Objev dne - V čase přísných úspor a zvyšování daní ztrácí státní pokladna v dálných krajích na Východě pomalu, ale jistě sedm miliard korun.

Kontroloři Nejvyššího kontrolního úřadu to podrobně zdokumentovali ve zprávě o České exportní bance, přesněji řečeno v té její části, která je zatím utajena před veřejností. Popsali v ní, jak Česká republika dotuje export tím, že zaplatí až sto procent z ceny vyvezeného zboží. A zachytili devět kontraktů, v nichž východní příjemci podpory nesplácejí úvěry v hodnotě zmíněných sedmi miliard. Hrozí tedy, že ztrátu nakonec uhradí daňoví poplatníci.

Nejvyšší kontrolní úřad i exportní banka detailní informace o kontrole tají s odkazem na bankovní tajemství. Insider však tyto informace od úředníků obeznámených s vyšetřováním získal.

Případ už také prověřuje protikorupční policejní útvar.

Tenkrát v Uljanovsku

NKÚ například popsal případ, kdy Česká exportní banka poskytla v roce 2009 miliardový úvěr společnosti Simbirskije strojmaterialy II z ruského Uljanovsku, která se zavázala, že při rozšíření sklárny Krasnyj Guljaj využije technologii od českého Sklostroje Turnov, především sklářskou pec a čtyři výrobní linky na lahve.

Ruská sklárna stroje nakoupila, úvěr však nesplácela, a proto banka začala hledat nástroje, jak peníze vymoci. Uljanovští skláři skutečně podepsali zástavní smlouvu na pozemky a další nemovitosti, bankéři však při návštěvě Ruska zjistili nepříjemný fakt, že zástava nebyla registrována v příslušném katastru, a nenabyla tak právní moci. Banka tedy nemůže pozemky dlužníkům zabavit.

Médii přitom už totiž prošla například zpráva o tom, že velmi podobným scénářem zmizelo v Rusku také sto milionů s podporou brněnské společnosti Alta, a tak nová odhalení NKÚ

jen potvrzují podezření, že v České exportní bance je ukryt mnohem větší průšvih, než se dosud myslelo.

Sklostroj a PSJ

Ve veřejné části kontrolní zprávy se u jednotlivých případů o České exportní bance píše, že „nepostupovala obezřetně“. V tajné části, z níž Insider cituje, se podrobně popisuje, že dlužníci peníze nevracejí a že si stát nezajistil žádné zástavy, aby peníze dostal zpátky.

Devět případů, které kontroloři prozkoumali, se týká financování exportu dvou českých firem  Sklostroje Turnov a PSJ Jihlava do Ruska, Tuniska a Číny. Vývoz těchto dvou firem podpořila exportní banka v uplynulých sedmi letech úvěrem ve výši dvaceti miliard korun, rukama expertů NKÚ přitom prošly úvěrové smlouvy za 13,2 miliardy.

Dlužníci aktuálně nedokážou splácet sedm úvěrů v hodnotě sedmi miliard, další dva úvěry za šest miliard se ještě koncem roku 2011 splácet nemusely.

Miliardy za český výrobek

Podpora exportu probíhá podle zjištění NKÚ neobvyklým způsobem. Státní banka nedoplácí exportérům rizikový úrok z půjček, které poskytnou komerční banky na investice ve vzdálených a nestabilních zemích. Místo toho sama půjčuje miliardové částky cizím, zvláště ruským firmám, které se zavážou, že při svých investicích do průmyslových či obchodních projektů využijí české dodavatele.

Cizí společnosti peníze obvykle vyčerpají a tuzemským exportérům zaplatí za dodávky požadovanou částku. Sklostroj Turnov tak v pěti kontrolovaných případech vyvezl sklářskou technologii za pět miliard. Přitom vždy nešlo o vývoz práce českých dělníků a inženýrů. Zpráva zmiňuje, že například při vývozu vybavení do sklárny Krasnyj Guljaj zajistila třetinu dodávky společnost Chezare Group z Britských Panenských ostrovů.

PSJ staví se státní podporou osm miliard v cizině továrnu, obchodní centrum a hotelový komplex. V roce 2009 dokonce její příbuzná firma nakupovala v Číně za čtvrt miliardy akcie od další majetkově propojené firmy.

V žádném ze sledovaných případů zahraniční dlužníci úvěr nesplácejí.

Pravidla obezřetnosti

U všech sedmi případů, kde už se splácet mělo, se exportní bance nedaří peníze vymáhat ani jinou cestou.

Banka se vždy zajistila zástavní smlouvou. Ve třech ze sedmi případů se jí dovozci zaručili svými pozemky, v jednom případě akciemi své mateřské společnosti a v dalších dvou případech vlastními akciemi, když přitom slíbili, že navýší základní jmění, aby vůbec mělo smysl akcie vlastnit.

Ve všech šesti zmíněných případech se ukázalo, že se záruka nedá využít. Partneři České exportní banky nezapsali záruku do příslušných katastrálních či akciových registrů, případně základní jmění nenavýšili. Bankovní úředníci vždy zapomněli dohodu prověřit. Právě tím podle NKÚ porušili „pravidla obezřetnosti“.

V sedmém případě byla zástava na akcie mateřské firmy skutečně registrována, exportní banka však stejně peníze zpátky nedostala, protože zkrachoval nejen dovozce, ale také jeho matka.

Petr Holub