Portrét – Polský premiér Donald Tusk byl o uplynulém víkendu jmenován novým evropským prezidentem. Většina Poláků bez rozdílu politické příslušnosti to považuje za spravedlivý úspěch pro celou zemi.
Ačkoli stál Donald Tusk v čele polské vlády sedm let, což je po roce 1989 v polské politice rekord, jeho rozhovory pro zahraniční média by se daly spočítat na prstech zhruba jedné a půl ruky. Pro zahraniční obecenstvo je nový předseda Evropské rady, tedy evropský prezident, velkou neznámou.
Ale doma v Polsku je to ten sympatický prima chlapík od vedle, který bydlí relativně skromně stále v Gdaňsku, miluje fotbal, ve svých sedmapadesáti letech je už dávno dědečkem. Jeho syn žije celkem normální život v domovském městě a z jeho dcery se hlavně díky programu Tanec s hvězdami (obdoba StarDance) stala dobře vydělávající celebritka píšící blog o módě, kuchyni a nakupování nazvaný „Make life easier“.
„Poláci v něm vidí normálního člověka, nikoli elitáře, který se nad ně snaží vyvyšovat,“ řekl Wawrzyniec Smoczyński, ředitel think-tanku Polityka Insight. Tuhle pozici si Tusk kvůli svému jazykovému handicapu v Evropě vybuduje těžko. Hovoří dobře německy, obstojně anglicky, ale ne francouzsky.
To, že Tusk zamíří od 1. prosince do Bruselu, považuje většina Poláků bez rozdílu politické příslušnosti za spravedlivý úspěch pro celou zemi a ocenění toho, čeho za posledních 25 let dosáhli. Donald Tusk je svým způsobem ztělesněním onoho úspěchu, na který si Poláci mohou doslova sáhnout ve svých pracovních i rodinných kariérách, jejž představují nově postavené silnice a dálnice, domácí i zahraniční firmy, které v zemi působí, a v neposlední řadě i možnost cestovat a pracovat po celé Evropě (a nejen tam) nebo možnost říkat a psát, co chtějí.
Podobně jako mnoho Poláků má Tusk, který pochází z kašubské menšiny, za sebou práci v opozici v osmdesátých letech, rodinu s čerstvě narozeným synem živil student historie výškovými pracemi i v zahraničí a do velké politiky se vrhl hned po prvních svobodných volbách v roce 1989.
Podobně jako Poláci sami měnili své politické preference, i on sám stál u zrodu několika politických formací, které se hlásily a hlásí k odkazu walesovské Solidarity. V roce 2005 prohrál prezidentský souboj s Lechem Kaczyńským, ale v čele středopravicového uskupení Občanská platforma o dva roky později porazil tehdy vládnoucí konzervativce vedené Jaroslawem Kaczyńským.
Antikaczyński
Souboj těchto dvou mužů se stal na dlouhá léta určujícím prvkem polské politiky a veřejného života a mnoho expertů se nyní domnívá, že s odchodem Tuska do Bruselu Kaczyński ztratil jednu z hlavních zbraní, které mu pomáhaly v útocích na vládu.
Právě dvouletému období vlády bratrů Kaczyńských v Polsku Donald Tusk vděčí za svoje dominantní postavení v polské politice v posledních letech. Po předchozích letech nestabilních vlád a turbulentní vládě Jaroslawa Kaczyńského nabídl stabilizaci a klid. „Tehdy bylo potřeba najít ke Kaczyńskému alternativu, která ho odsune od vlády a pak tu vládu udrží. Jako politik je Tusk do velké míry hlavně Antikaczyński,“ řekl Smoczyński.
Najít nějaký Tuskův politický program je skutečně obtížné. Oficiálně je Občanská platforma sice středopravicovou stranou, ale Tusk přitahuje voliče i politiky levého středu a zároveň – ačkoli se oficiálně označuje za liberála – je v mnoha postojích spíš konzervativní. „Kategorie gdaňský liberál, do níž patří, je hodně specifická. Z evropské perspektivy má spíš konzervativní názory třeba na menší roli státu v ekonomice nebo je ukázal, když zasahoval proti pedofilům,“ řekl Wojciech Przybylski, politický analytik a šéfredaktor liberálního časopisu Res Publika Nowa.
S tímto postojem zaměřeným především na svůj dobrý obraz na veřejnosti je jediným polským premiérem a předsedou strany, který po roce 1989 vyhrál dvoje volby za sebou. Kdysi hovořil o reformách, ale nedokázal například odolat silnému tlaku odborů při úvahách o restrukturalizaci prodělečných státních podniků, jako je největší těžařská uhelná firma v Evropě Kompania Weglowa. A nedokončil slibně rozběhnutou reformu důchodů. Naopak prosadil zásadní změnu důchodového systému, která snížila zadlužení veřejných rozpočtů a radikálně omezila vliv druhého pilíře – tedy povinného soukromého spoření – na budoucí příjmy Poláků.
Politik pragmatik
Jako politik Tusk uspěl právě proto, že je pragmatikem, který se nerozhoduje podle ideologických kritérií. „K ekonomice a k voličům má v tomto podobný přístup jako německá kancléřka Angela Merkelová,“ domnívá se Smoczyński.
Však také týdeník Polityka před časem napsal, že Tusk a Merkelová jsou si blízcí nejen proto, že jsou v čele vlád dvou sousedních velkých států, ale především svým pragmatickým přístupem k řešení politických i ekonomických problémů. Týdeník to tehdy nazval „postpolitikou“ – tedy praktickým řešením problémů a neohlížením se na různé doktríny. To může být v čele Evropské rady důležitá a dobrá vlastnost.
Tusk však bude mít jeden velký problém: domácí politickou scénu naprosto ovládl a svoji stranu také centralizoval. Není tedy zvyklý hledat kompromisy v širší skupině, což je základní práce předsedy Evropské rady.
Doma v Polsku nyní panují horečné diskuse o jeho nástupnictví. Už delší dobu bylo totiž jasné, že s pozicí Antikaczyńského si nevystačí, jeho popularita klesala, stejně jako preference Občanské platformy. Státní aparát plný stranických příznivců se začal už před pár měsíci připravovat na prohru v parlamentních volbách plánovaných na příští podzim.
Odchod do Bruselu ale situaci změnil. Například podle představitelů několika velkých polských státních podniků, kteří svůj názor sdíleli na Ekonomickém fóru v Krynici pouze pod podmínkou anonymity, Tusk uvolnil své straně ruce, aby se od něj odpoutala a znovu začaly růst její preference. Květnové prezidentské volby vyhraje dosavadní hlava státu Bronislaw Komorowski a Tusk se za pět let, kdy podle předpokladu uplynou jeho dva mandáty v čele Evropské rady, může vrátit úspěšně do Polska a ucházet se právě o prezidentský úřad.
Tuskova Evropa
Jakou Evropu si tedy její nový prezident představuje? Podle mnoha jeho vyjádření považuje za základní evropský pilíř princip solidarity. Sám viděl, jak Polsko hospodářsky kvete díky volnému obchodu a přílivu unijních peněz, v mládí četl Hayeka, takže se od něj dá čekat důraz na menší regulaci ekonomiky. Na druhou stranu, polský stát si tradičně ponechával silnou roli ve vlastnictví strategických podniků, což by mohlo Tuska ovlivnit při debatách o roli „národních šampionů“.
Nepochybně bude tlačit na větší jednotu unie vůči vnějšímu světu. Poláci jsou tradičně více proameričtí, ale Tusk má za sebou trpkou zkušenost z jednání o protiraketové obraně, kterou využije při rozhovorech o Transatlantické zóně volného obchodu.
Tusk se před pár lety pokoušel o nastavení nových vztahů s Ruskem. Tento pokus o sblížení s Putinovou Moskvou mu stále dokola pravice vyčítá. Nyní je jedním z rozhodných, ale nikoli radikálních protiruských hlasů na evropské scéně.
Donald Tusk v čele Evropské unie je tak dobrá zpráva pro postkomunistické členské státy, i když to třeba v Česku není tak všeobecně vnímáno.
Martin Ehl
