března loňského roku moje žena zjistila, že budeme mít miminko, což jsme vůbec nečekali. Vzápětí jsme uzavřeli dlouhodobou dohodu s ČEZ o dodávkách uhlí z Vršan. Den poté jsme dokončili prodej podílů v dnešní Severní energetické a ta dva dny nato koupila elektrárnu Chvaletice. To všechno se odehrálo před rokem v půli března a byl to nejintenzivnější týden v mém životě.
Jak velká byla dohoda s ČEZ? Hovořilo se až o 500 miliardách korun za desítky let dodávek uhlí.
Tolik to asi není, jedná se o pět milionů tun uhlí ročně zhruba na 50 let. Více než objem je ale důležitější stabilita, kterou dohoda přináší pro naši vršanskou šachtu. Ta je na elektrárnu Počerady silně navázaná a s trochou nadsázky se dá říci, že jedno nemůže žít bez druhého. Zároveň bude elektrárna potřebovat v nejbližších letech jednotky miliard a po roce 2020 desítky miliard korun investic. Takže ČEZ potřeboval buď jistotu dlouhodobých dodávek uhlí, nebo prodat elektrárnu.
Součástí smlouvy byla i opce, která Czech Coalu umožňuje koupit elektrárnu Počerady.
Detaily smlouvy nemůžu sdělovat. Je v ní ale klauzule, která budoucímu majiteli nařizuje do elektrárny investovat tak, aby fungovala dalších padesát let. A opce je o tom, kdo bude majitelem. Je na rozhodnutí ČEZ, jestli to bude on, nebo my.
S ČEZ jste se dlouho přeli o ceny uhlí. Nakonec jsou fixovány na černé uhlí, jehož ceny ale padají. Nebyla to chyba?
Hnědé uhlí bylo díky smlouvám ještě z 90. let dlouhodobě podhodnocováno. A my jsme chtěli cenu zracionalizovat. Nenapadl nás lepší parametr než navázání ceny na černé uhlí. Hnědé uhlí je globálně neobchodovatelná komodita, jelikož se špatně dováží. Neexistuje tedy žádný benchmark. A k otázce cen uhlí můžu říct jen to, že je to padesátiletý kontrakt. Až mi bude 97 let a kontrakt bude končit, tak budu schopný říci, kdo vydělal víc. Změnilo se to, že před rokem stála elektřina 47 eur a dnes stojí 35,60 eura za megawatthodinu. Kdybychom to počítali dneska, obchod i opce by asi vypadaly jinak.
Ceny elektřiny zajímají Severní energetickou, v níž si stále držíte 40procentní podíl. Jakou roli v ní dnes hrajete?
Kromě pasivní akcionářské skoro žádnou. Již několik let nespatřuji žádný zvláštní význam ani budoucnost v tom, že bych nějak intenzivně dělal byznys. Kdysi jsem ho začal dělat proto, že jsem byl chudý a chtěl jsem si vydělat peníze. Ty mám a už jim nechci přizpůsobovat svůj život více, než je nutné. Za osm let jsem si vybudoval vztah k uhlí, k severočeskému regionu, k Czech Coalu. Záleží mi na nich a záleželo mi na dosažení dohody s ČEZ. Ale projekty prolomení limitů těžby a do jisté míry i nákupu elektrárny Chvaletice, to je nová kapitola a mně se do toho nějak zvlášť nechtělo. Bude mi 50, máme tři malé děti – nejmenší je pět měsíců –, tak proč mám věnovat tolik času byznysu? Abych umřel o miliardu bohatší? Pro sebe víc peněz nepotřebuji.
Ale otázka prolomení limitů hraje v budoucnosti Severní energetické zásadní roli.
Je to zejména byznys Jana Dienstla a Tomáše Fohlera. Já jim upřímně fandím. Politici musí v nejbližší době dospět k nějakému rozhodnutí a jsem strašně rád, že to nemusím řešit. To, jestli se Důl ČSA zavře, je dnes pro region mnohem důležitější, než se to může z pražské kavárny zdát. Uhlí je tam teoreticky tolik, že by z něho šlo vyrobit více elektřiny než z nové jaderné elektrárny. Takže je to hlavně strategické rozhodnutí státu.
Neříkejte, že vás nezajímají dividendy z vašeho 40procentního podílu.
Šachta teď postupně ukončí činnost. Představte si, že je to, jak říkal Jára Cimrman, díra v zemi. K uhlí se dostanete přes dalších 200 milionů kubíků zeminy. Ty buď odtěžíte a budete pokračovat v těžbě, nebo jen vytěžíte tu smetanu, tedy zbylé uhlí. V té první variantě to vydělá v blízkých letech mnohem méně peněz, ale šachta bude pokračovat. Ale ani jedna z variant nehraje zásadní roli v kvalitě mého života, protože moje finanční spotřeba je výrazně nižší než čísla, o kterých se tady bavíme.
Na přelomu roku jste také ukončili spor s Danielem Křetínským a EPH o dodávky uhlí. Co se změnilo, že jste se po letech sporů dohodli?
K té dohodě jsme postupně dozrávali. Sporů leželo u soudu několik desítek. Dohoda tak byla logická a dnes si v regionu vycházíme vstříc. Stáhli jsme všechny soudní spory, nikdo po nikom nic nevymáhá, a pokud někdo někomu dlužil, tak se to zaplatilo.
Jak tedy proběhlo finanční vyrovnání?
Nelze říct, že by někdo vyhrál. Šlo například i o cenu uhlí. My chceme fixaci na ceny černého uhlí, oni se na to dívají jinak. Mají totiž vlastní šachtu v Německu (lom Mibrag, pozn. red.), počítají to jako náklad na vytěžení plus cena dovozu. Došlo tedy k logické dohodě smlouvu na dodávky ukončit. Dnes máme více společných zájmů než rozporů, např. vůči EU nebo v regionu. Jak říkám, k té dohodě jsme dozráli.
Důvodem neschopnosti se dohodnout ale byly i osobní antipatie mezi vámi a Křetínským. To přestalo hrát roli?
My dva jsme se už neviděli mnoho let. Na Dana si nevzpomenu, jak je měsíc dlouhý, a předpokládám, že on na mě také ne. A pokud by nastal problém, tak bychom se byli schopní potkat. Na druhou stranu k tomu zatím není důvod.
Jaké měly vaše firmy v minulém roce výsledky?
Za Czech Coal máme hrubé odhady tržeb za rok 2013 ve výši 11 miliard a EBITDA okolo 2 miliard korun. Za Severní energetickou ta čísla říkat nemohu, na to nemám právo. Ale loňský rok je málo vypovídající. Dnešní Severní energetická se vyčlenila ze skupiny, koupila elektrárnu Chvaletice a další. Změn bylo velmi mnoho. Klíčová je smlouva s ČEZ a narovnání s EPH. Ale stejně významná je také suma, kterou skupina odvádí do státního rozpočtu. Za dobu, co jsem v Czech Coalu, je to přes 20 miliard korun, což je významně víc, než vydělali akcionáři. Každý rok je to okolo 2,5 miliardy korun, a my jsme tak pravidelně mezi největšími plátci daní. Poplatek z vytěžené horniny ve výši 1,5 procenta, o kterém se dnes hojně hovoří, je pouze malá část z celkových plateb, které odvádíme státu nebo v regionu.
Plánujete něco nového? O vašem jménu se spekuluje například u maloobchodu s energiemi.
Téměř to vylučuji. To, že se někde objeví mé jméno, může být omyl nebo třeba záměr prodávajícího, aby vytvořil nějakou atmosféru. Reálně vzato jsem spokojený s tím, jak to je. Vršany běží téměř bez mé přítomnosti, ale nějaký čas mi zabere správa majetku. Nemohl bych jen koukat, jak se majetek samovolně znehodnocuje.
Kam investujete?
Důležité pro mě je, že tomu nechci věnovat příliš energie. Takže ideální jsou nemovitosti, kde je minimální riziko. Kupuji komerční nemovitosti v Česku i na západ od naší hranice. Jiný byznys se může lehčeji zašmodrchat. Když půjdu do něčeho jiného, tak to buď půjde dobře a já budu mít tendenci to rozvíjet, nebo to pošlape špatně a já se to budu snažit zachraňovat.
Když jste teď uzavřel dohodu s ČEZ, jistě jste si udělal bilanci aktiv. Jakou máte „palebnou sílu“, kdybyste chtěl ve velkém investovat?
Banky se po krizi opět vrátily k tomu, že chtějí půjčovat peníze. A jejich vstřícnost vůči nám je veliká. Nabídky máme. Ale já nemám moc vůli se do něčeho pouštět. Je tu reálná možnost uplatnění opce s ČEZ a elektrárna Počerady nebude zadarmo.
Je ale doba levných peněz a možností investovat.
Ano, je. Ale proč?
S vaší minulostí se tomu ale těžko věří.
Ale to se mění s věkem, nabytými zkušenostmi, s dětmi. Představte si, že vyděláte například miliardu dolarů. Musíte si pak znovu stanovit priority. Možná budete chtít vydělat další. Možná deset, dvacet. Nebo si řeknete, já na to kašlu, já jdu cestovat.
Máte za sebou ale více oborů, podnikání s počítači, finančnictví. Nechceme shazovat těžbu uhlí, ale inovační proces zde není úplně nejrychlejší. Nebude vás to nudit?
Nechci žádné aktivity do budoucna vylučovat. My si s manželkou ale nyní vyjasňujeme, jestli chceme žít více ve Švýcarsku, v Praze nebo víc u moře… Starší dcera začne za rok a půl chodit do školy a to jsou praktické věci, které nyní řešíme. Ano, když mi bylo třicet, tak jsem dělal agresivnější byznys. Ale průběžně s tím jsem dozrával. Člověk se s věkem mění.
Vyjednávání s ČEZ však bylo agresivní…
Rozdělil bych ho na dvě období. Na dobu, kdy tam byl Martin Roman a existovala úzká spolupráce s Danielem Křetínským. Pak se to s výměnou vedení v ČEZ změnilo a konfliktnost opadla. Pak už agresivní nebylo.
Hovořilo se o tom, že jste se s Romanem a Křetínským opět potkali s nabídkami na koupi vydavatelství Ringier.
Já jsem žádnou konkrétní nabídku nedával.
Ale média vás dříve zajímala, v devadesátých letech například časopis Týden.
Ano, to bylo v době, kdy Týden stál asi tři miliony korun. Zároveň si ale uvědomuji, že je tu nové rozdělení vlastnictví médií, a uvažuji, do jaké míry bych měl zůstat na pozici, že se koupí médií nechci zabývat. Zejména v rámci obecných úvah strategického charakteru. K Ringieru – došla ke mně nějaká nabídka, ale mně to číslo přišlo mimo realitu.
Vylepšený obraz by se vám ale mohl hodit hlavně v kauze CS fondů. Z jejich vytunelování jste byl neúspěšně obviněn, řízení ale bylo znovu obnoveno.
Je to nepříjemné, vleče se to. O tom, jak to skončí, ale nepochybuji. Kdykoliv o něčem reálném rozhodoval soud, tak nebylo pochyb o mé nevině. Řízení je zhruba rok obnovené a je otravné, že musíte stále dokola někomu vysvětlovat, že nejste zloděj.
Komplikuje vám to byznys?
Ne, ale jak říkám, je to nepříjemné. Musím počkat, až to skončí.
V kauze privatizace Mostecké uhelné zabavil švýcarský soud miliardy korun bývalým manažerům firmy. Czech Coal jako jedna z poškozených stran by jejich část mohl dostat. Počítáte s nimi?
Ukázalo se, že můj názor, že je příliš brzy bavit se o nějakých penězích, je správný. Věcně vzato si nemyslím, že mi ty hypotetické peníze patří. Pokud ale nějaká vyšší moc říká, že máte právo na náhradu, tak jako statutární orgán musíte žalobu podat.
Stále uvažujete, že byste peníze dal do severních Čech?
Ano, mně ty peníze nepatří. Zkuste si udělat úvahu, komu by měly náležet. Mně ne, odsouzeným pravděpodobně také ne, na případnou škodu státu jsou tam jiné peníze, takže čí jsou? Pokud bychom je dostali, a nyní padlo rozhodnutí, že žádné zatím nedostaneme, tak bych je dal jednoznačně do regionu.
Co již dnes pro region děláte?
Zaznamenali jste posun, kterého dosáhly házenkářky v Mostě? Za dva nebo tři roky, co je podporujeme, se dostaly do evropské špičky. Pro to město se stal ten sport fenoménem. Vyhrály druhý nejvýznamnější evropský pohár, mají přeplněné přípravky. Nebo projekt Chytré hlavy pro sever, který reaguje na odliv vzdělaných lidí z regionu. Ale všechno vyjmenovat ani nedokážu, jde o desítky projektů.
Petr Lukáč, Luděk Vainert
