Byznysglosa - ČEZ dnes ráno prozradil, že jeho čistý zisk v prvním pololetí stoupl o 14 procent na 27,2 miliardy korun. Za celý rok čeká zisk 41 miliard.

Víc než o tržbách či zisku se v posledních měsících ale kolem ČEZu mluvilo o jeho kauzách, domnělých i skutečných. Přitom tak trochu uniká pozornosti, že všechny potíže a obvinění nemusely vůbec nastat. Stačila by maličkost: pokud by ČEZ už nebyl „většinově polostátní“, kdyby byl už dávno prodán soukromým vlastníkům.

Stát nemá být manažerem, ale (jen) regulátorem a tvůrcem rovných podmínek a strategií v sektoru. Manažeři nemusí brát v úvahu politiku, jsou „jen“ manažery a jsou kontrolováni ze strany akcionářů. Akcionáři mohou lépe prosazovat své zájmy a ovlivňovat i personální vedení společnosti. Situace je tedy celkově transparentnější, jednání zúčastněných stran efektivnější.

Dost možná by se toho dalo dosáhnout i v současných podmínkách, kdyby se stát držel více jen řízení sektoru. Tak tomu ale není. ČEZ je dobrým zdrojem peněz pro státní kasu (nejen pro ni) a politici to vědí. Nějaká případná výměna osob nemůže fungování změnit, neboť prostředí zůstane nedotčeno (což není myšleno zle vůči osobám v ČEZ minulým, současným i budoucím). Proto by větší míra privatizace ČEZ mohla být řešením. A prodávat akcie ČEZ ministr Kalousek umí, jak se již dříve pochválil, když ČEZ odkupoval vlastní akcie a stát úměrně snižoval svůj podíl (rok 2007).

Nejhorším výsledkem současných turbulencí, kterých je ČEZ aktérem, by pak byla destrukce ČEZ. Ta by mohla pomoci konkurenci, té zahraniční i domácí. Cena elektřiny by však neklesla, její původ je na mezinárodním trhu.