Byznys – Pojišťovny nyní posílají klientům dopisy a vydávají zprávy, jak skvěle zhodnotily jejich peníze v nejrůznějších produktech životního pojištění. Uvádějí úročení ve výši až šesti nebo dokonce deseti procent.

Jenže tyto výnosy jsou virtuální, klient ve skutečnosti dostane mnohem méně, někdy se dokonce peníze i znehodnocují. Mlžení při vykazování výnosů vadí odborné veřejnosti i České národní bance. Některé pojišťovny kvůli tomu pod pohrůžkou sankcí začínají systém informování zásadně měnit.

Problémů při vykazování výnosů je hned několik. Jedním z palčivých je používání takzvaných počátečních jednotek u investičního životního pojištění.

Jsou to virtuální jednotky, pomocí nichž některé pojišťovny modelují klientům jejich výnosy. Pojišťovny tyto jednotky pomyslně nakupují za pojistné v prvních letech a pak vykazují jejich zhodnocení. Pošlou výkaz, kde je uvedeno, že má klient nakoupeny jednotky například za čtyřicet tisíc korun. Přiloží graf, na němž je vidět aktuální hodnota těchto jednotek. Jenže když si pak člověk chce peníze vyzvednout, dozví se, že mu pojišťovna z těchto čtyřiceti tisíc vyplatí jen čtyři tisíce korun.

Jak je to možné? Počáteční jednotky jsou jen virtuální peníze pro modelaci. Z nich se po celou dobu pojištění postupně ukrajuje poplatek za počáteční náklady, zejména na hrazení provize zprostředkovateli. Počáteční poplatek přitom obvykle dosahuje téměř celou částku, kterou klient naposílá pojišťovně v prvních dvou letech. Při měsíčním pojistném ve výši dva tisíce korun jde na poplatek přes 40 tisíc korun. Pomocí počátečních jednotek ho pojišťovny rozpouštějí do budoucích let. Na dvacetiletém horizontu proto činívá například „jen“ šest procent ročně.

„Troufám si říct, že jediným smyslem počátečních jednotek je zastřít skutečnou podstatu věci. Jde o to, aby se klient nelekl, kolik peněz pojišťovna na začátku pojištění klientovi odečte,“ řekl Karel Veselý ze společnosti Deloitte, který se dlouhodobě zabývá analýzou trhu s pojištěním.

Kvůli velmi častým stížnostem rozčarovaných klientů vyvíjí na pojišťovny tlak Česká národní banka.

Výkazy budou srozumitelnější

„Vyžadujeme, aby na ročních výpisech vždy bylo uvedeno, že hodnota počátečních jednotek neodpovídá odbytnému, jehož výši by si spotřebitel vždy měl předem v pojišťovně ověřit, jestliže zvažuje předčasnou výpověď pojistné smlouvy s investiční složkou,“ vysvětluje Helena Kolmanová, ředitelka odboru ochrany spotřebitele v České národní bance.

Tlak dohledových orgánů způsobil, že některé pojišťovny od konceptu počátečních jednotek ustupují. Přestala ho používat například ING pojišťovna a do konce roku se k tomu chystá Axa pojišťovna a Allianz.

„Do roku 2015 plánujeme prodej produktů investičního životního pojištění používajících systém počátečních jednotek ukončit a dále nabízet pouze novou generaci produktů s počátečními náklady hrazenými poplatkem v prvních dvou letech trvání smlouvy,“ řekl tiskový mluvčí Axy Karel Žyla. V některých evropských zemích je dnes používání počátečních jednotek již zakázáno.

Dalším problémem je podle odborníků také fakt, že pojišťovny rády uvádějí, jaká je nákladovost fondů, do kterých investují peníze. Už ale neříkají, kolik klient zaplatí, když do tohoto fondu investuje přes pojišťovnu.

Zrovna včera něco podobného učinila pojišťovna Aegon. V tiskové zprávě, kde uváděla, že průměrné zhodnocení prostředků ve fondech investičního životního pojištění dosáhlo za loňský rok 10,4 procenta, odkázala na stránku se seznamem fondů, do kterých mohou klienti investovat prostřednictvím svých pojistek. Na této stránce jsou pouze náklady fondů, už tam však není uvedeno, jak vysoká je nákladovost při investování přes pojišťovnu.

„Klienti mají vše vysvětleno na našem webu. Informace o celkové nákladovosti mají vysvětleny v ročním výpise,“ hájila postup Ivana Dingová z pojišťovny Aegon.

Podle Víta Kalvody ze sdružení obrany investorů bývají poplatky při investování přes pojišťovnu dvakrát až třikrát vyšší než přes fond. Česká asociace pojišťoven chce vše vyjasnit a během letošního roku vytvořit takzvaný index nákladovosti, který pojišťovny uváděly u všech investičních životních pojistek.

Investuje se jen malá část

Mlžení používají pojišťovny také u kapitálového životního pojištění.

Během jara zasílaly zprávy o zhodnocování prostředků klientů od dvou do šesti procent. Jenže tento úrok se netýká celého vkladu, pouze částky, která jde do takzvaných technických rezerv.

„Uváděnou sazbou se někdy zhodnocuje opravdu jen zlomek částky, kterou klient pojišťovně zasílá. Mnohdy jde jen o deset nebo dvacet procent celkové sumy. Výsledné zhodnocení je pak samozřejmě neporovnatelně nižší,“ vysvětluje analytik Zdeněk Simaichl z poradenské společnosti Tilea Finance. Velmi přitom záleží, jak je produkt nastaven. Celkové zhodnocení je tím menší, čím větší část jde na krytí rizik.

Allianz pojišťovna už tyto zprávy přestala posílat. „Považujeme takové zprávy za nefér vůči klientům,“ řekl mluvčí pojišťovny Václav Bálek. Jedním z důvodů podle něj je, že pojištění má soužit primárně jako ochrana v případě pojistné události, nikoli ke spoření.

Odborníci upozorňují, že produkty životního pojištění nemají sloužit ke spoření. Jsou totiž velmi drahé. „Pojištění je vhodným způsobem zabezpečení pro případy nahodilých událostí, ale nikoli spoření,“ řekla Tereza Peprníková z ministerstva financí. Výhodou pojištění podle ní je, že v případě pojistné události se vyplatí sjednaná částka bez ohledu na to, kolik bylo do této doby zaplaceno pojistného.

Miroslava Jirsová